Ovlivnění osudem

30. kapitola

„Lucío, sestřičko, prober se prosím." Sandra držela Lucíu za ruku, Lucía ležela na lékařském lehátku a byl u ní Daniel a ještě jeden doktor z pohotovosti.
„Co? Co se stalo?" Lucía se nakonec probrala a opatrně se posadila.
„Tady, napijte se." Podal ji lékař vodu a Lucía se napila. Nakonec Sandra i Daniel odešli a lékař Lucíu zkontroloval. Po chvíli oba vyšli před ordinaci. Lucía si šla se Sandrou sednou na sedačku, která byla kousek od nich.
„Je ti líp?" Strachovala se Sandra.
„Jo, už je to lepší." Kývla Lucía.
„Omluvám se, nechtěla jsem tě předtím rozrušit..." Omlouvala se Sandra, Lucía jen kroutila hlavou. Nakonec se podívala na Daniela a dalšího lékaře.
„Jak jí je?" Ptal se ho Daniel.
„Nejspíš jen úzkostný stav. Ale raději jsem jí vzal krev. Nemyslím si ale, že by šlo o reakci na transplantaci."
„Dobře, dej mi potom vědět, pokud to náhodou bude souviset."
„Jistě." Rozloučili se a Daniel šel za Lucíi a Sandrou.
„Jak se cítíte?"
„Jde to."
„Měla byste se vrátit domů."
„Já vím..." Poznamenala. „Sandro?"
„Ano?"
„Donesla bys mi prosím čaj z automatu?"
„Jo, jasně." Sandra vstala a odešla Lucíi pro čaj.
Lucía se podívala na Daniela. „Prosím, řekněte mi, co se stalo Diegovi."
Daniel se zhluboka nadechl. „To nemůžu."
„Musím to vědět. Prosím..."
Daniel věděl, že když by řekl Lucíi pravdu, jistě by ji to velmi rozrušilo. Už mu totiž došlo, jak to tehdy Diego myslel s tím, že zařídí, aby šla Lucía na operaci co nejdříve.
„Diego... měl takový úraz. Ale určitě se z toho dostane." Řekl nakonec. Po chvíli se k nim vracela Sandra. „Dávejte na sebe pozor." Řekl vážně a odešel. Sandra nakonec odvezla Lucíu domů.

Sebastian se právě vracel z rehabilitace, po třech týdnech ležení potřeboval trochu procvičit tělo, i když stále měl zranění, která k hojení potřebovala čas. V pokoji už na něj čekala Monica. Lékař jim poté oznámil dobrou zprávu. „Ještě si vás tady chvíli necháme, ale pokud to půjde tak dobře jako poslední dny a neobjeví se žádné komplikace, pustíme vás domů."
Oba z toho měli radost.
„A teď už se mě zase nezbavíš." Prohlásil Sebastian, když lékař odešel.
„Já ani nechci! Popravdě, myslím, že se od tebe asi nehnu ani na krok." Řekla a políbila ho.
„Jasně, pokud zrovna nebudeš v rádiu." Prohlásil s úsměvem. „To tě pak budu moct alespoň zase poslouchat."
„No popravdě..." Řekla Monica smutně. „O tu práci jsem přišla."
„Cože? Ale jak to?" Byl Sebastian zmatený.
„Leticia si našla náhradu, když jsem byla hospitalizovaná a pak..."
„Počkej, hospitalizovaná?" Vyděsil se Sebastian.
Monice došlo, že mu ani neřekla, že tehdy skončila s úrazem hlavy. Sebastian tak naléhal, že mu nakonec ukázala zranění na hlavě, které přes vlasy normálně vidět nešlo.
„Já bych toho Thomase snad nejradši zabil!" Zlobil se Sebastian a něžně Monicu hladil. „Ale ono na něj taky dojde, tím jsem si jistý!" Nakonec se objali.

Nová linie příběhu:

María, Lucas a jeho rodiče seděli v kavárně na letišti.
„Před lety jsme byli my a tvoji rodiče velmi dobří přátelé." Začal vyprávět otec Lucase. „To jste ještě předtím, než ses narodila, dokonce i předtím, než se narodila Monica. Měli jsme jen tebe." Podíval se na Lucase. „Byli jsme sousedé a postupem času i přátelé. Potom se oba začali zaplétat do nějakých nehezkých věcí a nám postupně začali mizet věci z domu. To už jsi byla na světě ty i Monica a byly jste velké kamarádky. Později jsme zjistili, že nás tvá rodina okrádá. A že to dělá nejspíš už od samého začátku." Zlobil se. Lucas byl v šoku a María také.
„Moc mě mrzí, ale já... já o tom neměla nejmenší tušení, vždyť jsem byla dítě a popravdě, sama jsem to v tu dobu neměla doma moc růžové. Ale já vám nikdy nic nevzala! Přísahám." Bránila se María. „Matka začala pít, později brát drogy a otec kradl a... nakonec nás obě začal bít. V tu dobu už jste ale odstěhovali. Když už to bylo takhle zlé..."
„To je mi tak líto. Kdybych to věděl..." Vložil se do toho Lucas a chytil Maríu za ruku.
„Hned jak to šlo, tak jsem odešla. I když je mi to moc líto, oni se ode mě distancovali už dávno, nevím ani kde je jim teď konec... a ani to vědět nechci! Vím, že mého otce zavřeli a že matka si našla nějakého jiného chlapa, o mě už dlouho předtím neměla zájem. Celý život se snažím, abych nebyla jako oni. A ani taková nejsem! Už jako dítě jsem cítila, že mě nemáte rádi a od té doby, co jsme s Lucasem, jsem se stále bála toho, jak nakonec budete reagovat. Už ale nechci platit za chyby mojí rodiny." Uzavřela María Elisa smutně.
Rodiče Lucase se na sebe podívali a oba se tak trochu styděli za to, jak se zachovali.
„Mrzí nás to." Řekla nakonec matka Lucase. „Viděli jsme v tobě chyby tvojí rodiny, které v nás zanechali hořkost. Omlouváme se. Můžeme zkusit začít znovu a lépe?"
„To bych ráda." Souhlasila María a pousmála se. Lucas ji políbil a objal.