Drunk || BTS

9

 Probudil ho zvuk hlasitě zvonícího budíku. Měl vstávat, protože za hodinu mu začínala snídaně a hned po ní byla přednáška. Zabručel a budík se snažil vypnout. Bylo sedm hodin ráno a on nevěděl, co vnímat dřív. Jestli tu šílenou bolest hlavy, zadku, celkově celého těla, byl tak rozlámaný. Zamžoural a nepoznával prostřední okolo sebe.

„Kurva," vypadlo z něj, když si uvědomil, co se stalo těsně před spaním.

Měl jen útržky, nepamatoval si celý večer.

Hoseokovo pevné tělo, vypracované svaly na břiše, viditelné „véčko", obočí svraštěné do očí a čelo lesknoucí se od potu. Po těle mu přejela husí kůže při té vzpomínce. A pak mu to došlo ještě jednou. Dostal silnou facku od reality a vyskočil na nohy.

Černovlásek na něj zamžoural zpod hustých řas.

„Odcházíš?" posadil se a Taehyungovi se naposledy naskytl pohled na to nádherné vypracované tělo.

„J-jo. Díky za pomoc, já... mno,... já, já už musím běžet," vykoktal ze sebe nervózně a snažil se co nejrychleji obléct.

Ne, že by se styděl, po tom, co se stalo včera už to bylo vlastně jedno, ale stejně se necítil komfortně. Cítil, jak se mu krev hrne do tváří a on pomalu, ale jistě rudne. Tváře mu hořely, hlava se mu motala a měl štěstí, že se do dveří trefil hned napoprvé. Vyklopýtal se ven z bytu, ani nečekal na Hoseokovu odpověď. Co se dělání trapných věcí přes přitažlivými muži týkalo, Taehyung byl expert. Cítil se trochu jako Bridget Jonesová.

Věděl, že zbaběle utekl a že se slušelo, aby mu poděkoval, aby se nechoval jak největší trapák pod sluncem, ale spěchal – musel pracovat. Doufal, že Hoseoka již nikdy neuvidí. Tím, že byl opravdu jako Bridget Jonesová, tak se mu hlavou honily všechny možné situace a věděl, že jestli se ještě někdy potkají, tak to bude v tu nejméně vhodnou dobu.

Chvíli mu trvalo, než se zorientoval, kde vůbec je. Naštěstí resort byl vidět z dálky, proto bylo snadné ho najít. Rychle se k němu doplazil a doufal, že má v batohu nějaké prášky na bolest hlavy.

„Vypadáš hrozně," časoval ho Baekhyun poznámkou, když se potkali na chodbě.

„Potkal jsem Hoseoka," zamumlal Taehyung a obličej si schoval do dlaní, při té vzpomínce.

Proč, když na to pomyslel, tak ho viděl v těch – v tu chvíli pro něj nejlepších – ale teď pro něj nejhorších a nejtrapnějších situacích? Neměl by o něm vůbec přemýšlet. Celá jejich minulost byla uzavřená. Byli si kvit, už nebylo, co dál by měli řešit. Taehyung pomohl Hoseokovi, Hoseok pomohl Taehyungovi. Každý to pojali trochu po svém, ale rozhodl se, že se v tom moc šťourat nebude.

„Cože?!" vykřikl Baekhyun a když si uvědomil, že byl hlučnější, než původně zamýšlel, rychle si pusu zakryl rukou.

„Pak možná řeknu," dostal ze sebe Taehyung a rychle zamířil do svého pokoje.

Měl štěstí, že měl vždy štěstí. Ať za svůj život provedl cokoliv, vždy se z toho nějaký, způsobem dostal. Nikdy nechápal jak. Jako zrovna teď nechápal, že po tom divokém a téměř nekončícím večeru měl kartu od pokoje pořád v kapse. Zalezl, jak nejrychleji uměl a zjistil, že má ještě tak půl hodiny. Nalil do sebe neperlivou vodu a pak si dopřál sprchu. Hodil do sebe dva ibalginy a doufal, že dnešek nějak přežije.

Když seděl v konferenčním sále, všechno se s ním točilo. Baekhyun s Chanyeol zahajovali dnešní den svojí prezentací a on fakt nechtěl odcházet, ale ty cigarety a všechen ten alkohol udělal svoje. Neříkal, že to nepotřeboval. Nelitoval, že šel pít. Čeho litoval bylo to, že nešel domů s Baekhyunem a Channym. Samozřejmě se styděl za tu část večera, která se stala u Hoseoka, ale tím, že už neměl v plánu Hoseoka někdy jindy v životě vidět, tolik to neřešil a říkal si, že bude někdo jiný.

Ale kdyby ho potkal... nedokázal si to představit. Ta myšlenka, že by se někdy jindy vůbec potkali, byť jen na ulici a měli by se pozdravit, pro Taehyunga nepřicházela v úvahu. Bojoval sám se sebou, jestli to říct Jungkookovi a Minseokovi. Na jednu stranu se chtěl svěřit a probrat s nimi své myšlenkové pochody – tutově by se mu ulevilo, ale na druhou stranu nevěděl, jestli to chce s někým probírat. Jestli vůbec chce, aby se tohle vědělo, že to udělal. A ještě ke všemu s člověkem, kterého viděl podruhé v životě. Když si vzpomněl, že se choval jako malá nadržená děvka, chtělo se mu plakat. Dívajíc se na to z druhé strany si ale říkal, že mohlo být hůř a že občas tohle člověk prostě potřebuje. Ne vždy vše jede podle přesně daného plánu, a i když Taehyung nebyl fanoušek neježdění dle plánu, tak uznával, že na některé situace je lepší plán nemít. Jednou z těch situací byla právě tato.

Nevěděl, jak se cítit. Nevěděl, co dělat.

Z toho důvodu se rozhodl, že bude dělat, jakože nic. Bylo to lepší pro něj, i pro Hoseoka. Nebo snad nebylo?

A/N: Hello!

teď jsem přijela domů z vánočního večírku od práce a fakt nejsem alkoholik, přísahám! Jen teď se prostě sešlo, že jsem nebyla ni jeden večer v týdnu střízlivá a v 90% jsem za to opravdu já nemohla! :D 

Kdyby to někoho zajímalo, s chlapem se bavíme, ta flaška vína lehce pomohla, i když to bylo divoký. 

Prostě všechno zalitý sluncem, všude duhy, jednorožci, znáte to :DDD

Já půjdu už asi raději spát, ráno mám pohovor s ředitelem naší firmy a už na tom večírku jsem mu říkala, že teda nevím, jestli se na tu 9 zvládnu dovalit... :D 

Dobrou! Miluju Vás všechny, ale to určitě víte  <3

Bye!