Ovlivnění osudem

2. kapitola

Monica chvíli pozorovala svého snoubence s jeho milenkou a po chvíli si odkašlala. Thomas i Natasha se ihned přestali líbat a podívali se na místo, kde stála Monica, která se zklamaně dívala na Thomase.
„Neruším?" Zeptala se Monica se značnou ironií v hlase.
„Lásko, to není, to není..." Koktal Thomas, který byl dost překvapený.
„Hlavně mi neříkej, že to není tak jak si myslím!" Skočila mu Monica do řeči. „Myslím, že nejsem slepá a nejsem ani pitomá a vím naprosto přesně, o co tady jde. Jak jen jsi mohl!?" Řekla Monica už skoro šeptem a vyhrkly jí slzy. Thomas vstal z postele a šel k Monice.
„Nesahej na mě!" Vykřikla na něj. „A nepřibližuj se ke mně!"
„Počkej chvíli, já ti to vysvětlím." Prosil Thomas.
„Ale já nepotřebuju vysvětlení. Prostě ses chtěl vyspat s touhle blonďatou courou!" Kývla směrem k Natashe, která si zatím sbírala své oblečení a oblékala se jako by nic.
„Ta blonďatá coura má jméno." Řekla Natasha s klidem v hlase.
„Ale mě je naprosto jedno, kdo jste a jak se jmenujete!" Vykřikla na Natashu. „A byla bych vám vděčná, kdybyste vypadla z tohoto bytu!" Dodala Monica naštvaně a chtěla ji vyhodit.
„Prosím, Moni, uklidni se. Nech mě ti to vysvětlit." Řekl Thomas a chytil ji, aby ji zabránil jít za Natashou.
„Tak ty ji budeš ještě bránit?" Řekla šokovaně a vyprostila se z jeho náruče. „Tak bych řekla, že jsem tady navíc jedině já." Řekla Monica a vyběhla z pokoje a následně i z bytu. Thomas běžel hned za ní, jenže ho ještě zdržela Natasha.
„Přece za ní teď nepoběžíš? Stejně s tebou nebude chtít mluvit." Řekla Natasha skoro s úsměvem na tváři.
„Natasho, nepleť se do toho! A prosím tě odejdi odsud!" Vykřikl na ni a běžel za Monicou. Když vyběhl před dům, Monica zrovna nastupovala do auta.
„Počkej! Prosím tě." Volal na ní.
„Nech mě být, jdi si za tou courou." Řekla Monica potichu.
„Prosím neodjížděj, dej mi chvíli abych..."
„Abys co? Abys mi lhal?" Zeptala se Monica a už to nevydržela a rozbrečela se. „Prosím tě o jednu věc, nedělej ze mě aspoň idiota, neponižuj mě ještě tím, že budeš podceňovat můj zdraví rozum. Prosím tě o to." Dodala Monica a nastoupila do auta.
„Neodjížděj takhle, prosím tě." Křičel Thomas, ale už bylo pozdě, Monica nastartovala a rychle odjela pryč. Ještě se podívala do zpětného zrcátka, kde Thomase viděla a znovu začala plakat.

•

Do nemocnice přivezla sanitka těžce zraněnou Lucíu, která utrpěla vážnou autonehodu. Měla těžce poraněnou hlavu, pohmožděniny a navíc poraněné oči z rozbitého skla. Hned ze sanitky putovala na operační sál.
Daniel, jeden z doktorů v nemocnici šel do lékařského pokoje, aby informoval svého kolegu Diega o přivezené pacientce. Když vešel do pokoje, byli zatažené žaluzie a na pohovce ležel spící Diego, vedle něj na malém stolku stála láhev od alkoholu, byla už poloprázdná.
„Diego!?" Vykřikl Daniel a Diego se leknutím probudil.
„Sakra, Danieli, co tady tak řveš." Řekl Diego rozespale.
„To snad nemyslíš vážně, řekni mi, že jsi nepil v pracovní době!" Rozčílil se Daniel a sáhl po láhvi na stolku. Šel k umyvadlu a zbytek obsahu vylil. „Právě přivezli nějakou ženu, měla bouračku a je dost vážně zraněná. Primář si tě žádá na sál, ale jak vidím, asi tam nebudeš moct jít. Tohle si budeš vysvětlovat sám." Dodal rozčileně a chtěl odejít.
„Ale jistě že tam můžu jít, jen jsem odpočíval." Řekl Diego a vstal z pohovky. Šel pomalu ke dveřím.
„To nemyslíš vážně, teď nejsi ve stavu, kdy bys mohl provádět nějakou operaci nebo cokoliv jiného." Řekl Daniel a stoupl si naproti dveřím. „Takhle tě na sál rozhodně nepustím!"
„Já jsem v pohodě a není čas tady řešit nějaké banality, ta pacientka jistě potřebuje pomoc rychle." Řekl Diego vážně a vzal si ze stojanu plášť.
„Hlavně potřebuješ pomoc ty! Jsi opilý, copak ji chceš zabít nebo co? Nebo chceš jít do basy? Už ses dočista pomátl?"
„Říkáš nesmysly. A okamžitě mě pusť."
„Ne! Někdo taky musí mít aspoň trochu rozum."
„Takový zelenáč jako ty mi tady nebude říkat, co mám dělat." Rozčílil se Diego a odstrčil Daniela od dveří. Rychle vyšel na chodbu. Ale tam už mířila jedna ze sester.
„Pane doktore, rychle na sále váš už potřebují!" Řekla Diegovi naléhavě.
Diego jen kývl na souhlas a následoval sestřičku, která ho informovala o dosavadním průběhu operace. Daniel zůstal stát na místě a sledoval, jak Diego míří na sál.