Drunk || BTS

22

Co viděl, ho vlastně ani nepřekvapilo. Max ležel na zádech a nechával se drbat na břiše od nějakého muže. Spadl mu velký kámen ze srdce a úlevně si oddychl.

„Maxi," zakroutil hlavou a pes rychle vyskočil na nohy.

„Moc se za něj omlouvám, někdy je až moc přátelský a nechápu, že mě neslyšel, když jsem na něj volal. Snad on něj nejste nějak špinavý, nebo Vám nezničil oblečení. Kdyžtak Vám to zaplatím nebo alespoň čistírnu. On se občas rozvášní a je samou radostí divočejší než normálně," omluvně se usmál na muže, který byl oblečený do černého a kolem krku měl omotanou šálu.

„To je v pohodě, zajímalo by mě, jestli je takhle přátelský i jeho majitel?"

Taehyungovi se silně rozbušilo srdce. Cože to řekl?

„Jak se to vezme," zasmál se Taehyung a přísahal by, že ten hlas odněkud znal.

Nešel moc rozeznat, protože druhý mluvil do šály a ve tmě na něj nebylo moc vidět. Hned jakmile se druhý postavil na nohy a upravil si šálu z obličeje, Taehyung měl chuť předvést olympijský výkon v běhu na 3000 metrů, protože před ním nestál nikdo jiný než Jung Hoseok.

Bridget Jonesová, fakt už ale.

Běh vzdal, ale litoval, že s sebou nenosil lopatu, kterou by si vykopal hrob a rovnou do něj skočil. Možná, že by mu Hoseok ho ochotně pomohl zahrabat, aby se zbytečně netrápil.

„Co ty, teda Vy, tady děláte?" polekaně ustoupil a rychle Maxovi připnul vodítko.

„Šel jsem si provětrat hlavu a tvůj, teda Váš, pes mě přišel oblizovat," vysvětlil Hoseok.

„Moc se za něj omlouvám, již se to nebude opakovat," rty semknul do uzounké štěrbiny a zatáhl za vodítko, aby dal Maxovi najevo, že odchází. „Pěkný zbytek večera."

„Tae, počkej," zastavil ho Hoseok.

Chytil ho za loket a jemně ho přidržel. Taehyung se zastavil uprostřed pohybu a strašně moc se snažil, aby mu srdce přestalo tak moc divoce bušit. Až mu přišlo, že ho má až v krku a za chvíli vyskočí z jeho těla.

„Na co mám čekat, Hoseoku?" téměř to zašeptal a neměl tušení, jestli ho druhý vůbec slyšel.

Sklopil pohled k zemi, nechtěl, ne, nevydržel se na druhého dívat.

„Můžeme si promluvit?"

„O čem chceš mluvit? Kromě práce tu není nic, o čem bychom měli mluvit. Co vůbec děláš tady? Neměl jsi odjíždět?"

„O všem chci mluvit," lehce si povzdychl. „Rád bych odjel, ale něco nebo spíš někdo mě tady drží a já to prostě nedokážu."

„Seš velkej kluk, určitě to dokážeš," snažil se zamrkat slzy.

Panovalo mezi nimi nesmírné dusno a Taehyung strašně moc chtěl, aby se probudil a tohle všechno byla jen nějaká hnusná noční můra, která se již nikdy nebude opakovat.

„Stejně jako ty dokážeš tohle všechno nechat odejít a dělat, že je vše v pořádku?"

„Ano."

„Nedokážeš to a moc dobře to víš."

„Nic už mezi námi není, Hoseoku. Byla to jednorázovka a ne desetiletý vztah, proč dělat z komára velblouda?" nedal se Taehyung a zaklonil hlavu, aby mohl lépe zabránit slzám.

Nechápal, kde v sobě nacházel ty zbytky sil, aby se nesesypal na zem.

„Já vidím, jak na mě koukáš," nedal se Hoseok. „Proč ubližuješ nám oběma?"

„Hoseoku, náš vztah je čistě pracovní," bojoval se slzami a snažil se, aby si udržel pevný hlas.

„A musí být čistě pracovní?"

„Vždyť se skoro ani neznáme," zakroutil hlavou Taehyung.

„Právě proto nechápu, že se tomu tak bráníš! Já neříkám, že si mě musíš vzít. Chci tě jen poznat jinak než jen na schůzce, kterou pak obrečíš v kanclu a myslíš si, že o tom nevím a že mi to netrhá srdce. Jinak, než nahýho pode mnou, i když to je nádherná vzpomínka, kterou nikdy z hlavy nebudu schopný vymazat!" rukama si promnul obličej a donutil Taehyunga, aby se na něj podíval.

„Nechci pokazit chod projektů, když to mezi námi nebude fungovat," přiznal Taehyung a zkusil být silnější než normálně a udržet s Hoseokem oční kontakt.

„A tobě přijde, že to doteď fungovalo dobře?" nazdvihl obočí Hoseok.

„Fungovalo to na profesionální úrovni," pokrčil rameny Taehyung a již to vzdal se slzami, které se mu draly z očí.

„Já se z tebe poseru," zakroutil hlavou Hoseok a přitáhl si Taehyunga do náruče.

Vzal jeho obličej do svých dlaní a lehce se sklonil k jeho rtům. Uvěznil ho v něžném polibku, ve kterém bylo spoustu nevyřčených citů a bolesti. Měl pocit, že již není úniku, když se Taehyungovy horské slzy dotkly jeho palců. Jemně je setřel a více se natiskl na rty druhého. Mladší chlapec se pod jeho rty téměř hroutil a Hoseok měl co dělat, aby to ustál. Na oba doléhala tíha situace, ze které ani jeden z nich nevěděl, jak odejít.

„Nebreč," dal mu pusu na čelo a otočil se k odchodu. „Měl jsi pravdu, měl jsem odjet."

Musel pryč.

Taehyung zůstal stát uprostřed cesty jako opařený. Hoseokův odchod způsobil další přival slz a dopotácení se k lavičce, na kterou se musel posadit. Nohy mu vypověděly službu.

A/N: Hello!

A další díl, dnes již poslední, uvidím doma :D Už se půjdu pomalu balit a pofrčím domů.

Celá situace z povídky mě úplně bolí na srdíčku. Taky jsem si dala čokoládu a bolí mě bříško :D

Snad se díl líbil a neukamenujete mě. Můžete odhadovat konec, moc dílů nezbývá :"))

Já mizím, dnes jsem se svezla s chlapem autem a musím zavolat chlapovi, aby mi dovezl klíče, protože nemám jak zamknout práci (jsem tu opět poslední :D). Som dnes trošku posral, ale jsem tu od 7 ráno, a na mě to je saaakra brzy... normálně chodím až na 9 :D

Chlap už tady tak 20 min ukecávam, aby prijel, slibuju hory doly a nejak se mu nechce :D snad tu nebudu muset spat 😀

BYE!