Drunk || BTS

19

„Omlouvám se za zpoždění, protáhlo se mi jednání, ale hned jak jsem si přečetl tu zprávu, tak jsem vyrazil."

Taehyung pohledem vystřelil k nově příchozímu. Nečekal, že nakonec někdo dorazí.

„Jen jsem to teda moc nepobral... jo a jinak, ahoj, zapomněl jsem pozdravit."

„A-ahoj," vykoktal ze sebe Taehyung a překvapeně zíral na černovláska, který se vysvlékal z kabátu.

Na sobě měl bílou košili a tmavě modré společenské kalhoty, zřejmě měl důležitou schůzku. Fakt nečekal, že by ještě vůbec někdo dorazil. Kdyby to věděl, odpustil by si tu whisky, která z něj táhla na sto mil.

„Piješ takhle za bílého dne? Fuj! Styď se," zasmál se černovlasý a Taehyunga by se krve nedořezali.

„Nepiju, jsem úplně střízlivej," zakroutil divoce hlavou Taehyung.

Černovlásek svůj kabát pověsil na věšák a vrátil se zpět ke stolku, kde seděl Taehyung úplně bledý v obličeji a vypadal, že za chvíli zkolabuje.

„No to vidím. A ještě u toho čteš román pro ženy, seš si jistej, že seš v pohodě?" zasmál se druhý a Taehyung schoval knihu do svého klína pod stůl.

„Co tady děláš?" vydechl Taehyung a cítil, jak se mu nervozitou potí ruce, ve kterých pevně svíral rozečtenou knížku.

„Jdu s tebou na kafe?" odhadl druhý a pohodlně se usadil.

„Ty tady ale být nemáš," dostal ze sebe Taehyung a stále sledoval ostré rysy obličeje černovlasého chlapce.

„Proč by ne? Jsem za tebou pracovně, protože v práci se s tebou dá mluvit lépe než doma."

„Hoseoku, sakra, já mám tady rande," položil knihu na stůl a rozrušeně si promnul spánky.

„S flaškou whisky, kterou ses rozhodl, že vypiješ celou sám a knížkou pro ženy středního věku, které jsou osamělé a potřebují alespoň špetku smyšlené něhy a vzrušení?" nadzdvihl obočí Hoseok a překřížil si ruce na prsou.

„Ne, jen má zpoždění," nedal se Taehyung.

„A kdo?" pohodlně se opřel o opěradlo židle a zadíval se na mladšího chlapce.

„Moje rande," snažil se z toho vybruslit, ale nějak nevěděl, co říct.

„Na které čekáš víc jak čtyři hodiny?"
Taehyung se překvapeně zadíval na hodinky a zjistil, že už je tu opravdu skoro pět hodin.

„Sleduješ mě?" vykulil na černovláska oči.

„Na to fakt nemám čas," zasmál se Hoseok.

„Jak teda víš, jak dlouho tu sedím?"

„Měl jsem tady schůzku, když jsi přišel. Pak jsem odjížděl na další a cestou k autu jsem tě zahlédl skrz výlohu," mrkl na něj.

„No, i tak bys měl odejít, co kdyby přišel. Ať to nevypadá, že spolu něco máme," zamračil se na něj Taehyung.

Měl v životě fakt smůlu.

„Nechceš, aby to tak vypadalo? Na to už je možná trochu pozdě, protože spolu už jsme něco měli," lehce naklonil hlavu na stranu.

„Správně jsi to řekl, něco jsme spolu měli – v minulém čase. Takže je to minulost a finíto," přikývl Taehyung.

„Jenže to, co se stalo v minulosti si nese stále následky do přítomnosti a blízké budoucnosti," vrátil mu Hoseok ostřejší tón.