Krvavá koruna

KAPITOLA III.

Konečně nastal ten velkolepý večer. Na Karlově náměstí, které bylo pojmenováno po zesnulém králi, stála monumentální budova, před kterou byla umístěna socha právě onoho krále na koni. Ona monumentální budova s věží v každém rohu byla Královská galerie. Uprostřed průčelí budovy stála ještě jedna věž zakončena kupolí. Vše bylo zdobené mohutnými sloupy, sochami andělíčků, jmény králů a královen psaných zlatým písmem, či pozlacenými dekoracemi. Dovnitř se stoupalo po dlouhém schodišti, kde byl dnes při slavnostní příležitosti roztažen červený koberec. Kolem budovy stály zátarasy a také davy lidí, čekajících na příjezd královské rodiny. Mezitím přijížděli šlechtici, ze všech koutů monarchie. Jako první dorazil vévoda lotyšský. Ten byl jedním z nejbohatších hrabat v zemi. Po něm už po schodišti stoupali ti nejvýznamnější lidé. Všechny u vchodu osobně vítal ředitel galerie Michal Trocký. Byl to velice tlustý starý muž s šedivými až bílými vlasy. Vždy se usmíval, ale když začal mluvit, po každých pěti až šesti slovech se musel hluboce nadchnout. Stáří už ho bohužel posadilo na vozík. Seděl tedy na vozíku v hlavních dveřích a všechny hosty srdečně vítal. Když hosté vešli do galerie, vstoupili do obrovské haly, zdobené mramorovými sloupy, kde na protější straně od vchodu bylo ohromné schodiště. Teď tam však stálo menší podium, kde už muzikanti ladili své nástroje. Před pódiem už se hosté usazovali na svá předem určená místa.

Venku mezitím blesky z fotoaparátů osvětlovali každého, kdo po schodišti vycházel vzhůru. Poté ale nastalo naprosté ticho. Pod schodištěm zastavila řada několika aut, z nichž jedno mělo na kapotě malou královskou standardu. Orchestr uvnitř začal hrát melodii národní hymny a lidé už všichni už věděli, že dorazila královská rodina. Ze všech aut vystoupili muži v černých oblecích se slunečními brýlemi a otevřeli dveře u svých aut. Jako první vystoupil král ve slavnostní uniformě. Lidé mávali a křičeli na krále, a on jim mával nazpět. Všichni ho velice rádi viděli a on pomalu stoupal po schodišti a na každého se usmíval. Za ním vystoupil ještě jeho bratr Martin. Byli skoro dvojčata, král měl méně vlasů. Poté vystoupila Královna matka s Eleonorou. Obě na sobě měly nádherně zdobené šaty. Eleonora měla tmavě modré, zatímco Královna matka černé. Eleonora na rozdíl od jejího otce šla přímo k zátarasům a zdravila se s lidmi. Jedna holčička, která byla za zábranou, jí dokonce podala kytici růží. „Děkuji mnohokrát." usmála se Eleonora a holčička jí úsměv oplatila. Poté však všichni obrátili pozornost k poslednímu autu, ze kterého vystoupil Karel s Kateřinou. Karel měl černý smoking s bílou košilí a černou kravatou, Kateřina zase jednoduché rudé šaty s páskem uvázaným do mašle. Lidé byly skoro nepříčetní a tlačili se jeden na druhého, jak chtěli všichni alespoň koutkem oka zahlédnout naživo Kateřinu s Karlem. „Sem Vaše výsosti." „Sem se podívejte prosím." křičeli fotografové a snažili se zachytit co nejvíce fotek královského páru.

Trocký přivítal krále i Královnu matku. Poté pozdravil Eleonoru. „Je mi ctí Výsosti, být tak blízko dědičce trůnu." řekl Trocký s úsměvem. Eleonora si s ním podala ruku a poté si šla sednout. Když se už všichni usadili, na podium dorazil Trocký a zahájil recepci v galerii proslovem.

„Vaše Veličenstvo, dámy a pánové. Je mi nesmírnou ctí Vám při této slavnostní příležitosti oznámit, že Královské galerii se podařil velice nečekaný, ale přesto mimořádný objev. Na černém trhu s uměním se našim praktikantům podařilo objevit originální obrazy Vyšebrodského cyklu, které nikdo neviděl už před 200 let. Tyto obrazy jsou nyní vystaveny v prvním patře a tak až zde skončí koncert a my všichni se dobře najíme na slavnostní hostině, jste všichni zváni na odhalení těchto obrazů. Děkuji." usmál se a poté za pomoci člena ostrahy opustil podium. Na jeho místo se postaví čelem k orchestru dirigent a začne hrát vážná hudba. Královna matka byla velice překvapena, že o nálezu těchto obrazů neví, ale na druhou stranu byla hrdá, že právě ona je patronkou galerie.