Krvavá koruna

KAPITOLA XII.

Kateřina přišla do svého pokoje, kde už zvonila pevná linka, kterou byl propojen celý Hrad. Zvedla sluchátko a uslyšela velmi hlasitou hudbu a spoustu lidí. „Dobrý večer." řekla.
„Dobrý den. Slečna Špinková? Tady je Královská sklenka. Obávám se, že Jeho Výsost už vypil více než je zdrávo, a doufal jsem, že by jste mohla..." řekl mužský hlas, který ale Kateřina přerušila.

„Nic neříkejte. Chcete, abych přijela a odvezla prince pryč." zasmála se.

„Je mi to trapné slečno, ale ano."

„Dobrá, dorazím hned jak budu moct." řekla Kateřina, položila sluchátko, aby ho hned zase zvedla, a zavolala si řidiče. Ten naneštěstí už telefon nebral. Proto si zavolala majordoma, aby vzbudil Martinova řidiče. Mezitím se oblékla do béžového kabátu, vzala si deštník, řekla Indymu, aby zůstal a rychle běžela ke vchodu, kde už čekalo nastartované auto. Venku zuřila silná bouřka. Provazy vody skoro až znemožňovaly stěračům pořádně setřít vodu z čelního skla auta. Kateřina řidiče navedla až ke klubu, kde Karel byl. Venku byl opět hlouček novinářů, kteří, jakmile zahlédli auto královské rodiny, namířili fotoaparáty přímo na Kateřinu. Ta jen rychle vystoupila ven, že ani řidič jí nestihl otevřít dveře, a zašla do klubu.

Karel seděl u baru a povídal si s barmanem. „Já už nevim, co mám dělat. Zabásli mě. Chápeš? Mě. Jak vůbec mohli." křičel nahlas, aby byl hlasitější než hudba, která se ozývala z obrovských reproduktorů. Každý kdo viděl, že dorazila Kateřina, zdravili jí a jásali. Ona se však jen snažila rychle projít davem tanečníků na parketu až k baru. „Karle zbláznil ses? Co tady vyvádíš zase?" okřikla ho. „Můžu si dělat co chci." řekl a když slézal z barové stoličky, upadl na zem. Lidé kolem se začali hlasitě smát. Kateřina mu pomohla vstát a podepřela ho. Poté ho vyvedla ven. „Já ale nikam nechci. Kde jinde mám zapít, že je tatík mrtvej?" řekl, když ho Kateřina vedla venku ze schodů k autu. „Vážně řekl, že je jeho otec mrtvý?" řekl jeden novinář nahlas a najednou se na Karla i Kateřinu svalila hromada dotazů a oslepovaly je blesky fotoaparátů. „Co jste tím myslel?" „Je král vážně po smrti? „Říkáte, že Jeho Veličenstvo zemřelo?" Vydá Hrad oficiální prohlášení?" otázky se na ně jen valily a Kateřina zavolala jejich řidiče na pomoc. Ten přiběhl a odvedl Karla do auta. Kateřina šla hned za nimi, celá zmoklá nasedla do auta a odjeli co nejrychleji pryč.

Když přijeli až ke vchodu do Hradu, Kateřina si všimla, že ve dveřích stojí Eleonora. „Vážně pokaždé musí ve dveřích někdo stát, když přijedu z klubu?" řekl Karel a pokusil se sám otevřít dveře. Byl ale tak opilý, že nedokázal pořádně chytit kliku, a tak musel počkat na řidiče, který je pro něj otevřel. Poté mu pomohl dovnitř. „Madam." uklonil hlavou řidič a šel dovnitř. „Co provedl tentokrát?" usmála se Eleonora, ale když viděla Kateřiny vážný výraz, její úsměv se hned vytratil. „Řekl před novináři, že je král mrtví a oni to samozřejmě slyšeli." řekla Kateřina a také zašla dovnitř. Eleonora si začala ihned uvědomovat, jaký problém tohle znamená. Ale protože teď nevěděla, co má dělat, zašla dovnitř a šla spát.

