„To, že se budeš hned po práci zavírat doma, neznamená, že tím zmizí tvoje problémy, Tae," zaťukal na něj Jungkook.
Chodil k Taemu každé odpoledne po práci, už více než dva měsíce. Taehyung byl zalezlý doma, Maxe venčil brzy ráno a pak za tmy. Tím, že byl pozdní podzim, na tmu naštěstí nemusel čekat dlouho.
Taehyung ležel v posteli a vypadal hrozně. Snažil se být v práci nějakým způsobem v pohodě, na hodinách se studenty také. Horší byly společné měsíční schůzky s Hoseokem a lidmi z jeho firmy. Měl za sebou již dvě, v nastávajícím týdnu měla být třetí. Mezi ním a Hoseokem panovala těžká atmosféra. Vždy, když Hoseok přišel do místnosti, Taehyung měl pocit, že atmosféra zhoustla a jemu se nedostává dost kyslíku. Měl problém před ním vystupovat nějak více uvolněně a v klidu vysvětlit situaci. Zatím se po obou schůzkách složil v kanceláři, a i když si moc přál nebrečet, nedokázal zabánit slzám. Věděl, že si z to mohl sám, ale bylo to tak určitě lepší. Doufal, že tam jednoho dne dojde.
Aby toho všeho nebylo málo, Hoseok mu začal vykat. Byl taktní a přísný. Chtěl po něm víc a víc práce a Taehyung měl pocit, že už mu to všechno přerůstá přes hlavu.
Když o něm předtím jeho přátelé říkali, že moc pracuje, tak v porovnání s tím, co dělal teď, tamto nic nebylo. Když měl šest hodin spánku, byl to úspěch. Pracoval ve dne v noci, aby Hoseokovi vyhověl a nemohl číst jeho emaily, že stále čeká na zhodnocení.
Na druhou stranu ho chápal, na něj tlačil jeho táta a on potřeboval výsledky měsíčních sezení prezentovat dál. Pokud Taehyung neudělal svoji práci, schytal to pak Hoseok. Bylo logické, že chtěl mít vše v daný termín a v pořádku. Byly to velké projekty a jak Taehyung později zjistil, Jung Hoseok byl velké zvíře na trhu. Resorty stavěl jen z nudy, protože někam chtěl ulít peníze. Hlavní příjem byl z několika malých firem s pobočkami různě po Koreji a dvou firem větších, které své produkty distribuovali všude po světě.
„Kookie, já musím pracovat," odpověděl mu Taehyung a překulil se v posteli.
„Ne, musíš si jít se mnou sednout ven na kafe," zamručel Jungkook a vstoupil do jeho ložnice.
Naskytl se mu pohled na Maxe, který ležel rozvalený vedle Taeho a vesele vrtěl ocasem. Pohled na Taehyunga už tak pěkný nebyl. Kruhy pod očima, několik dní nošené triko, rozcuchané vlasy a propadlé tváře.
„Hoseok potřebuje výsledky," řekl Taehyung. „Ale mě tam prostě nic nejde napasovat a z nějakého důvodu to nechodí čistě, a ještě jsem rozbil stroj, když jsem čistil dávkovací jehlu a teď se čeká na servis a já už dál nemůžu, Kookie."
„Tae," soucitně na něj pohlédl. „Běž se osprchovat, fakt smrdíš potem. Hoseokovi napiš email, že z důvodu nefunkčního přístroje výsledky nebudou."
„Hoseok nezná slovo NE jak jde o práci," zakroutil hlavou Taehyung, ale poslechl a vyškrábal se na nohy a zamířil do koupelny.
„Ale musí to pochopit, ne?"
„No, pochopí, že nejsou tyhle výsledky, tak bude chtít jiné, u kterých zatím načítám nové informace. Myslel jsem, že o farmacii a trhu co a jak funguje neví nic a jaká to bude pohoda, ale orientuje se strašně dobře a na vše má odpověď nebo zjišťuje informace a bože," rukama se zatahal v zoufalství za vlasy, „prostě je toho strašně moc a nevím, co mám dělat," přiznal.
