Krvavá koruna

KAPITOLA XVI.

Okna katedrály rozzářilo sluneční světlo, které postupně skrze barevná políčka vitrážových oken obarvilo celou hlavní loď všemožnými barvami. Najednou se ozvalo vrzání mohutných dřevěných dveří, kterými se Zlatou branou vcházelo do katedrály. Postava v kapuci, která jimi vešla, je za sebou zavřela, a šla přímo do středu lodi. Rozhlížela se kolem a zdálo se, že něco hledá. „Hledáte něco?" ozvalo se od oltáře. Postava se pokusila utéct, ale u dveří už čekali policisté. Zpoza oltáře vyšel Pavel. „Už jsem myslel, že se vás nedočkám." usmál se. Postava stáhla svou kapuci a odhalila tak blonďaté vlasy. „Myslel jsem si, že přijdete dříve." řekl Pavel, když se blížil ke Kateřině, která se však neusmívala tak jako vždy. Naopak už jen její zamračený pohled by dokázal zabíjet. „Jednu věc byste ale měl vědět, inspektore." řekla a rozhlédla se kolem. Všimla si, že zpoza skoro všech sloupů vystoupil jeden policista.

„A smím vědět, co?" zeptal se Pavel.

Kateřina dala ruku do kapsy a usmála se. „Bez boje se nevzdávám." řekla a hbitě z kapsy vytáhla revolver a namířila jej přímo Pavlovi na hlavu. Katedrálou se nyní ozývaly jen zvuky nabíjení, jak policisté vytahovaly z opasků zbraně a mířili jimi přímo na Kateřinu.

Pavel dal ruce nad hlavu, ale neprojevil žádné známky strachu. Stál tam klidně bez mrknutí oka. „Jen do toho. Jeden výstřel do mě, ale ty budeš jako cedník." řekl klidným hlasem, a dokonce Kateřině už i tykal, čímž značil, že ona u něj žádný respekt nemá. Nebojí se jí. Není vyděšený. Kateřina začala panikařit. Očima přejížděla katedrálu a hledala cestu ven. Poté se ale ozval výstřel a Kateřina se utekla schovat za jednu z lavic. Pavel ale necítil žádný zásah. Kulka proletěla kolem něj a zasáhla kamennou zeď za ním. „Sundejte ji!" vykřikl Pavel a běžel se schovat k oltáři s tím, že ale za ním prolétaly vzduchem kulky, jak se ho Kateřina pokusila zastřelit. Policisté ale začali opětovat palbu a tak v katedrále došlo v přestřelce mezi nimi a Kateřinou. Pavel do vysílačky vyhlásil červený kód.

Do zahrad za Královnou matkou přiběhlo několik policistů a členů ochranky a odvedli ji zpět do Hradu do bezpečí. Premiér byl vyrušen telefonátem během jednání s Eleonorou, a byl obeznámen s tím, že na Hradě došlo ke střelbě.

V katedrále mezitím kulky svištěly vzduchem a dělaly díry do kamenných sloupů a zdí, či dřevěných lavic. Kateřina se nehodlala vzdát, jenže si v záchvatu hněvu a paniky nevšimla, že se k ní zezadu přibližuje Pavel. Ten jakmile uviděl, že Kateřina přebíjí, se na ni vrhl. Ona upadla na zem a revolver sklouzl po podlaze k noze jednoho policisty. Ten zbraň zajistil a Pavel nasadil Kateřině pouta. Kateřino Špinková, jménem zákona vás zatýkám za několikanásobnou vraždu, krádež několika cenných sbírek a jejich prodej na černém trhu." Pomohl Kateřině vstát a odvedl ji do Hradu. Tam také odvolal červený kód a vzal Kateřinu do obývacího pokoje, kde už čekali Královna matka, Martin a Karel s policisty za zády a kolem celé místnosti. „Je to tu nejbezpečnější místnost v takové rychlosti. Evakuace nebyla možná." sdělil jeden policista Pavlovi. Ten jen přikývl na souhlas. Kateřina se rozhlédla po místnosti. Ve tvářích všech členů rodiny bylo vidět zděšení.

„Ale proč?" řekl Karel, který byl otřesen ze všech nejvíc.

Kateřina si stoupla, přede všechny, ale neřekla ani slovo.

