Golfista

1. New jobs

Niall - TPWK-writer
Liam - Fox_ie01

,,Co to zase táhneš Liame?" křičí na mě mamka jen co vlezu do chodby. Zase šmírovala přes okno? To jí je podobné.
Já a mamka žijeme v malém bytečku v jednom z panelových starých domů. Není to žádný luxus, ale můžeme si to dovolit. A já si nestěžuju.
Když mi bylo třináct předělala šatnu na můj pokoj. Byl jsem z toho tak nadšený a stále jsem, i když mi tam začíná být těsno. Táta mámu opustil chvíli potom co jsem se narodil a mamka se od té doby snaží, abychom vyšli. Já ji pomáhám, jak jen můžu, zvláště teď.
Je nemocná a nemůže tolik pracovat. Já, i když studuji práva, se snažím mít jednu, dvě brigády, aby se nemusela starat o mé věci do školy. Taky abych jí trochu přispěl na jídlo nebo na nájem. Nestěžuju si, máme málo ale stačí nám to a v životě jsou důležitější věci než peníze.

,,Nic." křiknu, vyzuju se a vejdu do maličké kuchyně spojené s obyvákem. ,,Mám jen pár novin. Třeba tam bude nějaká nabídka na brigádu. Už příští týden se obchod zavírá a já nemám nic za něj," odložím noviny na stůl a jdu dát mamce pusu na tvář.
Poslední dva roky pracuji v malém obchůdku s potravinami, bohužel majitel navyšoval nájem a provozovatel obchodu na něj již nemá. Hledám si něco jiného, ale je to těžké.

Chodím na brigádu ještě do jedné restaurace, do kuchyně umývat nádobí a musím se učit do školy. Je tudíž těžké najít něco, kde by mi hodinově vycházeli vstříc.
,,Li, říkala jsem ti, že to zvládneme. Nemusíš si hledat nic jiného," podívá se na mě mamka a nandá na talíř rýži. ,,Ale já chci," usměji se. I kdybych nechtěl, říká že nemusím, ale naše lednice i spíž zejí prázdnotou, proto je dnes k večeři rýže a pár kousků papriky s rajčetem.
,,Jsi moc hodný." Dá přede mě mamka talíř a nabere i sobě. ,,Děkuju za jídlo. Chci ti pomoct, takže projdu ty noviny a pak další inzeráty na internetu zítra ve škole." Kvůli škole mám svůj vlastní notebook, internet ale doma nemáme. Je to pro nás výdaj navíc, který si nemůžeme dovolit.
Úkoly a vše co budu ke studiu potřebovat si tak stahuju přes internet ve školní knihovně, je to trochu složitější, ale nutné.
Pustím se s chutí do jídla, ale pošilhávám po novinách. Mamka nesnáší, když se u jídla dělá něco jiného, proto to musí vydržet.

Po jídle umývám nádobí já a mamku vyháním si lehnout, vypadá vyčerpaně, a to za pár hodin jde na noční. Nelíbí se mi, že chodí do práce i v noci. Uklízí pro jednu společnost kanceláře, a to se dělá v noci. Přes den potom uklízí v místním obchodním centru.
Když konečně zasednu k novinám už se mi klíží oči, tohle ale projít musím. Najdu pár nabídek, na ty ráno odešlu svůj životopis. Budu doufat, že si mě přeci jen někdo vybere.
Nebyl jsem zatím ani na žádném pohovoru, všichni dávají přednost lidem, kteří jsou časově flexibilnější. Což bych taky byl, kdyby platili natolik abych mohl mít jen jednu brigádu.

Už zase ty moje sny. Jak by řekla mamka, sním s otevřenýma očima. Po večerní sprše a nachystání věcí na druhý den ulehám do postele. Za celý dne jsem vyčerpaný, ani tak se ale neubráním snění. O tom, jak by život byl jednoduší, kdyby ho neovládali peníze.

Otravný zvuk se nese místností. Jenom zamručím a přetáhnu si polštář přes hlavu. Ať mi dají všichni pokoj, stejnak mě jenom někdo chce prudit.
Zvuk utichne, aby se rozezněl znovu, ani tentokrát se nezvednou a pokračuji ve spánku.