Krvavá koruna

KAPITOLA II.

Ráno ke snídani v honosně zdobeném Zrcadlovém sále dorazila Eleonora jako poslední. Dva obrovské zlaté lustry svítili nejvíce do stran, ale díky mnoha velkým, obrovským zrcadlům ve zlatých rámech odráželi toto světlo do celé místnosti. I díky bílým zdím byla místnost nejlepším místem pro snídani a trávení ranního času. Po stranách u menších stolků už stáli lokajové, kteří na stolcích měli připravené podnosy s jídlem, které má každý člen rodiny pečlivě připravené v hradní kuchyni, na osobní přání. Všichni už měli na talířích míchaná vejce s toustem, Kateřina jediná ale měla lívance s borůvkami a šlehačkou. Lokajové nalévali každému čaj nebo mléko, jen král si poručil irskou kávu s whiskey. „Promiňte, že jdu pozdě. S komornou jsme hledali moje šaty na zítřek. „To snad mohlo počkat ne?" ozval se poněkud rozzlobeně její otec. „Stejně nechápu, proč tam musíme. Je to zbytečná akce. Samí ulízaný zbohatlíci, kteří chtějí jen lézt mi více do zadku, aby měli více výhod." pokračoval dál král.

„Musíme tam, protože jsem patronkou Královské galerie, a budou se odhalovat nové obrazy." řekla klidným hlasem Královna matka. „Navíc, tato akce ti pomůže se sblížit se šlechtou. Nezapomeň, že jsi král. Tvůj otec jezdil vždy rád na takové akce. Navíc pořádám ji já." pokračovala poté, co dojedla sousto vajec. „Nesrovnávej mě pořád s mým otcem. Nejsem jako on. Nejsem ani jako ty." rozzuřil se král, praštil talířem do stolu a odešel. Lokajové začali okamžitě uklízet nepořádek a všichni se na sebe nechápavě dívali. „Myslíš, že je dobrý nápad, aby tam šel? Bude zase pít, babičko." zeptala se znepokojeně Eleonora. „Je to král. Musí se ukazovat na veřejnosti. Musí přeci podporovat kulturu a další věci, které jsou dobré pro monarchii. Navíc, jak jsem už řekla, pořádám to já, a vy všichni,..."podívala se na všechny u stolu, až se zastavila u Kateřiny. „...Tedy skoro všichni, tam musíte jít taky. Je to akce královské rodiny." pokračovala, zatímco Kateřina sklonila hlavu a tiše pokračovala ve snídání. Karel si toho všiml také a rozhodl, že si s babičkou i otcem promluvit. Eleonora sice přišla jako poslední ke stolu, ale dojedla celou snídani jako první. A jelikož hlava rodiny, král, už u stolu nebyl, mohla odejít, kdy chtěla. Vydala se tedy do svého pokoje, kde se za pomoci komorné převlékla do jezdeckých bot, béžových dlouhých kalhot, černého kabátu a na hlavu si nasadila černou buřinku. Poté se vydala do Královských stájí, které se nacházejí v zahradě u Hradu. Obloha se hned po ránu vyjasnila a byla čistě modrá. Eleonora se rozhodla počasí využít a na koni vyrazila na projížďku po zahradách.

„Mám toho už dost mamá. Neustále mě s někým srovnáváte. Když ne s otcem tak s mým bratrem. On se ale nestal králem. Já jím jsem. A jsem i hlavou rodiny. Takže vy mi do toho nemáte co mluvit. Nikdy jsem neudělal žádný skandál. Na rozdíl od Karla. Ten kluk je ostudou. Vždyť se podívej na ty titulky." rozčiloval se král ve své pracovně, kde s ním seděla na protější židli Královna matka, které na stůl před ní hodil několik novin a časopisů s fotografiemi Karla opilého a ležícího v autě, či fotografií Kateřiny a řidiče, jak Karla podpírají a vedou k autu. Titulky se s Karlem opravdu nepáraly. NOVINÁŘSKÉ HYENY PODLE PRINCE / JEDEN DRINK A KRÁL LEŽÍ NA ZEMI? CO VŠE PROZRADIL PRINC KAREL NA JEHO VELIČENSTVO? / OPILÝ PRINC SLOVNĚ NAPADL NOVINÁŘE PŘED KLUBEM / PŘÍTELKYNĚ A ŘIDIČ MUSELI PRINCE PODPÍRAT PO VEČERU V KLUBU

Královna matka si noviny prohlížela se zděšeným výrazem. Pročítala různé články, které o Karlovi psali jako o opilém členu královské rodiny. Některé články se však zaměřily pouze na Kateřinu, jako na nejkrásnější členku královského rodu. To ale Královnu matku rozzuřilo. „To musíme vyřešit až později. Teď si musíme promluvit o zítřejší recepci v galerii. Bude ji zahajovat Trocký. Poté následuje zahajovací tanec, kde ty budeš první, kdo někoho vyzve k tanci. A poté..." její výklad byl přerušen zaklepáním na dveře. Král, který se už nějakou chvíli díval z okna, se podíval ke dveřím, a vyzval ke vstupu. Do pracovny vstoupil Karel a hned se uklonil. „Chtěl jsem si s vámi, papá promluvit o té zítřejší recepci." řekl tichým hlasem. „Nejdříve si promluvíme o včerejšku. Můžeš mi to nějak vysvětlit?" ukázala Královna matka Karlovi noviny. Karel se vyděšeně díval na fotky i titulky. „Já...nevím co na to říct."

