Golfista

15. The last farewell

Niall - TPWK-writer

Liam - Fox_ie01

Měl jsem za ním běžet, neměl jsem ho nechat odejít.
Sám v sobě se nevyznám, nevím, proč jsem to udělal. Viky se mi pokoušela několikrát dovolat, ale já jí to nezvedal.
Pořád mi v hlavě znějí Liamova slova, kdy mi říká, že se zamiloval. Co to je někoho milovat.

Našel jsem nespočet zmeškaných hovoru od Liama z toho večera. Zkoušel jsem několikrát volat zpět, nezvedal to nebo mi hovor odmítl.
Od Zayna jsem se dozvěděl, co se tu noc stalo. Místo toho abych tu byl jsem mu zasadil ještě ránu já.

Teďka stojím ve své ložnici, pod očima mám kruhy od nevyspání na sobě černý oblek s černou košilí. S povzdechem se rozejdu pryč.
Ještě kouknu do pokojíčku, kde Perrie hlídá Jamese.
,,Už jdeš?" zeptá se Perrie. ,,Jo, jenom se jdu rozloučit. Jamei táta jde na chvíli pryč a až přijdu půjdeme spolu ven," řeknu mu. Je na čase výlez z ulity a začít se s ním ukazovat na veřejnosti. ,,Dobže tata," zažvatlá. Dám mu pusu do vlásků a odcházím.

Dole v hale už čeká Zayn, jenom vezmu květiny a spolu se vydáme k autu.
Myslel jsem, že mě Zayn bude přemlouvat ať na pohřeb nechodím, řekl jenom že to bude krok správným směrem.

Fungoval jsem na autopilota. Zkoušku jsem složil na výbornou, zařídil jsem pohřeb i když na to padly všechny úspory. Čert to vem.

Potřeboval jsem zaměstnat myšlenky a začal pracovat v jedné restauraci na place jako obsluha. Zayn mi byl oporou, chodil zamnou v každou volnou chvíli, dokonce se ani nepřimlouval za Nialla. Jen jednou o něm mluvil, když se ptal za smí na pohřeb. Řekl jsem, že mi to je jedno.

Tvářil jsem se, že mi je Niall jedno, snažil jsem se tak tvářit i před sebou ale ta bolest která mě sžírala uvnitř napovídala, že mi volný není. Vše se dělo kolem mě tak automaticky. Jako by někdo zmáčknul vypínač uvnitř mě a já nic necítil.

Vše bylo tak utlumené.

Obleknu si černý oblek, v chodbě vezmu kytici a klíče od auta. Niall mi je nechal poslat po Zaynovi ještě ten den, prý abych měl jednodušší zařizování. Neprotestoval jsem. Opravdu se to hodilo.

Ke kostelu dojedu se značným předstihem. Zarazí mě novináři kolem. Sahám po tmavých brýlích, nevím, na co čekají. Nejspíše na to, jak se budu tvářit potom co ze mě Niall udělal idiota před všemi.

To že máma zemřela se dostalo ven hned druhy den. Titulky Nialla vůbec nešetřily. Mohu si jen domyslet, jak se tvářili jeho rodiče. Ale to už je Niallova starost.

Dojdu do kostela, kde už jsou i první hosté. Zhluboka se nadechnu.

Dojdu k rakvi a položím na ni kytici. Nebudu mít řeč, nezvládl bych to. I když bych měl, tak to nedokážu.

Roztřeseně Dojdu k první lavici, kam se posadím. Po chvíli se na mem rameni objeví ruka, teta Monica. Naše sousedka přes chodbu, posadí se vedle mě a vezme mou ruku do dlaně. Neprotestuju. Jsem rád. Dochází mi, že opravdu už nikoho nemám.

V kostele moc lidí není, Liama zahlédnu sedět hnedka vepředu po boku s nějakou ženou.
Spolu se Zaynem jdu dát květiny k rakvi.

Sedneme si hnedka za Liama a počkáme na obřad.
Obřad je moc hezký. Dá se tohle říct o pohřbu?
Nakonec se rozejdeme přímo k Liamovi. První ho obejme Zayn, něco mu říká a Liam jenom přikývne.
Mám docela strach k němu jít. Co když mě odmítne. To vše se mi honí hlavou během té krátké doby, než k němu dojdu.
Natáhnu ruku, k mému překvapení ji stiskne. Úlevně si oddechnu.
,,Upřímnou soustrast," vyjde ze mě přiškrceně. ,,Dík," řekne, úplně bez emoce.
,,Li, já vím, že na to není vhodná doba... ale mohly bychom si promluvit? Ne dneska... V klidu se sejít nebo můžeš přijet... Jamesovi hodně chybíš... Samozřejmě pochopím, když odmítneš... Já potřebuju si s tebou promluvit... Prosím," melu jedno za druhým, jenom abych ho nepustil ke slovu a on mě nemohl odmítnout. Pohledem se vpíjím do jeho, který je momentálně plný smutku.