Drunk || BTS

25

„Je to divný pocit," přiznal Taehyung. „Takový... je to něco, z čeho seš rád, že to je za tebou a už ti ani poslední zbytky nebudou připomínat to, že se to opravdu stalo, ale zároveň je v těch vzpomínkách kus tebe, spousta bolesti, ale i radosti, na ty šťastný chvíle taky rád vzpomínám."

„A co si vytvořit nový šťastný chvíle a vzpomínky?" navrhl Hoseok a Taehyung se slabě zasmál.

„Pojďme nejprve vyvenčit Maxe a pak uvidíme," pokračoval se smíchem a lehce Hoseoka podepřel, protože druhý chlapec slabě zavrávoral.

Mlčky se procházeli parkem. Procházka se protáhla na delší, než měl Taehyung v plánu. Hoseok stihl lehce vystřízlivět, čerstvý vzduch a voda zakoupená ve večerce mu pomohla.

„Chceš u mě přespat? Mám ráno homeoffice, tak budu doma, jen mám dost práce," dostal ze sebe Taehyung.

Už od začátku se přemlouval, aby to řekl, ale ta slova mu nějak nešla přes jazyk.

„Nebude ti to vadit?" ujistil se černovlásek a zadíval se na mladšího chlapce.

„Kdyby ano, nenabízel bych to," jemně se pousmál a sklopil pohled k zemi.

„Tak v tom případě rád," zazubil se Hoseok. „Bude to lepší, než když jsem se u tebe probudil prvně."

„Ani mi to nepřipomínej, choval jsem se nemožně," smál se Taehyung a při vzpomínce na jejich první setkání se měl chuť jít zahrabat (což se mu v Hoseokově přítomnosti stávalo velice často a už se tomu ani nedivil).

„To teda choval," přitakal Hoseok se smíchem. „To máš pravdu. Ale já nebyl o moc lepší."

Taehyung se smíchem přikývl a společně se vydali k němu domů. Hoseok si okamžitě zabral gauč.

„Pojď do ložnice," naznačil rukou směr Taehyung a Hoseokův obličej se rozzářil.

„Jdeš na to rychle," zasmál se Hoseok a zezadu Taehyunga objal. „Ale po ránu to je nejlepší, říkají všichni. Já jsem slušňák, zkušenost nemám."

„Hele, jo," praštil ho přes ruku Taehyung a odtáhl se od něj. „Ty jdeš spát a já jdu pracovat."

„Có?" natáhl naoko ublíženě Hoseok, ale v hloubi duše byl rád, že po něm Taehyung nechtěl žádné výkony, protože sotva držel oči otevřené.

Avšak rýpat do Taehyunga a sledovat jeho lehce růžovějící obličej, na to nebyl nikdy dost unavený. Za tu dobu, co Taehyunga znal, si tohle oblíbil. Taehyung ho totiž ve většině případů ignoroval, případně si mumlal něco nesrozumitelného pod vousy a roztomile se u toho červenal. Byl neodolatelný.

„Žádný, co," zasmál se Taehyung a došel do ložnice.

Ze skříně vytáhl čisté prádlo, které půjčil Hoseokovi na spaní a odvedl ho do koupelny.

„To chceš pokřtít celý byt?" nazdvihl obočí Hoseok a provokativně zamrkal.

„Nezlob," zakroutil hlavou Taehyung.

„Potrestáš mě?"

„Hoseoku, ale už!" praštil ho do hrudi a starší chlapec neodolal a přitáhl si ho se smíchem do obětí.

„Opravdu musíš dnes pracovat?"

„Ano, protože nějaký pan Jung na mě tlačí s termíny. Doteď byl na služební cestě, tak byl od něj klid, ale slyšel jsem, že už se vrátil, takže mi z toho asi zase praskne hlava."

„Ty jo, ten pan Jung musí být pěkný hajzl," soucitně zakýval hlavou Hoseok.

„Jo, je dost přísný. Všechny nás stresuje," opáčil Taehyung.