Drunk || BTS

4

„No, když to říkáš," pokrčil rameny Jungkook a s Minseokem si vyměnili všeříkající pohled.

***

„Po kolikáté to mám ještě opakovat? Fakt nic nebylo!" zaúpěl Taehyung a začal rozlévat panáky.

Seděli na pokoji a Taehyung se je snažil nějak opatrně vtáhnout do situace. Teď, když to vše vysvětlil nahlas, tak se mu to zdálo šílené. Jak se tohle sakra mohlo stát?

„Však my bychom byli možná i rádi, kdyby bylo, Tae. Jak dlouho jsi sám?" odvětil mu Jungkook, který již očividně neměl sílu se s ním dohadovat.

„Jen nechápeme, jak můžeš být, tak nezodpovědný a vzít si domů úplně cizího člověka, nechat ho přespat a neřešit to. Vždyť se ti mohlo něco stát!" snažil se vysvětlit Minseok. „Kdybys byl taky opilý, dávalo by to možná větší smysl než tohle."

„Mám Maxe," bránil se Taehyung a pohledem spočinul na ležícím psovi.

„Moje kočka by štěkala víc než Max a ty to moc dobře víš," rýpnul si Minseok.

Měl pravdu. Max pouštěl hrůzu, když spolu šli na ulici nebo když ležel a jen pozoroval ostatní. Byl to obrovský, mohutný německý ovčák. Jeho povaha však byla trochu jiná. Rozhodně nebyl zlý, byl rozmazlený od Taehyunga a jeho největší láskou byla plyšová kachnička, kterou dostal jako malé štěndo. Taehyung si ho adoptoval, protože chtěl svému příteli udělat radost. V té době on hodně pracoval z domu a Taehyung dodělával doktorát. Při vzpomínce, když Maxe přinesl domů a viděl svého přítele, který seděl na pohovce a užíval si práci ústy od nějakého červenovlasého chlapce, se trochu zamračil. Byl doma brzy, jak konstatoval jeho, teď již bývalý, přítel.

Pamatoval si, jak nezapomněl třísknout dveřmi a chtěl jít Maxe vrátit, protože mu donesl smůlu. Seděl s ním v parku a pozoroval roztomilé štěndo, které si hrálo s klacíkem. Možná, že mu smůlu nakonec nepřineslo, jen mu pomohlo otevřít oči. S tou myšlenkou mu ten den nakoupil spoustu věcí, včetně plyšové kachničky.

Ještě ten den se rozešli. Bylo to bolestivé.

A Max se pro něj stal odreagováním od té bolesti. Jeho nejvěrnější parťák, který se na něj nikdy nevykašlal a nikdy mu neublížil.

„Nad čím přemýšlíš?" drcnul do Taehyunga Jungkook. „Na zdraví!"

„Nad ničím," zazubil se Taehyung a vrátil se do reality.

Byli na výletě a měli si to pořádně užít.

***

Víkend jim utekl strašně rychle. Max byl u mamky a Taehyung již seděl ve služebním autě. Musel řídit, protože jeho kolegyně řidičák neměla.

„Díky, že to odřídíš a odprezentuješ," usmála se na něj Minyoung. „Nedokážu si představit, že bych to měla prezentovat já."

„To je dobrý," pousmál se Taehyung.

Věděl, proč tam Minyoung jela. Protože to měl být romantický výlet pro ni a jejího kolegu. Taehyung nebyl zrovna fanouškem toho, že Minyoung jela s ním. Jejím úkolem bylo prakticky jen ukazovat svůj výstřih a dlouhé hubené nohy v krátkých, přiléhavých šatech. To dělala, v tom byla dobrá. Jinak Taehyung neviděl jiný důvod, proč by měla u nich v práci místo.

Byla hloupá.

Sama si nenamíchala ani roztok kyseliny. Sama si nedokázala roztok zředit – natož vypočítat kolikrát se to má zředit.

Blbá ale nebyla, to se jí muselo nechat. Sbalila chlapa, který měl doma manželku, dvě děti, a nechala ho za sebe vše dělat.

