krásný pro bolest

28

,,Takže si nejsi jistý, jestli se ti to celé jen nezdálo, protože se Jane choval jakoby nic?" zeptal jsem se ho pro jistotu a snažil se nad tou situací víc zamyslet. ,,Možná by ses od něj měl držet dál, jen pro jistotu. Nechci, aby se ti něco stalo." uznal jsem a pohladil ho po tváři. ,,Zařídím, abys tu dneska mohl přespat a vyřešíme celou tu záležitost s Janem." rozhodl jsem. Nechci ho s Janem nechávat samotného, určitě to nebyl jen sen. 

***

Nechápu, proč tam chtěl zůstat tak dlouho. Jednu noc bych chápal, ale týden?! A ještě k tomu sám?! Tedy ne sám, byl tam s tím Alex že jo?! Zajímalo by mě, jakými nesmysli mu plnil hlavu, když se mi ani neozval. Ale bratrovi nevadilo, že tam Marco zůstal, takže alespoň něco pozitivního. 
,,Tak jak ses měl?" zeptal jsem se ho, když konečně přišel i se svými věcmi do předsíně, abych ho mohl odvézt domů. Neušlo mi, jak se podíval na Alexe, než mi odpověděl a měl jsem nutkání mu jakýkoliv kontakt s Alexem okamžitě zakázat, jenže jsem nemohl. 

,,Jo já... bylo to fajn." přiznal jsem s nejistým úsměvem a když byl čas odejít, ještě jsem Alexe objal. Celkem dost mi pomohlo být chvíli bez někde, kde není Jane a Alex mi dost pomohl si určité věci ujasnit. 
Mám Janea rád, ale přijde mi, že Alexovi můžu říct cokoliv, aniž by mě soudil. Svěřil jsem se mu s velkým množstvím zážitků s Pánem i jeho přáteli a popsal obrovské množství věcí týkajících se Janea a mých zmatených myšlenek ohledně mého nového života. 

,,Těšíš se zpátky domů?" zeptal jsem se ho s úsměvem, když jsem mu otvíral dveře do auta a následně vyjel. ,,Co jste dělali?" zeptal jsem se ho a položil mu ruku na stehno. Neušlo mi, jak sebou cukl, ale ruku jsem nesundal, spíš jsem lehce zesílil stisk, aby si uvědomil, že o tomhle rozhoduju já. Netuším, co mu o mě Alex navykládal, ale doteď mě neměl zrovna v oblibě a rozhodně neodolá příležitosti mi Marca ukrást. 

,,Alex on... ukázal mi nějaké filmy." řekl jsem mu a trochu znejistěl nad jeho gestem. ,,Ale... ale jsem rád, že už jedu zpátky." zalhal jsem co nejvíc přesvědčivě a usmál se na něj. ,,Já... mrzí mě, že jsem byl pryč tak dlouho jen... chtěl... nechtěl jsem, abys musel zůstávat v práci tak dlouho jen kvůli tomu že... ses chtěl s někým scházet." přiznal jsem a vyděšeně se na něj podíval, když zastavil. 

,,Marco, tímhle ses nemusel trápit." ujistil jsem ho poté, co jsem zastavil a pohladil ho po tváři. ,,Jsi hlavní důvod, proč se vracím zpátky, jsem rád, když tam jsi." ujistil jsem ho a sklonil se k němu, načež jsem ho krátce políbil. ,,Co kdyby jsme se cestou stavili pro něco k jídlu?" navrhl jsem mu.

/*/*/*/*/*/*/*/

Vítám vás u další kapitoly, jak si myslíte, že bude jejich vztah pokračovat?