Drunk || BTS

3

„Dobré ránko," zívnul si a přetočil se na záda.

Následovalo protažení a rozlepení očí. Max okamžitě vystřelil na nohy a s vrtěním ocasu se přiblížil k černovláskovi.

„Kde to jsem?" nechal se slyšet a polekaně se posadil.

Vyděšeně sledoval veselého Maxe, který mu stihl donést svou oblíbenou pískací hračku, rozhlédl se po místnosti a pohledem se zastavil na Taehyungovi.

„Tak tebe jsem v životě neviděl, chlape."

„Dobré poledne," poupravil ho Taehyung a lehce na něj kývl.

Sundal si brýle z očí a jemně si promnul obličej.

„Jste u mě doma. Kim Taehyung, těší mě."

„A co tu dělám? Jung Hoseok," nechápal druhý.

„Ve čtyři ráno zduněnej na zemi vedle baru Maybe. Chtěl jste řídit, ale..."

Ale co? Nevěděl, jak pokračovat.

Víc trapný být nemohl. Teď bude muset s pravdou ven. Měl to udělat tak, že se taky ožral a že se spolu vyspali v opilecké euforii. To by bylo možná méně trapné než tohle.

Chtěl si nafackovat.

„Ale?" druhý chlapec se více narovnal, aby na Taehyunga lépe viděl.

„Špinavé oblečení je támhle," ukázal Taehyung na kupičku v předsíni.

Nedokázal to. Byl hotový sám ze sebe. Až teď mu docházelo, jak tohle byla trapná situace.

„Dóóbře..." natáhl Hoseok a stále zmateně koukal kolem sebe.

„Koupelna je támhle, jak jsou otevřené dveře, záchod je vedle. Čistý ručník je připravený na pračce, kdybyste chtěl."

Víc to dosrat nemohl. Sám nevěděl, proč tohle řekl.

Hoseok na něj zůstal jen překvapeně koukat.

„Díky," dostal ze sebe po chvíli přiškrceně po několika minutách mlčení. „Nebudu zdržovat, už takhle jste pro mě udělal dost."

Taehyung se vnitřně chtěl zabít, kvůli tomu vykání. Ano, byla to slušnost v jejich věku, Taehyungovi bylo 28 a Hoseoka odhadoval ve svém věku, možná staršího.

„Je to na Vás, ale nevadí mi to. Musím pracovat, ale v kuchyni si něco můžete udělat."

Ono to fakt víc trapné být nemohl.

„Nechcete za to přespání něco?" vysoukal ze sebe Hoseok a ze svých špinavých kalhot vyhrabal peněženku.

Že nemohlo? Tak mi dovolte říct, že to platí až teď. Taehyung na něj zůstal chvíli zírat s otevřenou pusou.

„To určitě ne," zakroutil hlavou.

„Ne, je mi to blbý," povzdychl si Hoseok a bylo na něm vidět, že se opravdu těší až odsud zmizí.

„Třeba se pak někde potkáme a pomůžete vy mě," věnoval mu jemný úsměv Taehyung a fakt se moc snažil, aby to nebylo trapné.

Věřil, že už se nikdy v životě nepotkají.

„Rád," pousmál se Hoseok, rychle si obul boty a s dalšími slovy díků zmizel ze dveří.

Byla to fakt rychlovka a Taehyung pochyboval, že by neměl zbytkáč. I když možná tohle ranní setkání ho probralo natolik, že na všechno zapomněl.

Bylo to moc a neměl by se tím znovu zabývat. Stalo se to a už se to nikdy nestane. Protože až mu docházelo, jak moc trapné to bylo. A jak strašně zvláštně celá ta situace mohla na Hoseoka působit.

Sakra.

A to bylo opravdu slabé slovo.

Na tohle potřeboval další kafe.

Za hodinu měl mít online meeting se svým šéfem a doufal, že to nebude na dlouho. Pátek mu utekl rychleji, než očekával. Sice chtěl končit dnes dřív, ale psali mu kluci, že by mohli někam vyrazit na výlet.

Taehyung už si ani nepamatoval, kdy spolu byli všichni společně někde na výletě. S Jungkookem se vídal pravidelně několikrát do týdne. Chodili spolu na večeře a brusle. Občas vytáhli kolo.

Taehyung tak nejspíš na první pohled nepůsobil. Vyučoval na vysoké škole, jezdil na chemické konference, pracoval na vývoji... Spousta lidí o něm měla určitou představu, když řekl, co bylo náplní jeho práce. On však takový nebyl. Užíval si bruslení, jízdu na kole, chůzi po horách... a někdy i to běhaní.

Chtěl mít vše na konferenci připravené, protože se tím nechtěl zaobírat. Věděl, že ještě v neděli večer bude sedět v papírech a snažit se svoji přednášku dotáhnout k dokonalosti. Vše, co měl od svého kolegy si lehce poupravil tak, aby se v tom vyznal a měl to svými slovy.

S kluky měli v plánu jen malý výlet do hor. Letos jejich první, tak to nechtěl přehánět. Domluvili se, že vyjedou lanovkou nahoru a projdou se po hřebenech hor. Pěkně z jedné na druhou, dají si pivo a půjdou zpět. Našli i nějaké místo, kde pak přespí až do neděle. Chtěli vyjet ještě dnes odpoledne, vše mělo vycházet tak, že dorazí akorát na večeři.

V neděli Maxe odveze k mamce, protože v pondělí ho čekal brzký ranní odjezd do Seoulu. To mu připomnělo, že by se měl sbalit ještě teď.

***

„Máte vše, jo?" ujistil se Minseok a ještě jednou zkontroloval stůl, u kterého seděli.

Vše šlo podle plánu. Na místo dorazili ještě před večeří, rychle se ubytovali a šli se projít centrem malého městečka v horách. Doteď seděli na večeři, ale již byl čas jít. Ráno brzy vstávali.

„Nic tam nezůstalo," potvrdil Taehyung a připnul Maxovi vodítko, „objednáme rovnou snídani a večeři na zítra?"

Zbylí chlapci jen přikývli na souhlas a společně zamířili k recepci, kde si každý vzal jídelní lístek, aby si mohli vybrat jídlo na zítřek.

„Hele, resort Jung Hoseoka, tak se jmenuje ten, který u mě spal," zasmál se Taehyung.

„Spal?!" vykřikl možná až moc hlasitě Jungkook a způsoobil tím, že se na ně několik lidí otočilo.

„Já vám to vlastně neřekl," zaúpěl Taehyung a přesně věděl, co bude následovat.

„Musím vás informovat, že to bude asi jen shoda jmen. Pan Jung je šťastně ženatý a momenálně na dovolené k výročí pětiletého manželství," usmála se recepční, „ne, že bych nějak poslouchala, ale jen abyste nedělali rychlé závěry."

Taehyung jí byl na jednu stranu vděčný a na druhou stranu ho překvapila, jak se rychle zapojila do cizího rozhovoru.

„Ano, určitě shoda jmen. Nechal jsem ho u sebe jen přespat, nic víc," protočil očima směrem ke klukům a začal se soustředit na jídelní lístek.

Už by měl mlčet a raději nic neříkat, vyhne se tak problémům. A že sakra věděl, že z tohoto se jen tak snadno nedostane.

„No, když to říkáš," pokrčil rameny Jungkook a s Minseokem si vyměnili všeříkající pohled.