Golfista

16. True motivation

Niall TPWK-writer

Liam Fox_ie01

Stát tam, cítit ho, držet ho ve své náručí. To bylo něco, co mnou celkem otřáslo. Ať si to chci nebo nechci přiznat, miluju ho. Jenže mu nevěřím, nedokážu mu prostě věřit. Zradil mě. Nejen kvůli tomu, že tu nebyl, když jsem ho potřeboval, ale hlavně protože se ožral jako prase a vyspal se opět s tou courou. Začínám tu holku fakt nesnášet. Vzala mi mého Nialla. Ještě ten den jsem podepsal u Zayna výpověď, přemlouval mě, ale já to chtěl uzavřít. Vrátil jsem vše, co jsem od nich měl zapůjčeno k práci a tím jsem uzavřel tuhle kapitolu. Aspoň jsem si to myslel.

Přesně jsem si to myslel pět hodin a dvanáct minut. Potom u mých dveří zazvonil poslíček s obrovskou kyticí růží. Niall. Ani mě nepřekvapí, že zjistil mou novou adresu.

Ano jsem přestěhovaný, je to malý byt. Jen chodbička, kuchyň s obyvákem a menší ložnice, ale pro mě to stačí. Navíc není nijak drahý, blízko škole i mé práci.
Mám nyní celkem dost času, proto beru každou volnou směnu v restauraci. Od pobíhání po place, jsem se dostal k míchání drinků za barem a musím uznat, že mě to opravdu baví. Chtěl jsem takhle na Nialla zapomenout, zavalit se prací, vyhýbat se jakékoli zmínce o něm, ale nejde to.
Nejde to, protože o dva dny později mi od Nialla přišel dárkový koš plný mých oblíbených sladkostí. Napsal jsem mu ať přestane, odepsal jestli s ním půjdu na rande. Má odpověď byla ne.

Myslel jsem, že přestal, že to vzdal ale za další tři dny na mě přede dveřmi čekaly další květiny. A i když jsem nechtěl, usmíval jsem se, jakmile jsem je spatřil. Jenže já nejsem ten typ, co se nechá uplatit dárky a kdyby mě Niall znal ví to.

,,Nialle?" vydechnu překvapeně, když vyjdu z práce. Jsou dvě ráno, co tu dělá? Byl pít? Nevypadá opile.
,,Liame," usměje se na mě. ,,Mohu tě zavést domů?" překvapeně se na něj podívám.
,,To jsi tady jen, abys mě odvezl domů?" uchechtnu se. ,,Ano." Niall přikývne naprosto vážně.
,,Cože? Proč Nialle?" rozhodím zoufale rukama. ,,Protože ti chci dokázat, že mi nejsi jedno, že mě mrzí ta noc i to, že jsem tu pro tebe potom nebyl. Li.." rozejde se ke mně, pomalu natáhne ruku k mé tváři, jako by se bál že uhnu. A já uhnout chci, ale je to Niall. ,,chci ti ukázat, že ti stojím za druhou šanci." vydechne.
,,Tak to aby jsi se víc snažil Nialle, protože drahé dárky a květiny..." Nestihnu to ani doříct a Niall mě s kýváním hlavy přerušuje. ,,Já vím, není to to co ti to dokáže. A taky to tak být nemá, je to jenom pozornost, abys věděl že na tebe myslím. Takže mohu tě odvést domů?" povytáhne obočí a jeho dlaň opustí mou tvář, což se mi vůbec nelíbí.
,,Můžeš," kývnu nakonec. ,,Ale jen odvoz, nic víc Nialle." Nedostane ani pusu! Tak lehce to rozhodně nepůjde.

Otevřu dveře u spolujezdce a nechám Liama nastoupit.
To kde Liam pracuje a kde nově bydlí jsem horko těžko vypáčil ze Zayna, ale nakonec podlehl.
Je divné jet v tichosti prázdným Londýnem.

Sem tam hodím po Liamovi pohled, ale ten kouká z okna.
Zastavuji před jeho domem, ve kterém jsou byty ještě menši, než měl s mamkou. Nelíbí se mi, v čem bydlí.
Vypnu motor a opřu se hlavou do opěradla.
,,Pojď se mnou na rande. Oficiální nehrané rande," vydechnu a otočím hlavu jeho směrem. Mlčí a mlčí dlouho.
Liam se dívá před sebe do tmy. Po chvíli se zhluboka nadechne a vydechne.
,,Dobře, ale je to celé v tvé režii, nebudu se v ničem angažovat," pronese.
,,S tím počítám," usměji se na něj, ,,napíšeme si? Teďka na čtyři dny odjíždím, hned po turnaji se domluvíme."
„Dobře." Stále si drží odstup.
,,Li, já to myslím vážně," natáhnu se po jeho ruce, kterou má položenou na stehně a stisknu. Po chvíli se mi vytrhne.
,,Pokud zase na akci sponzorů nepotkáš Viky?" Teďka už se otočí přímo na mě. Tak o tohle tu jde.
,,Tak se nic nestane. Skončil jsem s chlastem." Musel jsem udělat razantní rozhodnutí. Kvůli sobě, Liamovi a hlavně kvůli Jamesovi. To za něj mám teďka zodpovědnost.