Ovlivnění osudem

32. kapitola - Finále

O pět měsíců později, v průběhu několika dní...

Obě linie příběhu:

„A je to." Usmála se María Elisa, která hrdě rozhlížela po své nové kavárně. Byl to vždycky její sen, aby měla vlastní podnik a nakonec se jí to povedlo. Lucas si to tam všechno prohlížel a nakonec šel k Maríi a objal ji.
„Jsem na tebe tak hrdý, je to tady parádní." Řekl a políbil ji. „Určitě to bude nejoblíbenější kavárna v okolí!"
„To doufám." Usmála se María a oba se políbili.

Díky tomu, že se Lucía nastěhovala k Diegovi, konečně se Sandra a Daniel více poznali i v druhé lince příběhu. Sympatie mezi nimi byli od začátku a nakonec se spolu dali dohromady v obou částech příběhu.
Sandra seděla v Danielově pracovně a čekala na něj.
„Ahoj, co ty tady?" Zeptal se překvapeně. Sandra šla k němu a políbila ho.
„Mám pro tebe překvapení." Usmála se a vytáhla z tašky katalog z cestovní kanceláře, položila ho na stůl a otevřela ho na stránce s dovolenou na Havaji. „Jak se ti líbí tenhle hotel a pláž?"
Daniel si stránku prohlédl. „Hmmm. No vypadá to moc hezky."
„Tak si začni pomalu balit, protože tam za dva týdny pojedeme!" Zasmála se.
„Ale jak to?" Byl Daniel překvapený.
„Zlato, už potřebuješ dovolenou... a já taky!" Poznamenala Sandra.
„Tak dobře." Souhlasil Daniel. „S tebou pojedu kamkoliv." Usmál se a oba se políbili.

Lucía držela svoji malou dcerku a uspávala ji. Na stole měla rozložené noviny, když ji zaujal jeden titulek, noviny rozložila a začetla se do článku. „Propad akcií, majitel firmy spáchal sebevraždu. Podnikatel Raul Montila z firmy Montila s.r.o. byl nalezen mrtví ve své kanceláři, důvodem jeho sebevraždy byl pravděpodobně propad akcií jeho firmy na burze." Četla Lucía v duchu a jen zakroutila překvapeně hlavou.

Nová linie příběhu:

Lucía uslyšela kroky a za chvíli se v kuchyni objevil Diego. Došel ke stolu a opatrně pohladil Lucíu a políbil ji do vlasů.
„Jak se mají moje dvě princezny?" Zeptal se. Lucía vstala a opatrně mu dala do náruče miminko.
„Sarita by chtěla, aby ji pochoval tatínek." Usmála se.
„Ale já..." Namítal Diego vystrašeně.
„Neboj se, jsem u tebe." Pohladila ho a dávala pozor i na malou. Diego po útoku přišel z velké části o zrak. Brzy ho ale čekala další operace, která mu mohla pomoci. Paradoxně to oba konečně nakoplo k tomu, aby si řekli o svých citech. Lucía Diegovi pomáhala, co jen to šlo. Dala výpověď v časopise a začala fotit na volné noze. Diego si opatrně choval jejich dceru a usmíval se při tom.

Stará linie příběhu:

Před časem

Lucía ležela v nemocnici a chovala si svou dceru, která se ji ten den narodila.
„Jsi tak nádherná." Byla Lucía dojatá. Po chvíli někdo zaklepal na dveře.
„Ano?" Zavolala a do pokoje nakoukla Sandra, která u Lucíe už před chvílí byla, ale pak najednou musela někam odběhnout, když jí někdo volal. „Tak už jsi zpátky. Pojď dál." Sandra ale dovnitř nešla a tvářila se zvláštně. „Co se děje?" zarazila se Lucía.
„No víš, mám tady někoho, kdo tě přišel navštívit." Oznámila ji nervózně.
„Aha? A koho?" Byla Lucía zvědavá, Sandra ještě chvíli váhala, nakonec ale zašla za roh a po chvíli se vrátila s nečekaným hostem.
„Diego!?" Vyhrkla Lucía překvapeně?

Obě linie příběhu:

Současnost

„Monica a Sebastian si napsali své sliby a nyní mají prostor, aby je pronesli." Řekl oddávající. Byl jejich den D, jejich obřad se odehrával ve velké zahradě poblíž malého zámečku. Sebastian měl černý oblek, bílou košili a tmavě fialovou kravatu. Monica měla rozpuštěné vlasy a v nich květinu, šaty měla jako princezna, nadýchané a až na zem. Na svatbě byla jejich rodina a všichni jejich přátelé a blízcí.
Monica se zhluboka nadechla. „Nikdy jsem si nemyslela, že jednoho dne dokážu někoho milovat, tolik jako tebe." Začala Monica a usmívala se při tom na Sebastiana. „Ale ty ses prostě nenechal odbít a ukradl jsi mi srdce." Řekla vážně a všichni se začali smát. „Změnil jsi mi od základů celý život, pohled na to, co je skutečně důležité a já nikdy nezapomenu, co všechno jsi pro mě kdy udělal. Budu se ti to snažit vynahrazovat až do konce svého života." Řekla Monica dojatě, i Sebastian byl dojatý a usmíval se na Monicu.
„Celý život jsem doufal, že jednoho dne potkám ženu, jako jsi ty. Ženu, pro kterou bych byl ochotný i zemřít. A jednoho dne jsem ji skutečně potkal a nikdy na ten den nezapomenu. Pak mi došlo, že jsem celý život čekal na tebe a všechno konečně začalo dávat smysl. Dokud budu žít, budu tě chránit a budu se o tebe starat. A ne jen o tebe, ale i o naše miminko a všechny naše budoucí děti." Mrkl na ni a znovu se všichni začali smát. Monica byla dojatá a začaly jí stékat slzy po tvářích.
„Monico Reyesová, berete si Sebastiana Martinéze za svého právoplatného manžela, budete ho ctít a milovat dokud vás smrt nerozdělí?" Pokračoval oddávající.
„Ano, beru."
„Sebastiane Martinézi, berete si Monicu Reyesovou za svou právoplatnou manželku, budete ji ctít a milovat, dokud vás smrt nerozdělí?"
„Ano."
„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu, můžete políbit nevěstu." Ukončil oddávající. Sebastian Monicu dlouze a něžně políbil a všichni tleskali.