Drunk || BTS

7

„V pohodě?"

Taehyung zvedl pohled k nově příchozímu a zasekl se.

„Tebe znám, chlape."

"To mi něco připomíná," věnoval mu černovlásek jemný úškleb.

„A sakra," vykulil oči a položil sklenku na stůl.

„Nečekal bych tě tady," posadil se vedle něj.

Taehyungovi se lehce ulevilo, že mu tykal a tím smazal tu trapnou vykací minulost.

„Jsem tu pracovně," zamračil se na druhého a už teď věděl, že zápisky z prezentací nedopadnou.

„Jo, vypadáš, že děsně pracuješ," zazubil se.

„Budu."

„Nechceš pomoct?"

„Já to zvládnu, jsem velkej kluk," pokýval na něj hlavou a upil vody. „Už ředím."

„Pojď, vezmu tě domů."

„Haha, jako já tebe?" zasmál se Taehyung a hned vzápětí si za to chtěl nafackovat.

Měl tohle téma úplně ignorovat a vůbec to nevytahovat, ale jeho opilecká mysl očividně chtěla něco jiného.

„Nevím, jak jsi mě dostal k sobě domů," odpověděl mu se smíchem Hoseok a pomohl mu si obléct mikinu. „Půjdeme?"

„Já nechci," zakroutil hlavou Taehyung. „Já si sem přišel užít, ne jít hned domů."

„Užít?" nechápal černovlásek.

„Ano," našpulil rty Taehyung.

„Se mnou by sis neužil?"

„Jak se to vezme," vypadalo to, že nad tím Taehyung doopravdy uvažoval.

Hoseok se lehce ušklíbl a Taehyungovi to došlo.

„Ne! Ne! Ne!" celý zčervenal a divoce kroutil hlavou. „Jdu na panáka."

Rychle se zvedl a dopotácel se k baru. Hoseok ho jen pobaveně sledoval a v duchu se modlil, aby mu bylo stejně blbě jako bylo jemu a aby si tohle celý nepamatoval, stejně tak jako on. Nečekal, že tady na druhého narazí, ale poznal ho okamžitě. Sledoval ho už tak dvě hodiny, co sem s Yonggukem přišli. Svým způsobem se mu chtěl malinko pomstít za to, co mu hnědovlásek provedl, protože se fakt necejtil komfortně a bylo mu tak strašně moc stydno. Celá jejich konverzace tenkrát byla tak trapná a Hoseok nevěděl, jak z ní utéct. Tak raději utekl celý.

Taehyung na něj tenkrát působil děsně vyrovnaným dojmem. Ještě jak si sundal brýle – ukázkový šprťák. Přesně ten typ člověka, které Hoseok na škole lehce šikanoval. (To už je ale hóódně dávno, takže nebudeme nic vyčítat, žeo.)

Jak ho tak pozoroval, Taehyung do sebe za tu chvíli stihl poslat dva panáky sám, na další pozval nějakou slečnu, pak nějakého kluka a než se Hoseok nadál, měl v sobě dalších pět nebo šest panáků. Hoseok nechápal, kam to ten kluk dával. Celý večer lil dost obstojně a kdyby on lil tak jako Taehyung, tak už leží někde v příkopu a je po něm, protože by měl silnou otravu alkoholem. By mu místo krve tělem protýkal ethanol.

„Tak pojď, půjdeme," došel za ním a vzal ho kolem ramen, protože hnědovlásek vypadal, že to neustojí.

„A kam?"

„Ke mně."

„Počkej a proč?" zarazil se.

„Protože je to blízko," mrkl na něj a Taehyung vševědoucně nadzdvihl obočí.

Nenechal se dlouho přemlouvat a společně se doplazili do bytu, který byl kousek od hotelu. Byla to klasická, moderně zařízená 2+1, která absolutně nevypovídala o tom, co měl její majitel rád. Nic, z čeho by se dal vyčíst jeho charakter.

„Hele," zarazil se Taehyung, který byl opřený o zeď v malé chodbě.

Hoseok si to zamířil do lednice a vytáhl z ní flašku rumu.

Něco málo popil v baru, ale když viděl Taehyunga, musel si dát panáčka na nervy.

„No?" ozval se a rychle do sebe oklopil velkého panáka.

„Teď se spolu ale musíme vyspat, víš to?"

Hoseok se zarazil a nechápavě se na hnědovláska podíval. „Proč?"

„Protože by bylo divný, kdyby sis mě vzal domů jen tak," rozhodil rukama, jak kdyby to bylo nad slunce jasné.

„A my jsme se spolu vyspali, když sis mě domů vzal ty?" rozesmál se, ale pak se zarazil.

Pravdou bylo, že si z celého večera fakt nic nepamatoval, ale byl oblečený, takže se nic stát nemohlo. Snad...

„Ne, právě proto teď musíme o to víc, ne?"

„Nechápu tvoje myšlenkový pochody teďka..."

„No, protože si mě nemůžeš vzít domů, aniž bys mě nechtěl, chápeš to?"

„A proč ty ses se mnou nevyspal?"

„Protože jsi vytuhnul ještě venku na zemi," znovu divoce máchal rukama.

„A ty si seš jistej, že když seš v tomhle stavu, tak se ti postaví?" zašklebil se na něj.

„Podceňuješ mě," nafoukl tváře Taehyung.

„Jen vím, jak to my chlapi máme," odporoval Hoseok se smíchem.

„Tak co se vsadit?"

„Chceš se vsadit, jestli se ti postaví?" vyprskl smíchy Hoseok a musel si jít nalít dalšího panáka.

„Jo! A ty se musíš snažit, protože když to nepůjde, tak za to budeš moct ty!"

Hoseok se svalil smíchy na zem. „Tohle je vůči mně ale pěkně nefér."

„Nemáš se tak blbě vsázet!" zabručel Taehuyng a musel se chytit botníku, jinak by to poslal na zem.

„Já nevymyslel, že se spolu musíme nutně vyspat."

A/N: Hello!

Dřív než jste čekali, že? :D

Měla jsem včera lehčí výměnu názorů s mužem, takže je možný, že budu brzo bez muže, soooou... Mám lehký nervy. Lehce větší. Topím se v práci, abych přišla na jiný myšlenky a zvládla jsem sama flašku vína. Když celý den do sebe dostanete jen banán a tak pět kafí, docela to dává. Ségra mě donutila na jídlo, ze kterýho mi je zle xD Ale vajno jede, takže je to gúúúúd.

Řekla jsem si, že nemůžu tuhle povídku udělat depresivní. Snažím se co to jde xD U toho mám rozepsanou jinou, ale whateveeeer. 

Snad se díl líbil a kdyžtak chyby moc neřešte, vidím to tak jako lehce dvojmo :")  Opravím jak budu nějak více při smyslech xD

Bye!