Golfista

8. My life

Povzdechnu si, když už po několikáté po mě Niall štěkně, že mu podávám špatnou hůl. Podávám mu správnou hůl a moc dobře to ví!
Jen si na někom potřebuje vybít, že se mu nedaří. Posledních pár dní je strašně roztěkaný, myslím že za to může blížící se příjezd jeho rodičů. Nepřizná to, ale je nervózní. A to se odráží na jeho hře.

,,Tuhle ne Liame! Soustřeď se sakra!" štěkne a chvíli to vypadá, že tu hůl po mě snad i hodí.
Zatnu zuby a podám mu jinou. Stoupne si k míčku, několikrát zkusmo naznačí odpal, než odpálí. Míček letí vysoko a padá na zem jen o pár metrů dál před něj.
Tohle byl sakra špatný odpal.
,,Vidíš! Kdybys mi podával správné hole!" vyjede na mě jako už po několikáté dnes. Jenže tentokrát už se neudržím.
,,Tak si je ber sám! Nemůžu za to, že odpaluješ na hovno Nialle!" Skoro až nevěřícně se na mě podívá. Tenhle jeho výraz už znám.

,,Děláš si prdel? Odpaluju na hovno, protože nejsi schopný mi podat správnou hůl! Je to tvoje chyba!" odhazuje hůl na trávník a jde ke mně. ,,Ne! Je to tvoje chyba, protože se nesoustředíš. Hole s tím nemají nic společného." Stojíme naproti sobě se zlostným výrazem.
,,Jasný, takže pán je tady najednou expert i na hole! Jestli ty nejsi náhodou úžasný ve všem, co děláš!" ,,Tak si přiznej že jsi nervózní z rodičů a bude po problému," rozhodím rukama.
,,Nejsem z nich nervózní! Jen ne každý má tak dokonalé rodiče jako ty Liame! To že ty se držíš máminy sukně neznamená, že to tak dělají všichni! Někteří z nás jsou samostatní a neutíkají domů k mamince!" Zaraženě se na něj podívám. Tohle je pro mě rána pod pás, ano Niall neví, co se u nás doma děje, ale to mu nedává právo něco takového říkat.

Zhluboka se nadechnu, pustím vak s holemi a odcházím pryč. Niall se mě ani nesnaží zastavit, což má nejspíš jediný štěstí.
,,Liame kam jdeš?" zastavuje mě Zayn kousek od klubu. ,,Domů! A na rande s Niallem si můžeš jít sám," štěknu po něm nepříjemně, nevšímám si ani jeho zaskočeného výrazu. Prostě jdu. Potřebuju pryč, potřebuju si od Nialla držet trochu odstup.

Už z dálky poznám Zayna jak si to míří rovnou ke mně. Zkusím odpálit ještě další tři míčky, než ke mně dojde.
,,Můžeš mi říct proč Liam odešel?" zeptá se, když zastaví přímo přede mnou a založí si ruce na hrudi.
,,Nevím," odseknu a pokusím se odpálit další míček. Moc dlouhý jamku mine skoro o kilometr.
,,Nialle poslední dny se chováš hůř, než je u tebe zvykem," vytáhne jedno obočí. ,,Tak si mě nevšímej." Odpálil další podělaný míček.
,,Ale já si tě musím všímat." ,,Nejsi můj fotr, tak se na to vyser," štěknu naštvaně a jdu si posbírat svoje míčky.
Zayn zůstane u odpalu a přemýšlivě mě sleduje.

Dojdu zpět uklidím hole a vezmu bágl.
,,Kdy přijedou?" zeptá se už klidně. ,,Nikdy, nestarej se." ,,Ježíš Nialle, tak kdy?"
,,Za týden, chtějí pozná mého přítele," na slovo přítel dám extra důraz. ,,Och... Aha... To jsem nechtěl." Dojde mu, co způsobil, když volal mamce.
,,To je mi jasný. Přijede i otec," povzdechnu si. ,,Sakra."
Víc se k tomu nevyjadřujeme a jdeme v tichosti zpět do člunu, kde se převléknu.
Zayn na mě čeká v hlavní hale.

,,Omluv se Liamovi, potřebuješ ho," upozorní mě. ,,Nebudu se nikomu omlouvat."
,,Pokud nechceš přijít o sponzory, tak budeš." Otočí se a odchází, tím mi dá jasně najevo, že tenhle rozhovor je u konce.

Odjedu autem domů.
Ne nebudu se omlouvat. Pochoduji po kuchyni, telefon hozený na lince a pokaždé když kolem projdu mračím se na něj.
Sakra... mám svou hrdost a tam omlouvání nepatří.
Potřebuju sponzory... do prdele... já je potřebuju... fajn.
Sáhnu po telefonu a výročím Liamovo číslo.