The shadow (Chishiya x reader) cz překlad

20

,,Tenhle tvůj meč, zajímalo by mě, jaké to musí být, když tě někdo zabije tvým vlastním mečem." Hiro vzal meč a namířil ho na tebe.

,,Bylo mi ctí zabít tě, Shadow." Zasmál se Hiro.

,,A mně bylo ctí zabít tebe!" Bílá postava se najednou objevila ve dveřích a odhodila Hira na stranu.

Hned jsi poznala známou bílou mikinu. Byla jsi strašně ráda, že je tady.

,,Chi...shi-" Přiběhl za tebou a zkontroloval tě.

,,Shhh, nemluv. Neboj se, jsem tady." Chishiya jemným hlasem řekl a ty ses usmála.

Další postava přišla do dveří a ty jsi ji také hned rozpoznala. Ty dredy bys poznala všude.

,,Y/n ty blázne!" Slyšela jsi Kuinu nadávat a zakašlala jsi.

,,Kui...no..." Vydechla jsi.

,,Kuino rychle mi podej vodu! Co nejvíc!" Chishiya rozkázal a Kuina okamžitě odběhla do kuchyně.

,,J-já myslela jsem si, že tě už nikdy neuvidím..." Jemně jsi se dotkla Chishiyového obličeje.

Chishiyovi pomalu začali téct slzy, ale mrkáním je hned zahnal.

,,Řekl jsem ti, ať nemluvíš, já ti pomůžu, neboj se." Chishiya skoro šeptal. Usmála ses na něj.

,,Miluju tě...Chishiyo..." Tvá ruka ti sklouzla pomalu na zem podél těla, jak jsi zavřela oči.

,,Y/n! Y/n! Y.....n!"

Chishiyův POV

Když y/n zalezla do svého pokoje, hned jsem vyšel ven a viděl jsem Kuinu, jak čeká.

,,Je všechno připravené?" Zeptal jsem se ji a ona přikývla.

,,Tohle mám u tebe. Kvůli tebe přijdu o svůj krásný spánek." Kuina si stěžovala.

,,Neboj se, až dokončíme tuhle hru, budeš si moct spát jak dlouho jen budeš chtít." Připomněl jsem jí, že její vízum taky zítra vyprší a ona souhlasila, že dnes bude hrát hru.

Já jsem už dávno věděl, že y/n vyprší vízum dneska. Díky Tattovi.

Tatta konečně přišel a sedl si na sedačku řidiče. Potom jsme nenápadně jeli za autem, ve kterém byla y/n.

,,Vážně se chceš zúčastnit hry, když máš vízum ještě na 14 dnů?" Tatta se podíval do zrcátka, aby se mnou navázal oční kontakt.

,,To není tvoje věc." Byla má odpověď. Tatta se jen pousmál.

,,To je očividné, že máš starost o mou sestru, ale... děkuju ti." Usmál se a já jsem přerušil náš oční kontakt.

Celou cestu bylo ticho. Já jsem se díval z okna. Sledoval jsem jak se lasery spouštěly z nebe a ukončovaly životy lidem, kterým dnes vypršely jejich víza.

,,Počkejte chvíli..." Kuina najednou promluvila a upoutala mou pozornost. ,,Vidím to jen já, nebo je tady dnes jen jedna herní aréna?"

Taky jsem si toho všiml, myslel jsem si, že ostatní hry už začaly, nebo skončily, ale nebyla tady žádná jiná herní aréna, kromě vesnice před náma.

,,Máš pravdu. Je to tady normální?" Tatta se zeptal, jakmile si toho taky všiml.

,,Zajímalo by mě proč..." Kuina si dala párátko do pusy a dál se dívala z okna.

Když jsme přijeli na místo, Tatta zaparkoval jeden blok od místa, kde zaparkovalo auto ve kterém jela y/n. Sledoval jsem, jak y/n vlezla do budovy. Měla na sobě mojí mikinu.

Usmál jsem se.

,,Vážně si myslí, že to zvládne sama." Kuina si povzdechla a já se zamračil nad myšlenkou, že by se y/n ze hry už nevrátila.

To je důvod, proč jsem se rozhodl hrát s y/n každou hru. Abych na ni mohl dávat pozor. Koho by ale napadlo, že by y/n chtěla hrát hru sama a ještě to přede mnou zatajit.

,,Tak, myslím si, že bychom měli jít." Kuina vylezla z auta. Než jsem stihl vylézt i já, Tatta se na mě otočil a zastavil mě.

,,Postarej se o moji sestru prosím. A dej pozor na to, abyste se všichni vrátili živí." Tatta se na mě podíval vážným pohledem a já jsem jen přikývl.

Jak moc chtěl jít s náma Tatta hrát hru, tak bohužel nemohl. Auto, ve kterém nás sem přivezl si totiž vypůjčil z pláže aniž by o tom někdo věděl, takže ho musel jet vrátit.

Červený laser se objevil před vstupem do budovy.

,,Hádám, že někdo chtěl ze hry utéct, ale nepovedlo se mu to." Pomyslel jsem si.

,,Pojďme s nimi." Kuina ukázala na skupinku lidí, kteří do budovy právě vstupovali.

Šli jsme s nimi, abychom se mohli schovat před y/n, která si právě hrála se zipem mojí mikiny. Usmál jsem se, když jsem viděl, jak si hraje s mou mikinou.

,,Je tady hodně lidí." Kuina poznamenala a mezitím přišli další hráči. ,,Co je tohle za hru?"

Čekali jsme ještě dalších pár minut, než hlas v našich telefonech začal vysvětlovat pravidla hry. Vzal jsem si svůj štítek, což bylo číslo 7 a Kuina měla 8.

,,Tohle bude zajímavá hra." Řekl jsem a schoval jsem si štítek do kapsy.

Byla to výhoda, že jsme přišli do vesnice mezi prvníma, protože jsme mohli vidět, kam se půjde y/n schovat. Ona byla číslo 18 a chvíli trvalo, než její číslo zavolali.

,,To je ona." Kuina zašeptala a sledovali jsme ji za stromem.

Sledovali jsme, jak bojovala a zabila muže, jako kdyby to byla nejlehčí věc, co mohla udělat. Potom jsme ji následovali do malého domku.

,,Být tebou, tak bych si s y/n nezahrávala." Řekla Kuina a já jsem se ušklíbl.

,,To taky nemám v plánu." Odpověděl jsem ji a ona se na mě usmála.

,,Víš, hodně ses změnil, od doby co jste se poznali." Jemně mě bouchla pěstí do ramena a já jsem se na ni zamračil.

Kuina zvedla své ruce v obranném gestu a já jsem jen protočil panenky.