Krvavá koruna

KAPTIOLA XI.

„Co když vše jen pokazím?" šeptala si Eleonora před zrcadlem ve své ložnici. Její komorná, která jí připravovala šaty na večeři, to náhodou zaslechla a tak přistoupila blíže.

„Vy to zvládnete madam. Věřím v to." usmála se a pomohla ji obléct. Eleonora se znovu podívala na sebe do zrcadla. Měla na sobě černé třpytivé šaty, a vlasy učesané do drdolu. Celá se klepala a pokusila se usmát. Poté už se vydala do jídelny. Měla ale připravené jiné místo u stolu. Tentokrát už seděla na místě, kde sedával její otec. Na místě, kde podle tradice sedí vždy a pouze král, či královna. Eleonora znervóznila ještě více, když si všimla, že se všichni, kteří už seděli u stolu, postavili, jakmile přistoupila blíž. Sedla si tedy do čela stolu, a rozhlédla se na ostatní. Na pravé straně seděla Královna matka a Martin. Na levé seděla Kateřina, sama. Karel byl stále ve městě. Lokajové postavili před každého obvyklý pokrm. Všichni se hladově pustili do jídla.

„Tak jak se cítíš?" usmál se na Eleonoru Martin.

„Jak bych se měla cítit?"

„Jsi přeci královna. Jaký je to pocit?"

Eleonora se pokusila narovnat v zádech, aby působila více jako panovnice, ale poté se opět uvolnila. „Pořád mi to nedochází. Jsem nervózní jako snad nikdy v životě." usmála se nervózně a pokračovala v jídle.

„A co tvé jméno?" podíval se na ni Martin tázavě. „Už ses rozhodla?"

„Co je s mým jménem?" podivila se Eleonora a vyděšeně se podívala na Královnu matku.

„Tvé královské jméno. Jako panovnice máš právo na to, jmenovat se jinak, než jak si se jmenovala před tím, než si se stala královnou." řekla Královna matka.

„No já chci být pořád Eleonora."

„Ať žije Eleonora první, královna Spojeného království." usmál se Martin. Všichni najednou přestali jíst a dívali se na něj. „Co jsem řekl?" podivil se.

„Není ještě připravená. Nemyslím si, že někdy bude." řekla Královna matka tiše Martinovi.

„Já vás slyším, babičko. Proč bych neměla být připravená?" podívala se Eleonora zamračeně. Uvnitř ale věděla, že má její babička pravdu. Nebyla připravená. Cítila se slabá, bezmocná. Nechtěla to však dát najevo. „Třeba vás ještě překvapím."

„O tom drahá pochybuji." řekla snobsky Královna matka.

Eleonora najednou cítila každý úder srdce, začala se potit a slzy se jí hrnuly do očí. Rychle proto vstala a odešla pryč. Martin se otočil na Královnu matku, která dál v klidu jedla svou večeři.

„Proč to děláte mamá?"

„Nemám tušení, o čem to mluvíš." napila se vína.

„Proč jí tak trápíte? Přišla o otce a ještě se stala královnou. Já se sice ptal na jméno, ale to bylo snad to nejmenší. Zato vy jí tady sdělíte, že nemá na to vládnout. Chce zůstat sama sebou."

„Eleonora, je nedospělá. Doufám ale, že časem se vzdá. Vzdá svůj boj s tím, že může být, jaká chce. Podvolí se. Jako tvůj bratr."

„A když ne?" zeptala se ustaraným tónem Kateřina.

„Koruna ji zlomí." řekl vážně Martin a pokračoval dál v jídle.

Indy opět zavrčel na lokaje, který Kateřině odnášel prázdný talíř. „Indy." okřikla ho. Po večeři šla Královna matka a Martin do obývacího pokoje, zatímco Kateřina vzala Indyho, a rozhodla se navštívit Eleonoru. Přišla až ke dveřím její ložnice a zaklepala. „Dále." ozvala s Eleonora. Kateřina vstoupila dovnitř. Viděla Eleonoru jak stojí u okna, a pozorovala kapky deště stékající po skle. Jediné světlo v místnosti byla lampa z nádvoří. Celý pokoj tak byl tmavý, až na okolí okna, které bylo oranžově zabarveno. Kateřina se posadila na postel a Indy si lehl na koberec uprostřed ložnice.

„Copak je?" zeptala se starostlivě.

„Pořád nedokážu uvěřit, že je papá pryč. A já ještě ke všemu jsem královnou. Je toho strašně moc." utřela si Eleonora slzy z očí.

„Čeho přesně? Povídej."

„Bojím se, že mi lidé nebudou důvěřovat. Nejsem tak moc oblíbená jako můj otec. Nebo dokonce jako ty."

„Ale jdi ty. Já jsem oblíbená jen proto, že jsem sbalila tvého bratra. I když si myslím, že mě půlka holek nenávidí za to." zasmála se Kateřina. „Musíš své babičce ukázat, že jsi odhodlaná bojovat. Bojí se, že tíhu Koruny neuneseš."

„Co když opravdu neunesu?

„Ale jdi ty. Hele já třeba ráda hraju šachy. Král se může pohybovat jen o jedno pole. Ale královna může kamkoliv. Kdyby králové neměli po boku své královny, nikdy by nedokázaly vládnout. Ale ty jsi královna s velkým K. Ty to zvládneš sama."

Eleonora se po dlouhém tichu usmála.

„Tak co máš na to?" zeptala se s úsměvem Kateřina.

„Snad ano." odpověděla stále se klepajícím hlasem Eleonora.

Obě se usmály, ale v tom někdo zaklepal na dveře a Indy opět začal vrčet a zíral na dveře.

„Ano?" řekla Eleonora a do pokoje vešel majordomus. Po úkloně šel více dovnitř. „Odpusťte, že vyrušuji Veličenstvo, ale slečna Kateřina má telefon. Mám ho přepojit sem?"

„Ne. Děkuji, vezmu si to u sebe." řekla Kateřina a odešla.

Eleonora se dál dívala ven z okna na déšť, kterýbyl intenzivnější než předtím, ale tentokrát se dívala ven s úsměvem.