Drunk || BTS

11

 „Naše univerzita bude mít nového sponzora," oznámila Taemu jedna z kolegyň.

Byla z pedagogické fakulty a Taehyung se s ní občasně sešel, aby s ní probral styl výuky a formulaci testů.

„A co to pro nás znamená?"

„Vlastně jen to, že do nás bude cpát peníze, abychom mohli jezdit na erasmy, školení a dělat nové výzkumy, zatímco naše sportovní fakulta bude mít jeho logo na dresech a když budeme předávat diplomy, bude jeho logo zezadu na deskách... nebo alespoň tak jsem to pochopila," pokrčila rameny a posadila se vedle hnědovláska. „Ukaž to."

„Tak to je dobrý, ne?" zeptal se a podal jí jeden svůj článek, který měl v plánu v nejbližších dnech publikovat. „Mrkni jen na gramatiku a jestli to nějak textově dává smysl."

„Nevím, máme se s ním setkat. Děkan bude plánovat schůzky s jednotlivými fakultami a budou se mu představovat jednotlivé projekty a tak. U vás to bude profesor Park nebo ty, si myslím."

„Já?"

„Aktuálně máš rozjetých nejvíce projektů a nejvíc publikuješ... co jsem si tak všimla," zasmála se.

Taehyung zakroutil hlavou. „Máme tam jiný kapacity."

„Na styl Minyoung od tebe z práce?" zašklebila se.

„Prosím, jen to ne," zasmál se a lehce si povzdychl. „Nemluv o ní, prosím."

„Fajn, hele, jdu teď učit, kouknu na to během týdne a dám vědět, jo?"

„Seš skvělá, dík," zvedl se na nohy a spolu s kolegyní se vydali dlouhou chodbou, ona směrem do posluchárny a on pokračoval na svoji fakultu.

Než došel do své kanceláře, přišel opravu email od děkana, že se všichni sejdou v zasedací místnosti dnes odpoledne, protože právě v pondělí tam měli být všichni. Svou zprávu doplnil o vzkaz, že připojení online je také v pořádku.

Povzdychl si a zavřel se do kanceláře. Probudil počítač a zapřel se o opěradlo židle. Nechtělo se mu už nic dělat. Za hodinu měl mít přednášku a po ní hned běžet do zasedačky. Chtěl pracovat, fakt chtěl.

Místo toho odešel do kuchyňky, kde si uvařil kávu a tupě zíral do zdi. Vrátil se zpět do kanceláře, kde uvařenou kávu popíjel a pokračoval v tupém zírání do zdi.

Kluci mu vymysleli program skoro na každý pátek nebo sobotu večer. Štvalo je, jak se začínal uzavírat do sebe. Možná měli pravdu – bylo to hezký, jak se o něj někdo staral. Jak se ho dotýkal tak, jak se on sám sebe nedotkne. Někdo, kdo po něm toužil. Potřeboval někoho takového – my všichni někoho takového potřebujeme. Sebeláska je hezká věc, ale ještě hezčí je, když nás má rád i někdo jiný. Někdo, na koho se můžeme spolehnout, nechat se od něj hýčkat. Jednoduše, je hezčí být s někým než být pořád sám. Samota je fajn, ale jen do určité míry.

Asi možná proto na něj tolik myslel. Pochyboval, že se k němu Hoseok v nějaké myšlence někdy vrátil. Nedělal si žádné iluze. Jak nad tím přemýšlel, tak vlastně ani nechtěl být sám. Jednorázovky jsou fajn – to nepopíral. Ale nejde to dělat donekonečna. Chtěl i někoho, kdo se o něj postará jinak, než jako se o něj postaral Hoseok.

Sakra, a zase byl myšlenkami u Hoseoka. Takhle to nešlo dál.

„Sakra," zaklel pro sebe, když se vrátil do reality a zjistil, že jde pozdě na hodinu.

Ani si to nepřečetl.

Sbalil se a rychlostí blesku vyrazil do posluchárny, kde měl přednášet.

„Dobrý den, omlouvám se za zpoždění," omluvil se třídě, když vtrhl do místnosti.

Vykouzlil se mu úsměv na tváři. Na jeho přednáškách bylo vždy plno a ani tato hodina nebyla výjimkou.

„Minule jsme začali proces tabletování?" zeptal se, když hledal v notebooku prezentaci.

„Ano," odpověděl jeden ze studentů v předních řadách.

„Super," kývl si pro sebe.

Najel na prezentaci, upravil si brýle na očích a rozepl si horní knoflíček. V místnosti bylo horko, zapnul klimatizaci a připravil si laserové ukazovátko.

Rád přednášel, bavilo ho to. Zvlášť když viděl, že to jeho studenty baví.

„Nezapomeňte, už jsou vypsané termíny na zkoušku, tak se můžete hlásit. Kdyby se našel někdo, komu by ani jeden termín nevyhovoval, napište mi do emailu a nějak se domluvíme. Online forma nebude možná, rád bych Vás viděl osobně," sundal si brýle a posadil se za stůl. „Pěkný zbytek dne."

Začal si balit věci a zamířil do místnosti, kde měli schůzku s děkanem. Někteří tam již seděli a čekali na ostatní.

Posadil se vedle své kolegyně z fakulty a tiše se pozdravil s pár dalšími lidmi. Nemuseli čekat dlouho a začalo se. Děkan jim pověděl, že budou mít nového sponzora, rozdělil úkoly, která fakulta má kde a co změnit.

„Zároveň prosím, naše nejsilnější fakulta to vše odstartuje. Fakulta farmaceutická, kterou bude reprezentovat pan Kim Taehyung. Poprosím Vás, abyste zmínil úspěšné projekty – ty celosvětově uznávané. A poté ty, na kterých aktuálně pracujete, opět některé, které jsou významné pro svět. Aby to byl nějaký boom pro svět, chápete? Čím zajímavější to sponzorovi přijde, tím víc peněz do nás bude ochotný dát."

„Ano, pane," přikývl Taehyung a v duchu zanadával.

Nechtělo se mu nic dělat, ale mohlo by to významně ovlivnit finance projektů a urychlit je. Nakoupit nové přístroje. Rozhodl se, že to zkusí udělat tak, aby dostali co nejvíce peněz.

Děkan určil z každé fakulty jednoho zástupce, který připraví prezentaci na představení své fakulty.

„Tak v pondělí se těším na Vaše prezentace. Do konce týdne pošlu seznam, jak v týdnu budeme obcházet fakulty. Pane Kime, prosím, počítejte s tím, že budete mezi prvními a opravdu si dejte záležet. Sponzor o nás má zájem díky fakultě, na které působíte, protože v tom vidí budoucnost."

Taehyung vytřeštil oči. „Do pondělí?!"

„Ano, sponzor chce přijet co nejdříve."

A Taehyung věděl, že se několik následujících nocí nevyspí.

A/N: Hello!

Já vám sem chtěla něco hrozně říct... ale táta udělal domácí uzený a pořád tady slintám, cítím to všude, jsem hotová! Málem jsem ten díl ani nedopsala, protože jsem chodila ujídat tak moc, až mi je teď blbě. Prostě chápete... on mi udělal jedno spešl pro mě, protože nemám ráda tlustý. 

Jsem hotová, jdu se uslintat k smrti.

Jak málo stačí k dětské radosti, co? :D

Snad se díl bude líbit. Nemyslím, že je potřeba hádat, kdo bude nový sponzor univerzity... Nebo schválně. Znáte mě už nějakou dobu, kdo myslíte, že to bude? :D Bude to Hoseok? Bude to někdo jiný? 

Uvidíme... :D

Miluju vás!

Bye!