Je to jen příběh.. nebo ne? (Peter Pan - OUAT)

Kapitola 10

"Tvoje matka je víla."

_____________________________

Dobře, tohle je už trošku moc. Další tajemství? Další věci, kterým bych měla věřit? Ale.. už jsem uvěřila i mnohem šílenějším věcem než jen tomu, že je moje matka víla, takže bych asi neměla být tak překvapená, nebo ano??

"A... jak se jmenovala? A proč mě nechtěla? Proč se mě vzdala? Měla k tomu nějaký důvod nebo mě odložila?" otázky se ze mě hrnuly jedna za druhou.

"Jmenuje se Modrá. Je to jedna z nejvyšších a nejmocnějších víl na světě. A proč tě opustila? To nevím přesně, možná kvůli tomu, že i přes vílí krev v tvých žilách v sobě máš i tu obyčejnou, lidskou." začal vysvětlovat Killian. Měsíční světlo se mu lesklo v černých vlasech. Oči na mě tvrdě upíral a studoval můj zmatený výraz.

"Ale.. jak se stalo, že pirát - ztělesnění zla a víla - čistota sama spolu.." ani jsem to nemohla vyslovit! Sakra! Jak se něco takového stalo!

"No," začal Killian a viděla jsem na něm jak se snaží mi to co nejjednodušeji vysvětlit, "Černovous nebyl vždycky zlý. Prý bývali doby kdy by, však víš.. hodný a pomáhal lidem, ale už je to hodně dávno. Ještě před mým narozením."

Ihned jsem se nadechla a chtěla argumentovat, že to přece není možné, když Černovous byl hodný před JEHO narozením a já jsem přesto MLADŠÍ než on, ale jakoby Killi věděl na co myslím, předběhl mě.

"Bylo to tak, že když byla Černovous hodný pobýval v tu doby v Zemi Nezemi. A když byla Modrá zamilovaná do Černovouse a on zase do ní z jejich čisté lásky jsi vzešla.. ty. Modrá tě tedy počala v Zemi Nezemi, kde čas neplyne, je zamrzlý, napořád, ale Černovous chtěl dál objevovat, cestovat. Chtěl po ní aby odjela s ním, ale to ona nemohla. Měla své závazky a povinnosti v Zemi Nezemi. To, že ho opustila asi Černovouse změnilo a obrátil se ke zlu. Každopádně se stal jiným člověkem a odcestoval. Pak asi po osmi letech jsem se narodil já a po nějakých třech letech se rozhodl znovu nají Modrou a pomstít se jí, že ho opustila. Vrátil se do Země Nezemě a tam na něj čekala Modrá - stejná jako před jedenácti lety a malé dítě - ty. Nebyla jsi stará ani den, protože v Zemi Nezemi čas prostě neplyne. Ikdyž od tvého narození uplynulo jedenáct let ty jsi nezestárla ani o den. Otec tě unesl a nechal si tě na palubě, ale spousta ostatních pirátů se mu vysmívala, že prý dítě a ještě k tomu holka na palubě nemá co dělat a po roce se tě zbavil. No a zbytek už znáš.."

upřel na mě oči ještě úpěnlivěji.Čekla na mou reakci, čekal na to, jak jeho vyprávění strávím! Měsíc sále svítil na obloze a byl tichým vetřelcem v tomto velmi soukromém rozhovoru.

"Ehm," odkašlala jsem si, "znamená to tedy, že jsem starší než ty?" zeptala jsem se s úplně vážným obličejem.

Killian se zasmál, " Noo, teoreticky ano. Víš co je vtipný? Že si ze všeho co ti povím vybereš jen nějakou blbost a na tu se zaměříš." řekl a spolu jsme se zasmáli.

Podívala jsme se na svoje ruce. Pořád jsem v nich svírala lahvičku s vílím prachem. Matčiným vílím prachem. Prošlo mi hlavou vše o jsem se dnes dozvěděla a musela jsme se usmát.

Potom jsme šli spát. Ulehla jsem do postele. Vyčerpaná a se spoustou nových věcí k přemýšlení. Tak má maminka je víla. A není to tak, že by mě nechtěla, ale Černovous mě unesl! Kdyby to neudělal mohla jsem ted žít se svou mamkou. ALe nee.. to bych nepotkala Killiana..

Stiskla jsem lahvičku ještě pevněji. Alespon něco od ní mám u sebe.

Zavřela jsem oči a s pomyšlením na svou matku jsem usnula.