Krvavá koruna

KAPITOLA IX.

Pavel mezitím přišel do pracovny Královny matky. Byla to spíše malá knihovna. Po skoro celém obvodu místnosti byly knihovny. Za pracovním stolem byl v knihovně obrovský kamenný krb, a na levé stěně byla dvě obrovská okna s výhledem na Prahu. Než se pořádně stihne rozkoukat, vejde do pracovny Lord komoří. „Její Veličenstvo a zbytek rodiny vás čekají v obývacím pokoji."

„Děkuji. Počkejte prosím. Když už jste tu. Musím se vás zeptat, kde jste včera kolem půlnoci byl."

Lorda komořího otázka velmi překvapila. „Byl jsem doma. Na noc vždy odcházím domů a ráno se vracím. Dosvědčí vám to celá má rodina." řekl a s uraženým pohledem odešel. Pavel si vše poctivě zapsal do zápisníku, který vytáhl z náprsní kapsy, a poté šel za královskou rodinou. Tam už na něj čekali opravdu všichni. Když vstoupil do místnosti, ozvalo se vrčení. Indy seděl kousek od Kateřiny na zemi a stále na Pavla koukal a vrčel. Nikdo se však netvářil příliš smutně. Nezdálo se, že by je smrt krále mrzela. Co Pavla ale překvapilo, bylo to, že tam čekal i Martin. Vynechal všechny formality a přešel přímo k otázkám. „Musím se vás všech zeptat, kde jste byli kolem včerejší půlnoci." Zápisník už držel otevřený a s tužkou v ruce nedočkavě čekal na odpovědi. „Já jsem odešla z večeře jako druhá a poté jsem byla celou noc na pokoji." odpověděla Královna matka.

„Já byla u jedné mé přítelkyně na oslavě jejích narozenin." odpověděla Eleonora a nervózně se podívala na vyčítavý pohled Královny matky.

„Já z večeře odešel jako první a ihned jsem odjel zpět na zámek v Líních. Až dnes ráno mi matka zavolala, že se mnou chce nutně mluvit. Tak jsem tady." odpověděl Martin, který stál u zapáleného krbu a držel v ruce zapálený doutník.

Karel s Kateřinou se dívali na sebe a Karel poté také odpověděl. „My byli celou noc v ložnici. Poté jsem šel ještě za otcem. Bylo přibližně tři čtvrtě na dvanáct, když jsem odešel, protože jsem slyšel hodiny na chodbě třikrát zazvonit." Karel se stále nervózně rozhlížel po místnosti. Vypadal, jako by někam spěchal.

„S veškerou úctou k vám všem, nezdá se, že jste smrtí krále nějak zaskočení." rozhlédl se Pavel.

„Byl to hrubián. Neuměl se chovat, a když pil, byl i agresivní. To byla stránka krále, kterou znala jen jeho rodina. Na veřejnosti se choval přesně naopak. Navíc si myslíme, že matku podváděl, když ještě žila." řekla klidným hlasem Eleonora. „Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsem ráda, že je od něj pokoj."

Královna matka se na ni otočila s překvapeným výrazem. „Jak to můžeš říct? Byl to tvůj otec."

„Který nás nenáviděl. Neviděl v nás nic než zklamání." vložil se do toho Karel. „Tady strýci chtěl dokonce sebrat pozemky."

Pavel se podíval na Martina podezřívavým pohledem. Do zápisníku si připsal „MOTIV?" a zakroužkoval to slovo. „Dobrá prozatím mi to stačí, děkuji, ale budu vás muset požádat, aby nikdo z vás neopouštěl Hrad, pokud to nebude nezbytně nutné." řekl, a vydal se za služebnictvem. Nejdříve chtěl mluvit s osobním řidičem prince Martina. Ten mu potvrdil, že opravdu odjeli do Líní, a časově by to nestihli se vrátit do Prahy dříve než v jednu hodinu ráno. Komorná Královny matky taktéž potvrdila její výpověď, že byla celou noc v ložnici. Majordomus se však zarazil u své výpovědi. „Vzpomínám si, že do pracovny Jeho Veličenstva vstoupila služebná. Neviděl jsem jí do tváře, ale vstoupila tam, a poté asi za deset minut odešla. Čistil jsem totiž obrazy na chodbě a v hale pod schodištěm, takže jsem viděl až nahoru. Pak když jsem se už chystal odejít a zhasnout na chodbě, zaslechl jsem Jeho Výsost prince Karla, jak říká něco ve smyslu ,To je dobré. Vše je v pořádku.' Pak už jsem ale odešel."

Pavel si opět vše poznamenal. Rozhodl se promluvit si ještě jednou s Karlem. Rychle jde do jeho pokoje. Tam narazí na Kateřinu a opět vrčícího Indyho. Z koupelny uslyší tekoucí vodu. „Karel si šel jen opláchnout obličej. Byl celý zpocený." řekla Kateřina, ale to už Pavel otevřel dveře koupelny a uviděl něco, co ho velmi překvapilo. Karel stál u umyvadla a zdál se velmi vyděšený. Voda v umyvadle byla rudá stejně jako rukávy na bílé mokré košili, kterou držel v rukou. Chvíli tam oba jen stáli, když Karel košili vrhl po Pavlovi a pokusil se utéct. „Karle co blázníš?" křičela za ním Kateřina. Karel v panice běžel dolů po schodech, jenže zakopl o koberec, který byl na nich natažený a upadl. Dole pod schody ho dohonil Pavel. Do haly přispěchala i Královna matka. „Co to děláte?"

„Karle Jane von Hamrštejn, zatýkám vás pro podezření z vraždy krále Jana Ludwiga." řekl Pavel a odvedl Karla k jednomu z policejních aut, která stála na prvním nádvoří. Policisté nevěřili vlastním očím. Koutkem oka Pavel zahlédl blesk fotoaparátu od hlavní brány. „Odvezte ho zadem. Novináři tam nebudou." řekl Pavel kolegovi a vrátil se dovnitř, kde na něj čekala Královna matka. „Můžete mi to nějak vysvětlit?"

„Váš vnuk je nyní hlavním podezřelým poté, co byl přistižen u praní krvavé košile a poté i pokusu o útěk. Jako by se tím přiznal." řekl Pavel, vrátil se do Karlovy ložnice a vzal mokrou košili sebou. Poté nasedl do svého auta a odjel také zadním vjezdem za Janou. Doufal, že i z těch zbytků krve dokáže zjistit, komu ta krev patří. Večer už noviny nepíšou nic jiného než scénu, kdy policisté odvezli v poutech Karla z Hradu. Další temná skvrna na cti Koruny.