Ovlivnění osudem

16. kapitola

Druhý den ráno. Sebastian už byl vzhůru a sledoval spící Monicu, usmíval se přitom a vzpomínal na minulou noc, během které se spolu poprvé milovali. Nakonec Monicu začal hladit a ta se po chvíli probudila a rozespale se na něj podívala. Hned jak ji došlo kde je a co se vlastně stalo, trochu zčervenala a nevině se na Sebastiana usmála.
„Dobré ráno, lásko." Opětoval ji úsměv a políbil ji.
Monica se zasmála. „Dobrá ráno."
„Jakpak ses vyspala?"
„Moc dobře. Takhle dobře se mi už dlouho nespalo... Když jsem zažila tak krásný večer... a vlastně i noc." Monica se celá rozzářila a Sebastian ji dlouze políbil.
„Moc tě miluju." Řekl Sebastian a díval se přitom Monice do očí. „Opravdu si ani neumíš představit, jak úžasně mi s tebou je. Je to jako nádherný sen co se stal realitou."
Monica ho hladila a usmívala se, cítila se tak šťastná. „Možná si to umím představit, protože se cítím úplně stejně. Takhle jsem se nikdy předtím necítila..."
Sebastian ji znovu políbil. „Ani já ne."
„Miluju tě, Sebastiane."
„Řekni to ještě jednou, prosím. Tak krásně to od tebe zní." Zašeptal Sebastian tiše a usmíval se přitom.
„Miluju tě, Sebastiane." Řekla Monica taky šeptem a oba se rozesmáli. Nakonec se na sebe zadívali a začali se něžně líbat. A brzy se spolu znovu začali milovat.

„Ale... ale... to přece nejde!" Vykoktala ze sebe Sandra. „Já nechci, abys odjela pryč! Já se o tebe postarám. Zvládneme to."
Lucía chytila sestru za ruce a usmála se na ni. „Bude to tak pro všechny lepší. Chci, abys začala žít svůj život. Jsem ti strašně vděčná za to všechno, co jsi pro mě udělala, ale už jsem se rozhodla."
„Ale přece tě nemůžu jen tak pustit samotnou, já... prostě..." Sandra neměla daleko k pláči. Lucía ji objala.
„Budu v pořádku, neboj se o mě. Navíc nebudu sama. Vše už je zajištěné a nic se mi nestane. Teď začni myslet hlavně na sebe, chci, abys konečně začala myslet více na sebe, ano?"
Sandra věděla, že Lucía má svou hlavu a že s jejím rozhodnutím nehne. „Budeš mi moc chybět." Vzlykla.
„Slíbíš mi to?" Nenechala se Lucía odbýt.
„Dobře, slibuju..."
„Brzy se zase uvidíme... ehm, no prostě brzy se zase sejdeme. To ti slibuju zase já."
„Hlavně na sebe dávej pozor, ano?"
„Budu."

Sebastian odvezl Monicu do práce, před radiem se ale ještě zdrželi, když se spolu líbali a nedokázali se od sebe odtrhnout.
„Už musím jít." Řekla Monica mezi polibky, ale nehnula se od Sebastiana ani o kousek.
„Já tě přece nedržím."
„Opravdu?" Zasmála se Monica.
„Dobře, možná jen trochu, ale jen maličko." Usmál se na ni Sebastian.
„Jo jen maličko..." A ještě víc ho objala a znovu se začali líbat. Po pár dalších minutách ale polibek ukončil Sebastian.
„Fakt strašně nerad tohle říkám, ale vážně bys už měla jít do práce. A já bych vlastně taky měl." Pohladil Monicu po tváři a vypadal se dost smutně.
„Když mě se od tebe tak nechce." Přiznala Monica a taky zesmutněla.
„Tak to máme docela dilema, protože mě od tebe taky ne. Vím, že když tě teď pustím, tak mi budeš tak moc chybět, dokud tě nebudu moct zase takhle držet."
Monica z jeho slov byla celá pryč. „Ach bože, chlape jeden... co ty mi to děláš?"
Sebastian se zatvářil úplně nevině a Monica ho znovu něžně políbila. Pak se od něj, i když nerada odtáhla a udělala dva kroky dozadu. „Už teď je mi smutno." Rychle se otočila ke dveřím a vběhla do rádia, věděla, že by jinak nedokázala odejít. Srdce ji bušilo jako o závod, neodolala a ještě se otočila, Sebastian se na ni zamilovaně díval.
„Miluju tě." Řekl potichu, ale Monica poznala, co říká i když ho nemohla slyšet.
„A já miluju tebe." Odpověděla mu, nastoupila do výtahu a sledovala ho, dokud se nezavřely dveře. „Hrozně hrozně moc."

Mexico city, Mexico

„Zdravím, je tady María Elisa?" Zeptal se Lucas u baru, kde María pracovala.
„Bohužel. Včera dala výpověď." Odpověděl mu barman.
„Cože? Ale jak to?" Nechápal Lucas.
„Tak to nevím." Pokrčil barman rameny. „Vím jen tolik, že už tady nedělá."
„Tak díky." Povzdechl si Lucas a odešel. Vzal si mobil a chtěl Marii zavolat, ještě v tom mu došlo, že na ni vlastně ani nemá číslo. "Sakra." Schoval mobil znovu do kapsy. „Kam ses jen poděla, hm?"