„Byl konkurence." řekl Pavel. „Kateřina s uměním obchodovala už dlouho. Ale zlatý grál byl Vyšebrodský cyklus. Vše šlo podle plánu už na recepci, která se v galerii konala, a kde byly obrazy odhaleny. Poté, co už většina hostů odjela, vydala se ke dveřím do kotelny, kde hlídal jeden z řad policistů. Tam s ním začala flirtovat a nejspíše pod slibem sexu s ní zašel do kotelny. Tam ale čekal její komplic, který byl převlečený za údržbáře. Policisty se zbavili tím, že vypli proud v kotelně, kde nebylo nutné zavádět alarm či záložní zdroj. Policista tak byl ve tmě zcela dezorientovaný. Komplic využil vybavení údržbářů a s pomocí elektrikářských rukavic mohl vzít drát, který uřízl, nahodit znovu proud a elektřinou policistu zabít. Následně, aby to zakamuflovali jako sebevraždu, drát uřízl na obou koncích, obmotal mu ho kolem krku a pověsil ho za traverzu nad schodiště. Proto měla oběť popáleniny na hlavě a na konečkách prstů. Poté se komplic za policistu převlékl a tak se mohl volně pohybovat po galerii. Kateřina mezitím už s princem odjela na Hrad. Komplic se tedy vydal do kanceláře ochranky, kde vypl alarmy všude, jen ne u Trockého v kanceláři. Tím mu navodil dojem, že alarmy fungují a on je může na noc aktivovat."

Všichni v místnosti s napětím poslouchali a kroutili nevěřícně hlavou.

„Ale Trocký tam už být neměl." pokračoval Pavel. Proto, když se komplic vrátil, aby obrazy ukradl, byl zaskočen jeho přítomností. Nejspíše zpanikařil a Trockého zabil tím jediným, co bylo po ruce a to bylo kopí."

„A kdo je ten komplic?" zeptala se nedočkavě Královna matka.

„Tím je ten. Jenž s Kateřinou musel trávit mnoho času. Proč si to myslím? Protože pokud vím, tak Indy, její pes, vrčí a štěká na kohokoliv, koho nezná. Jenže na jednu osobu tady v místnosti neštěkal, když byla Kateřina napadena. Jestli tedy vůbec byla. Navíc, i přes rukavice, pokud zvedáte něco těžkého, třeba tělo, na provazu, může vám to způsobit na dlaních mozoly." řekl Pavel a podíval se na mladého policistu, se kterým si ještě den předtím podával ruce. Ten se rozhlédl kolem, a když viděl, že všechny pohledy míří na něj, pokusil se utéct. Nestačil ale udělat ani jeden krok, a policisté, kteří stáli za ním, ho chytili.

„Mozoly, pes, který nevrčí a neštěká a navíc ještě tohle." usmál se Pavel pyšně a vytáhl z kapsy psaní, které mu u dveří nechala Kateřina. Mladík se nechápavě díval na psaní a na Kateřinu. „Záložní plán, kdyby se něco pokazilo. Když totiž na Hrad dorazilo ještě více policistů, věděla Kateřina, že musí něco podniknout, aby odvedla pozornost jinam. Nahrála tedy napadení s tím, že rozbila okno. Tam však udělala jednu chybu. Kdyby se do pokoje snažil vloupat někdo z ulice a rozbil by okno, střepy by byly uvnitř pokoje, ale střepy ležely venku v uličce pod oknem, tudíž ho musel rozbít někdo zevnitř."

„A ty obrazy jsou tedy kde?" zeptal se Martin.

„Byly celou dobu na Hradě. Majordomus je nevědomky nakoupil na bleším trhu. Než se na trh ale dostaly, byly zamaskovány. Tady náš pan policista se mi totiž přiznal i k tomu, že mu velmi jde malování krajin s hrady. A jaké obrazy nakoupil majordomus?"

„Hrady v lesích." řekla Královna matka překvapeně. „Takže ty obrazy přemaloval?"

„To ne. Na nové plátno namaloval hrad, a tím plátnem poté překryl originální obrazy, aby se jim nic nestalo. Poté obrazy odnesl na trh, kde je prodal za velmi malou cenu. A Hrad poté posloužil jako překladiště. Obrazy zde vyčkávaly na kupce, a přitom, je Kateřina měla stále na dohled."

Policisté po chvíli odváděli Kateřinu i mladíka z místnosti, když ale k ní přiběhl Karel. „A naše láska? Taky jen klam?" řekl. A díval se Kateřině do očí. Ta však neprojevila žádný cit. „Nějak jsem se k těm obrazům dostávat musela a kdo by podezíral princovu přítelkyni? Mohla jsem s tebou chodit na jakoukoliv akci s těma snobskýma idiotama a přitom hledat další zboží." řekla a s úsměvem odešla. Karel ucítil, jak se jeho srdce rozpadlo na milióny malých kousků. Martin k němu přistoupil a chytil za ramen. „Zahojí se to. Uvidíš." řekl a poté odešel stejně jako policisté a Královna matka.

Na nádvoří ke vchodu dorazil premiér i s Eleonorou, zrovna ve chvíli, kdy Kateřina v poutech nastupovala do auta. Ani jeden nevěděli, o co jde, a tak šli do Hradu, najít někoho, kdo by vše vysvětlil.