Je to jen příběh.. nebo ne? (Peter Pan - OUAT)

Kapitola 5

"Wendy já jsem tvůj bratr."

Hook se odmlčel a vyčkával s očima upřenýma na mě.

"Když říkáš že jsi můj bratr a že mě znáš, kolik je mi let? A jak ti vůbec mám věřit?" zeptala jsem se a musela jsem se zhluboka nadechnout.

"Ptáš se kolik ti je let? To bys měla vědět sama, ne?" zasmál se, ale když viděl jak se tvářím, nechal toho.

"Vím to naprosto přesně. Za dva týdny ti bude šestnáct. A vím to, protože.." hlas se mu zlomil a jeho oči se zdály být skleněné, "protože ten den tě otec odložil. Na tvoje první narozeniny. A můžu ti dokázat, že jsem se nezbláznil. Vyhrň si pravý rukáv."

Nevěděla jsem, co po mě chce, ale přišlo mi lepší jeho požadavkům vyhovět.

Vytáhla jsem rukáv až k lokti a prohlédla jsem si svou pravou ruku. Zdála se bát stejná jako vždycky. Snědá kůže, zaoblené nehty a malé mateřské znamínko ve tvaru X kousek od kloubu zápěstí.

Chvíli mi trvalo než mi došlo, co dělá Hook. Taky si vyhrnul pravý rukáv a odhalil tak svoje zápěstí. Zápěstí na jehož kloubu bylo jasné malé X.

"To není možné!" vyhrkla jsem a strhla rukáv dolů. Není to přece možné, nebo ano??"

"Teď když vidíš, že všechno, co říkám by mohla být pravda, mohla bys mi věřit a vypít tohle." řekl a z dlouhého kabátu vytáhl drobnou lahvičku plnou modré tekutiny.

"Je to lektvar paměti," chtěla jsem argumentovat, že jsem byla nemluvně a že si stejně nic, co bylo před téměř patnácti lety nemohu pamatovat, ale Hook, jakoby věděl, co chi říct mě zarazil.

"Vím, že jsi byla malinkatá, ale ta vzpomínka na ten den tam někde je a tohle," pozvedl lahvičku, " tohle tu vzpomínku dostane na povrch." řekl a vtiskl mi ji do rukou.

Přikývla jsem. Bála jsem se, ale skutečně jsem si chtěla vzpomenout.

Otevřela jsem nádobku a obsah vypila. Chladná tekutina mi kolovala krkem.

Najednou jsme zavrávorala a Hook mě dnes již podruhé zachytil a opatrně položil na zem. Pak celý svět zčernal.

. . . . . . . . .

Celý život mi přeběhl před očima. Doslova. Ale ne od narození až po teď. Život mi plynul pozpátku.

Viděla jsem sebe dnes v mém pokoji a mou křičící "matku", jak hází můj sloh na zem.

Pak se vzpomínka mění a já slavím své 14 narozeniny, přičemž moje největší přání bylo dostávat hodiny šermu.

Následuje období asi mého třináctého roku a ve vzpomínce jsem já a zrovna jsem vylovila mého mladšího bratra Johna, který se málem utopil na rodinné dovolené.

Pak vidím samu sebe samotnou v Londýnském přístavu.

Potom se obrazy míjeli rychleji a rychleji a vidím útržky ze svého života. Bylo toho moc až nakonec všechno zpomalilo a vzpomínka se dostala až na mé první narozeniny..

// Tak co si o tom zatím myslíte? Lže Hook Wendy nebo říká pravdu? A měla mu skutečně věřit a vypít ten lektvar? :O Budu ráda, když mi na to napíšete nějaký názor nebo budete hlasovat:)) Díky moc! //