Drunk || BTS

15

Taehyung byl rozbitý. Celou neděli si psal s nějakým klučinou přes seznamku a v pondělí ráno se mu jen horko těžko vstávalo. Musel do práce, poté na univerzitu, kde ho čekala jedna přednáška, následně měl prezentaci a vracel se zpět do práce. Mezitím se chtěl stavit doma, aby vyvenčil Maxe, protože věděl, že bude končit pozdě večer.

Budík mu zvonil v 5:30. Strašně moc se modlil, aby ho mohl odložit a hodit se marod, ale dnes opravdu musel být fyzicky v práci, kvůli vývojové schůzce s kolegy, a to samé platilo pro univerzitu.

Doplácal se ven a musel se pousmát, protože Max byl již ve své kůži, protáhl ho celým parkem, ani nevěděl jak. Doma mu dal rychlou snídani a sobě něco sbalil do batohu, musel se najíst v práci, jinak to nedá.

Samozřejmě nezapomněl odpovědět na několik nově příchozích zpráv a přemýšlel, jestli o tom říct Jungkookovi. Možná, že by ho mladší přestal nahánět a tahat po barech. Nebo by Jungkooka mohl používat jako výmluvu a tam se setkat s tím, se kterým si zrovna psal. Vypadal jako fajn kousek a byla s ním zábava. Alespoň takhle přes chat. Měli podobný humor a Taehyung si říkal, že by to mohlo jít. Byl i celkem přitažlivý. Nepřišlo mu, že by nějak vyčníval mezi ostatními lidmi. Neměl rád ty přehnaně „gay" typy. Sám měl rád nenápadnost, normální styl. Avšak ten divoký styl nezahazoval, jen neměl pocit, že by ho někdo takový někdy přitahoval.

Rozloučil se s Maxem a vypadl do práce. Bolela ho hlava a cítil, že dnešek bude naprd den. Byl utahaný.

Do práce se přiřítil na půl sedmou a nechápal, jak se mu to povedlo. Rychle si označil příchod a zamířil do kanceláře. Měl toho teď tolik, že tu moc nebyl. Byl rád, že jeho nadřízený toleroval jeho aktivity na univerzitě – přeci jen, pracoval tam na vývoji, který následně licensovala jeho firma, takže vlastně to bylo v jejich prospěch, ale měl dva platy (jeden skoro neznatelný z univerzity a poté jeden již moc pěkný ze této práce).

Posadil se za pracovní stůl a dal si snídani. Pracovat se mu moc nechtělo, ale věděl, že musel. Vyhrála nad ním lehce prokastinace, protože neustále kontroloval mobil a čekal na odpověď od jeho nového objevu. Očima projížděl svoji prezentaci a ještě doupravil, co k tomu bude říkat. Musel to vše vysvětlit pořádně, protože nepředpokládal, že sponzor bude někdo, kdo se nějak hodně orientuje ve farmaceutickém průmyslu.

„Ahoj, Tae, prosím, nezapomeň na ten finální report z konference, příští týden to mám odevzdat," pozdravil ho šéf a připomněl to, čeho se Taehyung bál.

Jednotlivé malé reporty z konference odevzdal, ale ten finální – do toho se mu fakt nechtělo. Spolkl v sobě touhu říct: „A nemohla by to udělat Minyoung?", protože již předem znal šéfovu odpověď a nechtěl se ponižovat tímhle dětinským chováním. Namísto toho souhlasně přikývl, že do středy mu to pošle.

Chtěl to udělat pořádně, ale trochu si pohrával s myšlenkou, že spojí všechny ty menší reporty dohromady a udělá z toho jeden velký a nezapomene na konec do hodnocení napsat, jak to bylo super a jak moc to doporučuje kolegům. A ještě by mohl napsat, že to bylo přínosné a hodně mu to dalo. Doslova. Ha.

„Dík, tak pěknej den," mávl na něj a zase zmizel.

Taehyung si zašel pustit stroj a laborantce zadal, co má dnes připravit za vzorky. Spoustu věcí dělal sám, ale dnes měl v plánu ověřovat stabilitu – tomu se bude věnovat celý týden, a tudíž to nebyla práce, která by nutně vyžadovala jeho vlastní provedení. Tento lék se již měřil a vyráběl, nyní se řešilo, jak se bude skladovat, protože chtěli otevřít novou výrobu v Indonésii, kde jsou samozřejmě jiné teplotní podmínky a jen malý výkyv teploty či vlhkosti by na to mohl mít vliv. Nasimulovali podmínky a nyní dávali dohromady data, zda účinná látka v léku bude účinná, a jak rychle se bude uvolňovat, i po skladování v budově, kde bude například 30 stupňů místo 20.

Domluvil se s ní, kde mu má nechat vzorky, protože on se vrátí později. Nyní ho čekala cesta na univerzitu. Byl trochu nervózní, neměl nejmenší tušení, co by měl čekat.

Upravil se, oblékl si černé společenské kalhoty s černou košilí. Rozepl si první knoflíček a zamířil k autu. Ve zpětném zrcátku si poupravil vlasy a srovnal brýle.

Na to, jak mu normálně přednášky neutíkaly, dneska to byl fofr. Tolik si přál přednášku protáhnout, ale nemohl. Zase – čím dříve začne, tím dříve odejde. To bylo fér a dalo se to zvládnout.

„Dobrý den," pozdravil, když vstoupil do hlavní auly.

„Pane Kim, to jsme rádi, že jste tady," usmál se na něj děkan s přehnaně milým výrazem a Taehyung měl chuť někam zalézt. „Tohle je pan Kim Taehyung, reprezentuje naši farmaceutickou fakultu."

„Dobrý den, takže Vy jste vědec?"

Taehyung ztuhl a úsměv mu zmizel ze tváře.

„Dá se to tak říct..." dodal po chvíli, když už to ticho bylo nesnesitelné.

Měl před sebou partu pěti mužů, při čemž jednoho z nich znal více než dobře.

„Jaké překvapení, nečekal jsem, že to budete zrovna Vy."

„Také jsem zrovna Vás nečekal," odvětil mu Taehyung a bez podání ruky odešel k pultíku, aby si odložil věci.

„Pan Kim se Vám hned přijde lépe představit, jen co si odloží věci," vysvětlil jeho činy děkan.

Ale pan Kim se jim nechtěl lépe představit – vzhledem k tomu, že dva muže znal více, než by chtěl.

A/N: Hello!

Tak co? Tušíte již, kdo bude ten tajemný sponzor?

Já se nebudu vykecávat, spěchám spát. :D Dnes to bylo - ostatně jako každý jiný den - náročný a jsem opravdu vypnutá :D

Pardon za chyby, já to poslední dobou po sobě opravdu nestíhám ani číst a jsem ráda, že vůbec něco napíšu. Taky makám na jedný vánoční yoonmin, u který chci, aby byla fakt dobrá, ale dneska po diskuzi se sestrou, jsem se rozhodla, že oživím jednu starou, kdysi dávno rozepsanou a nikdy nezveřejněnou yoonmin, kde je jeden z nich detektiv a druhý je takový malý zlodějíček. Jednalo by se samozřejmě o jednu velkou komedii, protože já snad ani nic jinýho už psát neumám :D (Komedie, kdy si myslím, že jsem ftipná, ale směje se tomu maximálně koňo a já sama :D) Byl by zájem? Samozřejmě, asi bych se jí více věnovala po dopsání Drunk - což mě přivádí na myšlenku, že si myslím, že brzy budeme končit, dávám tomu tak 5-10 dílů maximálně :D

A už fakt mlčím!

Dobrou! <3