Ráno když se Královna matka probudila, měla už na nočním stolku u hlavy připravené ranní noviny. Jeden titulek s fotografií krále ji však pokazil celé ráno. „JE KRÁL MRTEV? PROČ SE HRAD NEVYJÁDŘIL?" Královna matka okamžitě vstala a rozzuřeně se stále v noční košili vydala za Karlem.

Ten spokojeně spal vedle Kateřiny. Najednou se však rozrazily dveře a Královna matka vtrhla do jejich pokoje. Indy okamžitě začal štěkat a Kateřina leknutím doslova vyskočila z postele. Královna matka ukázala Kateřině, aby odešla. Ta rozuměla náznaku a s Indym šla na chodbu.
„Můžeš mi tohle vysvětlit? Já se tady s tvojí sestrou snažím ochránit rodinu před skandálem, a ty to řekneš jen tak před novináři? Zbláznil jsi se? To jsi byl opilý?" křičela na Karla.

„Bohužel to druhé." řekl a chytil se za hlavu, kterou měl jako střep.

Královna matka si nasadila brýle a četla z novin. „Po včerejším vyjádření korunního prince Karla Jana von Hamrštejn se teď celá monarchie ptá: Je náš král opravdu po smrti? Proč Hrad tají panovníkovu smrt? Stává se z královské rodiny uzavřená společnost?"

Karel se pokusil posadit, ale bolest hlavy mu nic podobného nedovolila. „Byl jsem opilý, nevěděl jsem co říkám."

„Tak nemáš pít, když pak nedokážeš držet jazyk za zuby. Modli se, aby to ustalo." řekla Královna matka a rozzuřeně odešla. Když procházela chodbou ke svému pokoji, zaslechla z obývacího pokoje televizi. Vešla tedy dovnitř a uviděla Eleonoru a Kateřinu, jak sledují televizi, ve které se zrovna objevil Pavel. „Já vám k tomu ale nemám co říct. Na Hradě probíhá pouze policejní cvičení. Vše ostatní ať vám sdělí Hrad." řekl a před davem novinářů natahujících mikrofony až k němu zabouchl dveře své kanceláře.

„Pokud král opravdu zemřel, a královská rodina to tajila, znamenalo by to zrazení celé monarchie." doplnil moderátor ze studia zpráv. „To je konec." povzdechla si Královna matka. Eleonora zkusila přepnout na jiný program. „Stovky lidí se scházejí před zámkem v Lánech nebo Pražským hradem aby mohli položit květiny zemřelému králi. „Dobře, rodina tu není, ale kde je vlajka? To je přeci vrchol. Výsměch." „Je to od nich velmi necitlivé. Nevyvěsit vlajku na půl žerdi." komentovali situaci před zámkem lidé z davu, kterých se reportéři zeptali na jejich pohled na situaci. „Pokud král zemřel, máme hned po rodině být první, kdo se to dozví, ale ono se to k nikomu mimo rodinu nedostalo." pokračovali lidé. „On byl králem našim, ale i jejich, měli by také projevit úctu a vyvěsit vlajky na půl žerdi. Vždyť není ani na Hradě. To je ostuda celé rodiny."

Eleonora chvíli přemýšlela, a poté dostala nápad. Odešla z obývacího pokoje za Lordem komořím. „Uzavřete Hrad veřejnosti. Nechci tu nikoho z veřejnosti." řekla ihned, co přišla až do jeho pracovny. O chvíli později se zavřely všechny brány na Hrad a uzavřely se veřejné prostory pro návštěvníky. Ti museli zůstat venku před branami. Hrad však přestal komunikovat i s tiskem a tak začaly být titulky novin čím dál více nakloněné proti rodině. Královna matka a Eleonora seděly v obývacím pokoji a snažily se vymyslet, jak z této situace ven.