Krvavá koruna

KAPITOLA XIX.

V Kramářově vile nedaleko Hradu mezitím probíhala schůze premiéra se členy vlády. Seděli v místnosti obložené mramorem a francouzskými okny. Uprostřed byl mohutný dubový stůl. Polák seděl v čele stolu. „Pánové, musíme se ujistit, že na schůzi hlav států je vše připraveno. Jaký zámek jsi nakonec vybral, Roberte?" otočil se na ministra zahraničí. „S týmem jsme vybrali Líně. Je to zámek, který bude nejsnazší zabezpečit a také bude nejlevnější, jelikož je to jeden ze zámků ve vlastnictví královské rodiny." odpověděl ministr.

„Dobrá. Kdo je pro, ať zvedne ruku." řekl Polák a jako první zvedl ruku. Nakonec byli všichni pro a návrh tak byl odsouhlasen. „Dobrá sdělím to tedy Jejímu Veličenstvu v nejbližší době. Dalším bodem bude...."

„Nemusíte mi vzkazovat nic." ozvala se Eleonora ze dveří do místnosti. Všichni se postavili a uklonili. „Veličenstvo. Nečekali jsme vás tu." Znervózněl, a odpustil své místo, aby v čele stolu podle tradice mohl usednout panovník. Eleonora si tedy sedla na jeho místo do čela stolu a rozhlédla se kolem.

„Je mi jasné, že u mnoha z vás bych nenašla podporu. Určitě jste pro to, aby vládl můj bratr. Ale tak to nebude. Ujišťuji vás, že na prvním místě bude vždy a jen blaho mé země. Teď, co jste mi chtěl později sdělit, pane premiére?"

„Madam, vláda jednohlasně rozhodla, že summit se bude konat v Líních. Je to nejlepší varianta i z důvodů bezpečnosti." Eleonora jen přikývla.

„Pak musíme ještě probrat krizi na hranicích. Byly hlášeny varovné výstřely ze strany Německa. To si nesmíme nechat líbit. Musíme odpovědět." zmínil se ministr obrany.

„Dobrá tedy. Ale nejdříve chci vědět, proč se vlastně střílelo, po kom, a zda jsou nějací zranění. Poté mi seženete vyjádření ministra obrany Německa. Budu chtít také tedy znovu mluvit s velvyslancem. A o všem mne budete průběžně informovat." řekla Eleonora a odešla od stolu. Všichni se znovu postavili. „Pane premiére, máte tu volné místo." řekla a odešla. Poté se na sebe všichni dlouho bez jediného slova dívali a pustili se do dalších jednání.

O týden později se konal summit v Líních. Martin dlouho vše připravoval a ujišťoval se, že zámek a okolí bude připraven na tak významné hosty. Jako první do Líní přijela Eleonora. Kolona černých aut s majáky projížděla městem, kde jí davy vřele vítaly a mávaly. Auto projelo dvorem zámeckých koníren a zastavilo před nádherně zdobeným gotickým portálem, ve kterém se nacházel vstup do zámku. Eleonora na sobě měla světle modré šaty a diadém. Vešla do zámku zrovna ve chvíli, kdy se před zámkem začala sjíždět auta s ostatními politiky. Jen prezident Německa měl menší zpoždění kvůli počasí nad Drážďany a tak musel let odklonit. Přistál na nedalekém letišti, kde na něj čekala kolona aut s ochrankou. Dorazil na zámek právě včas. Všichni se sešli v krásné knihovně. Všichni se tam zdravili jako staří známí. Jen Eleonora chyběla. Poté ale uvaděč zažádal o pozornost a uvedl Eleonoru do místnosti. Všichni se jí uklonili a osobně se s ní pozdravili. Poté už ale opět začali konverzace mezi sebou a Eleonoru ignorovali. Ta se tedy rozhodla udělat to ve stylu její babičky. Každý z politiků musel přijít na soukromou audienci do jednoho ze salónků, kde jim Eleonora vysvětlila její stanovisko a také stanovisko vlády. Nejdéle se zdržel německý prezident. „Madam, nejdříve se vám chci omluvit za varovné výstřely, které nejspíše způsobily paniku. Šlo o chybu jednoho z vojáků, který byl následně potrestán. Střílelo se naštěstí do vzduchu, takže nikdo nebyl zraněn. Ovšem stanovisko to nemění. Naše vojska se stáhnou poté, co nám vrátíte území, které podvodem zabrala vaše rodina po druhé světové válce."

„Pane prezidente. Prosím pochopte mne. Já vám nemůžu jen tak vydat území. Dám ho vám, bude ho chtít Polsko a další a nakonec se rozpadne celá monarchie. Musím chránit svůj lid."

„Uvědomte si madam, že svět řídí muži. Nikoliv jedna žena, která si zrovna sedla na trůn po svém tatíkovi. Svět není kreslený muzikál. Tady se nechytíme za ručičky a nezatacujeme si." rozzuřil se prezident. „Proč kdyby to bylo na mne, napadne vás naše armáda už dnes. Ale Evropský parlament trvá na diplomatickém řešení."

„Kterého jste se právě vzdal svým výstupem. Hezký den." odpověděla Eleonora a pohledem ho přímo probodávala. Prezident se rozzuřeně zvedl a zabouchl za sebou hlasitě dveře. Eleonora se celá začala klepat a lapat po dechu. Dlouho přemýšlela, jak z toho všeho ven. Všichni prezidenti řekli, že neustoupí ani o kousek. Nemůže přeci ale svou zemi zatáhnout do války. Musí na něco přijít. A nakonec dostala nápad, který, jak doufala, přijme většina. Vešla tedy do knihovny, a pozvala všechny do jídelny, která se proměnila na jednací sál. Všichni usedli ke stolu na svá místa, určená přímo jim, a dali se do diskuze.

„Pánové, přemýšlela jsem, a bylo by nejlepší, aby o celé této věci tedy rozhodli lidé, kterých se to týká. Nechám tedy vyhlásit referenda v těchto oblastech a ta rozhodnou, zda tedy území podstoupit vám, nebo zda území zůstane. Kdo je prosím pro?"

Kolem stolu se pomalu zvedali ruce. Panovalo však naprosté ticho. Prezidenti koukali jeden na druhého, kdo zvedl ruku a kdo ne. Nakonec zvedli ruku všichni.

„Dobře tedy. Já doufám, že tím se naše spory urovnají, a také, že tato shoda povede ke stažení vojsk." usmála se Eleonora a najednou začali všichni v místnosti tleskat.

Poté, co byla tato dohoda podepsána, se všichni sešli na zadní straně zámku, která směřovala do zahrad, a postavili se na pódium, které pro ně bylo připravené. Eleonora seděla uprostřed, a ostatní stáli za ní v řadě. Fotografové rychle fotili co nejvíce fotek a poté přišla řada na tiskovou konferenci. Každý dostal svůj čas na to, vyjádřit se k celé situaci. Všichni prezidenti se shodli na tom, že jsou rádi, že k této dohodě došlo. Jen Německý prezident se zdál být podráždění. Poté si všichni s královnou v čele prošli zámeckým parkem.