Drunk || BTS

5

„Resort Jung Hoseoka," zamumlal si pro sebe, když si pročítal dnešní menu, aby si mohl objednat oběd a večeři. „Ten chlap snad vlastní celou republiku."

„No, to máte skoro pravdu," usmál se na něj klučina za pultíkem a položil před něj kartu od pokoje. „Tady karta, zde si zadáte, jaká si dáte jídla a tady je klíček od wellness, kdybyste měl zájem."

„Wellness?" nechápal Taehyung.

„Objednal jsem Vám to stejné jako zde pro slečnu, co měla objednané na Vaši firmu," mile se usmál a Taehyung jen zakroutil hlavou.

Min byla neskutečná.

„Skvělé, děkuji."

„Tak se uvidíme ve wellness?" zavrněla Min a lehce se o Taeho otřela.

Taehyung si v duchu ublinkl (dnes již po několikáté jen tak mezi námi).

„Spíš ne," rty sevřel v úzkou štěrbinku a pokusil se o úsměv.

„Škoda."

Ne, vlastně to vůbec škoda nebyla.

„Je možnost si sednout tady do restaurace i jen na kávu nebo to se chodí jinam?" zeptal se chlapce na recepci, když Min odešla.

„Určitě, není problém. Přijďte kdykoliv, je to tady v té restauraci, případně můžeme poslat někoho na pokoj, stačí zavolat."

„Děkuji."

Plán měl jednoduchý. Dát si rychlou sprchu a poté se sejít na oběd s ostatními.

„Tae? Už jsi tady?"

Otočil se za známým hlasem.

„Ahoj Baekhyune!" zamával na vysokého chlapce. „Je s tebou i Chanyeol?"

„Jo, šel zaparkovat auto, v kolik máme ten oběd?" zazubil se Baek a za sebou táhl kufr s oblečením.

„Myslím, že je to na těch 12:30, jak to psali v emailu. O žádné změně nevím."

„Tak super. Co vůbec, máš se?"

„Pořád žiju," zasmál se Taehyung. „Jinak dobrý. Co u tebe?"

„Tak víš co, je to pořád divoký," protočil očima a ušklíbl se.

Baekhyun s Chanyeolem zůstali na univerzitě a pracovali jako akademičtí pracovníci na plný úvazek. K tomu rozjížděli vlastní byznys – poradenství pro farmaceutické firmy. (Od samotné molekuly, přes registrace, k výrobě léku a jeho distribuce.)

Myšlenka to byla nádherná, ale stálo za ní nespočet hodin práce a neskutečné množství energie. Chanyeol byl správný extrovert, nejčastěji jezdil školit on. Vše uměl perfektně podat a Baekhyun připravoval materiály spolu se strategiemi pro dané firmy. Zatím měli úspěch, ale teprve se rozjížděli, takže podle Baekhyunových slov – nečekali zázraky.

„Tak se vidíme na obědě? Já si potřebuju dát sprchu a probrat se po těch pěti hodinách jízdy," zazubil se Tae a Baekyhun přikývl.

„Já musím najít Channyho."

„Jasně, tak zatím."

Rychle se vypakoval směrem k výtahu. Věděl, že kdyby viděl Chanyeola, tak se odsud již nedostane. Chanyeol byl jeho hodně dobrý kamarád z vysoké. Začínali spolu v prváku na bakaláři a pokračovali až na doktorát. Druhý akorát nikdy nezavřel pusu a vždy když se viděli, tak tři hodiny, žádný čas.

Tenkrát s Baekhyunem uzavírali sázky, jak dlouho vydrží Chanyeol mluvit vkuse.

Výtahem dojel do svého patra a našel pokoj, ve kterém byl ubytovaný. Pokoj byl větší, než čekal. Roztomilá manželská postel, maličká kuchyňská linka, na které byla položená rychlovarná konvice. Odhadl, že hrníčky budou ve skříňce, protože na lince v bílé mističce bylo několik sáčků čajů, spolu s cukrem, medem a kávou.

Musel uznat, že Jung Hoseok měl opravdu krásné resorty.

Dopřál si horkou sprchu a převlékl se do obleku. Za chvíli se měli sejít na oběd. Upravil se, aby vypadal trochu k světu a zamířil do restaurace. U recepce se potkal s Baekhyunem a Chanyeolem, kteří na něj čekali. Očima hledal Minyoung, která se již motala kolem mužů v oblecích uvnitř restaurace.

„Ta patří k tobě?" zašklebil se Chanyeol, který následoval Taeho pohled.

„Bohužel. Jdeme si sednout sem, ona se o sebe postará," zatáhl je ke stolku u okna.

Cestou se pozdravili s několika profesory a prohodili pár slov. To hlavní stejně mělo přijít až večer. Teď byl oběd, aby organizátoři mohli ve zkratce naznačit průběh celého týdne. Samotné přednášky byly až k večeru.

Jak Taehyung předpokládal, ticho u stolu opravdu nebylo. Hned jak se Chanyeol dostal ke slovu, nikdo další se už ani nepokoušel ho přerušovat.

„Hele, nezajdeme dneska večer někam na drinčík?" zkusil to Taehyung, když si Chanyeol do pusy nacpal kousek masa a tím na chvíli ztichl.

„To bychom mohli!" Baekyhun nadšeně poskočil na židli. „Dlouuuho jsme nikde spolu nebyli!"

„Právě," zasmál se Taehyung. „A po dnešku to fakt potřebuju."

„Můžem pozvat tu tvoji krásnou společnici," zašklebil se Chanyeol a pohledem se zastavil na slečně, která seděla až moc blízko k jednomu z profesorů.

„No, tak na to zapomeň!" protočil očima Taehyung a zamáchal před Chanyeolovým obličejem s bramborou napíchnutou na vidličce.

„Hele a co si dát nějaký drink už tady?"

„Myslíte, že tu mají i bar, kde nám dají třeba nějakou degustaci rumů?"

„Jo, to mají! Nebo alespoň měli. Táta zbožňuje Jung Hoseokovy resorty, jezdíme vždy do některého z nich. Starý Jung je velký milovník rumů a stále nabídku obnovuje, přidává k nim i archivní kousky. Tenhle resort ale zdědil už jeho syn a ten se snaží to trochu více zmodernizovat, tak se můžeme zeptat," usmál se Baekhyun a z vedlejšího stolu podal nápojový lístek.

„Jeho syn?" nadzdvihl obočí Taehyung.

„Jo, překvapivě se jmenuje úplně stejně, takže to, že to je resort Jung Hoseoka, zůstává," zasmál se.

A Taehyungovi zaskočila brambora.