Ovlivnění osudem

6. kapitola

Nová linie příběhu:

Monica odešla z práce dřív a namířila si to rovnou do jednoho cukrářství.
„Dobrý den, mám tady objednaný dort na jméno Monica Reyes, je už hotový?" Zeptala se Monica prodavačky.
„Moment, jdu se podívat." Odpověděla prodavačka a odešla. Po chvíli se vrátila s krabicí, ve které byl dort. „Sýrový dort, je to tak?" Ověřila si objednávku.
„Ano ano, přesně tak." Potvrdila Monica, zaplatila a odešla. Venku nějaká žena sbírala letáčky, které se jí rozsypaly na zem. Monica položila krabici na zem a ženě pomohla. Ta se na ní usmála a poděkovala ji. Monica vzala krabici s dortem, podívala se na hodinky a zhrozila se, že už je tolik hodin, rozběhla se přes ulici ke svému autu, jenže zrovna ze zatáčky vyjel nějaký muž na motorce a na poslední chvíli se Monice vyhnul. Ona ale leknutím upustila krabici s dortem na zem, kterou muž přejel. Ten muž byl Sebastian.
„No to snad není pravda!" Vykřikla Monica a sehnula se ke krabici. „Je na maděru. Výborně."
Sebastian zastavil kousek od ní a šel za ní.
„Proboha, co jste dělala uprostřed silnice, jste v pořádku?" Zeptal se šokovaně a sundal si přilbu.
„Vy pitomče! Ne, to tedy rozhodně nejsem! Vidíte, co jste udělal? To neumíte dávat pozor!?" Křičela Monica na celé kolo.
„Já? To vy jste se promenádovala uprostřed silnice, buďte ráda, že jsem se vyhnul vám! Copak nevíte, že jsou i přechody?" Bránil se Sebastian. „A co v té krabici vlastně bylo?" Zeptal se.
„Dort." Vyštěkla na něj Monica.
„No když už nic horšího, já vám klidně koupím jiný." Pokrčil rameny.
„Jiný!? Tenhle dort byl na objednávku a bude trvat den, než bude nový."
„A nebude vám stačit jiný?" Zeptal se Sebastian.
„Ne to tedy nebude, měl být pro mého přítele."
„Mně je to fakt líto, ale můžete si za to sama." Obhajoval se.
„Víte co, já nemám čas se s vámi vybavovat! Nejlepší bude, když se mi nebudete plést do cesty, tím mi pomůžete nejvíc." Řekla Monica naštvaně, nasedla do svého auta a odjela. Sebastian se za ní díval a nechápavě kroutil hlavou. Potom si nasadil helmu a také odjel.

•

Sandra se vrátila do své pracovny a vyřídila Lucíe vše co po ní předtím chtěla.
„Takže tady máš ty instrukce na další focení, jinak jsem všechno vyřídila a tady ti ještě šéf posílá nějaké fotky, prý budeš vědět, o co jde. Tady máš to kafe." Položila jí kelímek na stůl. „Jo a to letadlo přistálo před půl hodinou. Takže bys Raula měla každou chvíli čekat." Dodala Sandra.
„Skvěle, skvěle, děkuji." Usmívala se Lucía a prohlížela si fotky, co jí Sandra donesla. „Tak v tom případě mi prosím zarezervuj stůl v nějaké restauraci, Raul bude mít určitě hlad."
„Dobře a v které? V té kde mají to dobré čínské jídlo?"
„Jo třeba tam, pak mi tady nech lísteček s časem, dobře?" Než to stačila doříct, zazvonil ji mobil. „No ne, my o vlku..."
„A Raul na drátě." Doplnila ji Sandra se smíchem. „Tak já nebudu rušit a jdu to zařídit." Šeptla Sandra a odešla.
Lucía zvedla mobil. „Ano? Miláčku? Už jsi v Caracasu?"
„Čau, jo před chvílí jsem přijel. Ale potřeboval bych aby jsi se pro mě zastavila na letišti. Nějaký pitomec mi tady parkuje přímo před autem a já nemůžu vyjet." Rozčiloval se Raul.
„Ale já teď mám moc práce, dřív jak za dvě hodiny to nestihnu. Nechceš si vzít třeba taxi?"
„Práci? Tak já přijedu po dvou týdnech a ty budeš radši v práci, než abys přijela za mnou?"
Lucía se chvíli rozmýšlela, jestli má jet, ale nakonec se rozhodla, že na letiště nepojede.
„Raule, vážně bych přijela, ale čeká mě tady ještě hromada práce. Nezlob se, ale nejde to, uvidíme se později. Vezmi si taxi a sejdeme se potom. Dobře?" Navrhla Lucía. Raul místo odpovědi hovor ukončil. Lucía zesmutněla.

•

Monica přijela před dům a před vchodem se minula s Natashou. Ta ji sjela pohledem a poznala v ní snoubenku Thomase. Monica si ji ale ani nevšimla a šla domů. Když přišla do bytu, Thomas právě vyšel z koupelny.
„Ahoj lásko, ty už jsi doma?" Zavolal na ni z ložnice.
„Ano jsem." Odpověděla Monica. Thomas šel za ní. Monica něco vybalovala z krabice.
Thomas si v tu chvíli oddech, že Monica nepřišla z práce dřív.
„Měla jsem pro tebe trochu jiné překvapení, ale to mi bohužel nevyšlo." Dodala smutně a otočila se k němu a v rukou měla dort ve tvaru srdce. „Ale i tak, všechno nejlepší k narozeninám, miláčku!" Řekla s úsměvem.
Thomas si na ni usmál, vzal si dort a položil ho na stůl. Potom k sobě přitáhl Monicu a políbil ji. „Děkuju ti, miláčku. Jsi úžasná!" Řekl a znovu ji políbil.