Ne, tohle nebyla jeho věc a on se v tom neměl vrtat. Jen ho mrzelo, že jede ona a ne profesor Park. Taehyung pořád doufal, že jeho šéf změní názor a pošle raději jeho. Profesor Park byl úžasný pán, již několik let přesluhoval důchod, ale kdykoliv s ním Taehyung mluvil, dozvěděl se něco nového. Měl to v hlavě neskutečně v pořádku a Taehyung nedokázal pochopit, jak si všechny ty věci může pamatovat. Učil Taeho na univerzitě, dělal pod ním svoji bakalářku, diplomku a ještě doktorát, Poté právě díky profesorovi získal místo v této farmaceutické firmě, kde byl nyní.

Do Seoulu to byla ještě dlouhá cesta. Vstával o půl páté ráno, aby stihl nabrat Min a aby dojeli na místo určení včas. Bylo to téměř pět hodin jízdy a oni se měli sejít s ostatními na oběd. Potřeboval nějakou časovou rezervu, aby se stihl upravit (a hlavně Min, když už nic chytrýho nevypustí z pusy, tak ať alespoň vypadá) a odpočinout si po jízdě.

„Máme každý svůj pokoj?" zeptala se Min a tím probořila asi tříhodinové ticho, které Taehyungovi náramně vyhovovalo.

Bylo to od něj hnusný, ale hned jak budou na místě, chtěl se raději zdržovat sám. S ní si neměl co říct, neměl ji rád jako člověka a fakt se nechtěl celý týden přetvařovat – sám nevěděl, jak to zvládne.

„Ano, rychle jsem to ještě přebookoval, než jsme vyjeli. Měl jsem štěstí, že ještě měli místo."

„To je škoda, mohli jsme si užít legraci."

„Minyoung," povzdychl si. „To nemůžeš myslet vážně."

„Já myslela, že seš chytrej a dost důležitej," rukou mu přejela po jeho, která byla opřená o řadící páku.

„Dost," varoval ji.

„To mě mrzí, že se ti nelíbím," fňukla a Taehyung si ublinkl.

Zřejmě ji unikl fakt, že Taehyung nebyl na holky. Nikdo v práci to nevěděl, ale tak nějak myslel, že si to lidi odvodili. Očividně, někteří ne.

Taehyung bojoval sám se sebou, aby na ni nebyl hnusný. Nemohl.

„Jsme kolegové," věnoval ji jemný úsměv. „A jedeme sem pracovat, ne na dovolenou. Takhle to alespoň vidím já."

„Není s tebou zábava."

„Promiň, že mi šukání kolegyně, se kterou se pak budu vídat každý den v práci, nepřijde zábava."

Protočila očima. „Jdu spát, dobrou."

Taehyung ji na to již nijak neodpověděl. Navenek si nechával klidný výraz a odpustil si unavené vydechnutí. Po tomhle bude potřebovat upustit páru někde u baru s panákem. Byla škoda, že kluci pracovali, jinak by je vzal s sebou a mohli po večerech projít Busanské bary. Minseokova přítelkyně v Busanu vyrostla a neustále slibovala, že je tam vezme a protáhne těmi nejlepšími místy. Zatím na to nebyl čas – a to už spolu chodili sedm let a Taehyung někde v hloubi duše věděl, že ji Minseok každou chvíli požádá o ruku.

Naprosto ho chápal.

Luhan byla nádherná holka. Milá, dobrosrdečná, tolerovala Minseokovi každou blbost, byla s ní legrace. Taehyung ji měl rád – jako kamarádku. Nedokázal si Minseoka představit s nikým jiným.

(A/n: Pardoooon, ale já prostě musela a moje XiuHan feelz umírají a potřebuju nějakou hodně dobrou povídku na ně, bcs já su stará škola a bez těchto dvou by kpop nebyl kpopem a fanfikce by neměly smysl. THANK YOU.)

Dojeli do hotelu a mlčky se šli ubytovat. Minyoung již stihla flirtovat s vrátným u dveří a s klukem na recepci. Nebyli tady ani pět minut...

Taehyung se opět vnitřně pozvracel. Nechtěl být s ní spojovaný. Ona neuměla ani flirtovat, tahala na sebe pozornost jen díky výstřihu.

„Resort Jung Hoseoka," zamumlal si pro sebe, když si pročítal dnešní menu, aby si mohl objednat oběd a večeři. „Ten chlap snad vlastní celou republiku."