Drunk || BTS

24

Kolem čtvrté ráno ho probudil Max. Zřejmě potřeboval vyvenčit.

Promnul si oči, oblékl na sebe mikinu a po slepu se snažil dostat do předsíně, aby našel vodítko. Max seděl u dveří a žalostně kňučel.

„Copak se děje, kamaráde?" pohladil ho po hlavě.

Připnul psovi vodítko k obojku a pohladil ho po hlavě.

„Neboj, už jdeme," zasmál se nad tím, jak Max startoval ven ze dveří.

Otevřel je a zůstal s údivem stát. Max se vrhl na chlapce před nimi a začal na něj zvesela skákat a kňučet.

„Ahoj," zašeptal černovlásek, že to Taehyung sotva slyšel.

„A-ahoj," dostal ze sebe Taehyung a cítil, jak se mu silně rozbušilo srdce. „Maxi, nech toho, pojď ke mně."

„To je dobrý," lehce se usmál a poklekl k pejskovi, který se k němu nahrnul jak velká voda a snažil se mu nacpat do náruče.

„Co tady děláš?" zhluboka vydechl Taehyung a doufal, že nezní moc nervózně.

Ruce, které se mu nepříjemně potily schoval do kapes mikiny. Nechtěl na sobě dát znát, že je nervózní.

„Já, potřeboval bych asi... no, taky ty..., psal jsi, že potřebuješ něco důležitého a pracovního probrat, kdy se vrátím, no a já, ... no, já jsem tady, teda," dostal ze sebe Hoseok, na kterém byla znát značná nervozita a alkoholový nádech.

Taehyung se slabě zasmál.

„O půl pátý ráno chceš pracovat?"

„No, šel jsem náhodou kolem a v autě jsem našel tohle, to patří tobě, nemám pravdu?" ze země sebral úhledně složené oblečení Taehyunga bývalého přítele, které mu při jejich prvním setkání Taehyung zapůjčil.

„To jsi mohl vyhodit," zašeptal tiše.

„Není to škoda? Vypadají, že jsou úplně nové," postavil se na nohy a zadíval se na mladšího chlapce před sebou.

To, že ho viděl lehce rozmazaně a chvílemi dvakrát, statečně párkrát zamrkal a ramenem se opřel o zeď chodby.

„Určitě není, jsou po mém ex, takže jsem doufal, že je vyhodíš," podrbal se na hlavě a Hoseok vykulil oči.

„Já...to jsem nevěděl, promiň."

„Jdeme na procházku, Max se musí vyvenčit," změnil téma Taehyung.

„Můžu se přidat?"

V tu dobu měl Hoseok sílu, byl opřený o zeď a velice rychle zapomněl, jak těžko se potácel a hledal Taehyungův barák. Vlastně ani nevěděl, proč přišel. Vrátil se kvůli důležité schůzce se svým otcem a z nějakého důvodu skončil v baru. Tam ostatně poslední dobou končil dost často. A když ne v baru, tak si objednal něco do hotelového pokoje. Bral to jako určitý únik od reality, ze které nebylo úniku.

„Jestli chceš," pokrčil rameny Taehyung, vzal si od něj oblečení, které donesl a zamířil k výtahu.

„Co budeš dělat s tím oblečením?"

„Vyhodím ho dole do popelnice. Už musím. Sám jsem se k tomu nemohl přinutit a teď to je dobrá příležitost," jemně se pousmál a u srdíčka se mu přitížilo.

Po tolika letech, a tak spontánně, se rozhodl konečně smazat poslední zbytky toho, co bylo.

„Počkej," zarazil se. „Podrž Maxe."

Vrátil se zpět do bytu a o chvíli později vyšel ven s velkou taškou plnou oblečení. Když už vyhazoval jedno, vyhodí raději zbytek. Obával se, že by zbytek nezvládl vyhodit. Měl nepříjemný pocit, ale Hoseokova přítomnost ho nějakým způsobem podporovala v tom, aby to udělal.