„Obleč se, to za prvé. Za druhé, vyrazíme spolu na kávu, půjdeš mezi lidi, bude to lepší," usmál se na něj Jungkook. „Co to tvoje rande ze seznamky? Píšete si ještě?"
„Ne, na tu první schůzku nepřišel," zakroutil hlavou Taehyung. „Dal jsem mu druhou šanci, ale-"
„Počkej, cože? Já myslel, že přišel, když jsi byl pryč tak dlouho!" přerušil ho Jungkook a zamířil i s ním do koupelny.
„Ne, nepřišel. Tak jsem si šel dát kafe a whisky, neptej se proč, sám nevím, sám. Četl jsem tam nějakou knížku a pak tam dorazil Hoseok a nějak jsem, nevím proč, byl jsem rozmrzelý, že Minsoo nepřišel a úplně mě ignoroval, no řekl jsem Hoseokovi, že to pro mě nic neznamenalo a jeho se to asi dotklo..."
„Taehyungu, ty si ze mě musíš dělat už prdel, sakra!" rozhodil rukama Jungkook a otočil se k staršímu zády, protože druhý sundával poslední zbytky prádla a lezl do sprchy. „Proč sám sobě ubližuješ?!"
„Stalo se to, protože to tak mělo být. Každopádně," pustil vodu a trochu zvýšil hlas, aby ho Jungkook přes tekoucí vodu slyšel. „Minsoo mi pak psal, že se moc omlouvá, ale že byl strašně nervózní z té naší schůzky a celou noc nespal. Pak že přišel z práce a usnul a probudil se v noci. Tak jsem mu dal druhou šanci, taky jsem čekal venku v zimě venku a nic. Čekal jsem v kavárně a taky nic, skoro tři hodiny. Pak jsem si tu seznamku smazal a teď mě Hoseok zaměstnává tak, že na to vlastně asi ani čas nemám."
Jungkook jen kroutil hlavou a s dostatečně hlasitým „achjo, mě z tebe stejně jednou vomejou" odešel z koupelny a čekal na staršího na gauči.
Taehyung se docela zcivilizoval a mohli vyrazit. Vzal i Maxe a zamířili do kavárny. Trochu se zklidnil a byl rád, že ho Jungkook vytáhl. Už dlouho takhle nikde nebyl. Minseok jim napsal, že dorazí taky, ale až tak za hodinu, protože se zasekl v práci.
Posadil se ke stolku v kavárně a Maxovi pokynul, aby si lehl na zem a byl hodný. Ten svým kukučem samozřejmě hned upoutal pozornost mladičké baristky a nechal se od ní škrabkat.
Říkal si, že se fakt hezky uvolnil a tohle odpoledne už si nenechá ničím zkazit. Opak byl pravdou, když se jeho oči setkaly s uhrančivým párem očí černovlasého chlapce. A protože Taehyung byl srab, to už o sobě dávno věděl, pohled sklopil a dělal, že o něm vůbec neví. I přesto cítil na hrudi nepříjemný tlak, který nevěděl, odkud se bere. Nejspíš výčitky, že si vysedává v kavárně a nezpracovává výsledky. Na druhou stranu, už bylo hodně hodin po jeho pracovní době a mohl si dělat co chtěl. I přesto se cítil trochu provinile.
A/N: Hello!
Další díl, to koukáte, co?
Ještě budu 2 hodiny v práci, takže se možná dočkáte dalšího, ale nechcu nic slibovat, ještě tady do toho pracuju a prokastinuju 😃
Díky za přečtení a ohlasy! Jste neskuteční!
Miluju vás!
BYE!Pro představu - že Maxovi fakt nejde odolat!❤️😀
ČTEŠ
Drunk || BTS
FanfictionTaehyung občas jedná rychleji než přemýšlí a neuvědomuje si, že by tím mohl nějaké lidi vyděsit. Občas jsou náhodná setkání těmi nejlepšími, které kdy zažijete. A občas je to přesně naopak. Tak či tak, z paměti si je nevymažete, ať chcete, či nec...