„Hele, vnímáš?" drcl do něj Baekhyun. „Neříkal jsi, že na něčem podobným pracuješ?"
Taehyung se na něj nechápavě podíval a svou pozornost přesunul na profesora Kima, na kterého se tak těšil. Sakra, ani si nevšiml, že již začal přednášet – a již se blížil ke konci, protože prezentoval výsledky měření.
Rukama si promnul spánky. Nevnímal, byl myšlenkami u toho Jung Hoseoka, kterého „zachránil" (takovým způsobem, že druhý bude mít zřejmě trauma do konce života a již nikdy nepůjde pít – o jednoho alkoholika méně, takže vlastně pomohl světu?).
Místo odpovědi mu z úst unikl povzdech.
„Ano, přesně tak," zasmál se profesor, který zrovna ukazoval neúspěšné výsledky měření.
Taehyung svou nepřítomností a utrápeným povzdechem pobavil ještě několik dalších lidí v sále. Ani mu nepřišlo, že to byl tak hlasitý povzdech.
Co, když ten Hoseok je opravdu tenhle Hoseok? A co když ho tady potká? Má dělat, že ho nezná nebo co? Ještě měl jeho věci, které opravdu zpět nechtěl, protože byly po jeho ex a Hoseok byl malá výmluva k tomu, aby se jich konečně zbavil – tedy alespoň některých z nich. Jak by měl reagovat?
„Tae," zkusil to znovu Baekhyun.
„Já jsem něco strašně posral," zakroutil hlavou Taehyung.
„Cože?" nechápal Baekhyun.
„Večer u drinku vše vysvětlím," kýval si pro sebe hlavou a tupě zíral před sebe.
Spíš to vypadalo, že si mluvil sám pro sebe a Baekhyunovu přítomnost úplně ignoroval. Všechno jen zbytečně přehrával. Jaká byla šance, že tady potká majitele resortu? A jaká byla šance, že to byl ten stejný člověk? Musela to být shoda jmen.
Co byla pravda – klíčky od auta i oblečení druhého vypadalo draze. Stejně tak měl v peněžence dost peněz. Ale to mohlo být jen na tu party.
Teď byl dost daleko od domova, co by u něj doma dělal majitel tohoto resortu? Vždyť u nich taky jeden resort byl. To by zůstal tam a nejezdil by autem.
Jasně, přesně tak to bylo. Jen shoda jmen a on z toho dělal skoro třetí světovou. Hlavně úplně zbytečně. Taehyung byl na přehrávání situací a šílenou dramatizaci expert. (Jen kdybyste si doteď nevšimli.)
„Jdeš taky do vířivky?" zastavila se u něj Minyoung.
„Ne, jdu se projít," odbyl ji Taehyung a pokračoval v chůzi.
„Počkej," chytla ho za ruku. „Kdo bude psát report?"
„Předpokládám, že sis stihla psát poznámky během flirtování s panem Kyungem," nadzdvihl obočí.
„A já zase předpokládám, že máš fakt dobrou paměť, když sis za celé odpoledne nenapsal ani čárku a jen tupě zíral před sebe."
„Starej se o sebe," sykl trochu naštvaně.
„To samé platí pro tebe. Já a profesor Kyung jdeme do vířivky. Ty se, doufám, postaráš o ten report," dala mu pusu na tvář a zamířila k výtahu.
Taehyung byl nahranej. Měla pravdu, nenapsal si ani čárku a v hlavě neměl nic jiného než Jung Hoseoka. Ale proč ho tam sakra měl? Ten chlap tam neměl co dělat! Akorát ho stresoval a nemohl se soustředit.
„Sraz za deset minut," poplácal ho po rameni Chanyeol a spolu s Baekhyunem zmizeli na svůj pokoj.
Zašel se osprchovat a převléknout se do něčeho, co bylo více vhodné na party. Černé kalhoty s dírou na koleni a k tomu volné, bílé tričko. Doplnil to černou mikinou přes hlavu s kapucí a trochu se navoněl. Třeba potká někoho, kdo by za to stál. Dneska byl ze všeho už tak vyřízený, že se nebránil snad ničemu.
ČTEŠ
Drunk || BTS
FanfictionTaehyung občas jedná rychleji než přemýšlí a neuvědomuje si, že by tím mohl nějaké lidi vyděsit. Občas jsou náhodná setkání těmi nejlepšími, které kdy zažijete. A občas je to přesně naopak. Tak či tak, z paměti si je nevymažete, ať chcete, či nec...