„Děláš nám ostudu. Děláš ostudu královské rodině. Děláš ostudu monarchii." začal jeho otec.

„Jak můžu dělat ostudu monarchii?" podivil se Karel. Král se postavil přímo před něj.

„Já jsem demokracie. Já jsem monarchie. Děláš ostudu mě, děláš ji i monarchii." řekl hlubokým a vážným hlasem.

Královna matka viděla, že tahle konverzace by nejspíš vedla k velké hádce a tak se pokusila změnit téma. „O čem jsi s námi tedy chtěl mluvit Karle?"

„Víte, všem nám už přišly ranní poštou pozvánky na recepci v galerii, ale Kateřina žádnou nedostala. Chci se zeptat, proč to tak je? Je to přeci má přítelkyně. Přiznám se, že jsem chtěl tam s ní zkrátka přijet stůj co stůj. Ale ráno mě přesvědčilo v tom, že si o tom musím s vámi promluvit. Královna matka se zamračila, stejně tak i král. „Kateřina není členkou královské rodiny. Není ani členkou významného rodu. Navíc, když se někde objeví, všichni jsme uvrženi do jejího stínu. Koruna nesmí být ve stínu nějaké obyčejné holky." řekla Královna matka. „Zůstane na Hradě. Může být ráda, že vůbec sem smí vstoupit." pokračoval král v myšlence jeho matky. Karel se však nehodlal vzdát. „V tom případě nepůjdu ani já."

„Neříkej hlouposti." postavila se už rozzuřená Královna matka. „Ty jsi zástupce Koruny. Máš povinnosti. Musíš se rozhodnout co je pro tebe důležitější. Pokud se rozhodneš jít proti Koruně, jsi proti rodině."

„V tom případě se vzdávám svých královských povinností a výhod." řekl Karel. Tato slova Královnu matku zasáhla jako výstřely z pistole. Pomyslela si, že další jeho skandál už by rodina nemusela unést. Proto také řekla to, co nikdy říci ani nechtěla. „Dobrá. Kateřina dostane pozvánku a může se zítra zúčastnit." Poté odešla z místnosti. Král se posadil ke svému pracovnímu stolu a začal podepisovat různé dokumenty od vlády.

Královna matka přišla do svého pokoje a nechala zavolat pro lorda komořího. Ten mě na starosti přípravu všech akcí, ceremoniálů a společenských událostí, pořádaných královskou rodinou. Byl to vysoký a poněkud tlustý starý muž, vždy řádně oblečen s vlasy učesanými dozadu. Celá rodina ho měla velice ráda. Sloužil pro ně ještě, když žil otec současného krále. Je jim velice oddaný, a protože Královnu matku zná nejdéle, sdílí s ní většinu, ne-li všechny názory. „Co si přejete, madam?" řekl hlubokým hlasem, když vešel do pokoje.

„Jak probíhají přípravy na zítřek?"

„Myslím, že do dnešního večera bude vše připravena. Už zbývá jen výzdoba v galerii, ale o tu už se stará pan Trocký." odpověděl lord komoří a stál v pozoru s pyšným úsměvem.

„Výborně. Řekněte prosím komorným, ať připraví šaty a obleky ještě teď. Můžete jít." usmála se Královna matka.

Eleonora se mezitím vracela z projížďky do stájí, kde si všimla Kateřiny. Ta zrovna nabízela mrkev jednomu koni a povídala si s jedním ze zaměstnanců. „Kateřino? Tebe bych tu nečekala." podivila se Eleonora a sesedla z koně. Zaměstnanec přebral otěže a koně odvedl do ohrady. Kateřina odhodila mrkev ke koni. Její úsměv najednou zmizel. „Víš, přemýšlela jsem, jestli je dobrý nápad chtít jít na tu recepci. Akorát to všechny rozzuří. Navíc vím, že tvá babička a vlastně i otec mne nemají rádi. A já se přitom tak snažím zapadnout." zesmutněla Kateřina.

„Stát se členem naší rodiny je spíše prokletí." zasmála se Kateřina. „Samá pravidla. Skoro nic není dovolené. Poslyš, vím, že Karla miluješ." zamyslela se. „Zkusím s babičkou promluvit. Třeba to povolí, když jí přemluvím." usmála se. Kateřina se jen usmála. Do stájí poté vešel Karel. „Starý Flich mi řekl, že tu budeš." usmál se na Kateřinu. „Hádej co? Mám pro tebe pozvánku." Kateřina nemohla uvěřit vlastním uším. Na její tváři se objevil široký a krásný úsměv a Karla pevně objala a dokonce i políbila. Eleonora je však vyrušila. „V tom případě je ale nejvyšší čas se připravit ne?" Všichni tři poté odešli ze stájí.