because of || larry stylinson || cz

4.

Harry

***

Neděle uběhla ani nevím jak, stejně jsem byl celý den doma, na nic nemyslel a utápěl se v myšlenkách na modroočka.
Sice už vím jeho jméno, ale tyhle přezdívky se mi líbí.
Nechápu jak mi za takovou chvíli, co tu je dokázal tak moc pomotat hlavu.
Nemyslím v podstatě na nic jiného, než na něj.

Vyhrabal jsem se z postele a rovnou zamířil do koupelny. Zjistil jsem, že malinko nestíhám.
Rychle jsem si vyčistil zuby a vrátil se zpátky do pokoje. Tam jsem si učesal vlasy a hodil na sebe větší béžové tričko s krátkým rukávem a černé džíny s dírou na koleni.
Jenom jsem seběhl rychle jsem se rozloučil s mamkou a v sekundě jsem běžel na roh ulice, kde už stáli kluci.

„Skvělý, že ses uráčil přijít." Zasmál se Liam.
Protočil jsem očima.
„Jdem?" Zeptal se Niall.
„Jo." Řekl jsem a všichni jsme se vydali směrem škola.

Došli jsme ke škole přesně ve chvíli, kdy se otvíral hlavní vstup.
Vešli jsme dovnitř a rozešli se ke skříňkám.

Dneska jsme měli první dějepis. Skvělý, aspoň můžu jít ještě spát.
Vzali jsme učebnice a šli do třídy.
Jakmile přišel učitel, takovej starej děda, začala hodina jako pro děti ve školce.
Na to, že jsme byli skoro dospělí, momentálně jsme byli pro toho dědu šestileté děcka.

Po asi deseti minutách co do mě Niall celou dobu něco hučel a já jsem se snažil neusnout, se ozvalo hlasité zaťukání na dveře.
Leknutím jsem rychle zvedl hlavu a to už ten učitel zaskřehotal, ať jde klepající dále.

Do učebny prvně vešel ředitel a za ním vešel Louis.
Měl na sobě větší fialový svetr a černé džíny.
Vlasy měl trochu rozcuchané, což ještě dodávalo na jeho roztomilosti.
Páni, vypadal nádherně.

„Dobrý den, vedu nového studenta." Promluvil ředitel k učiteli, který pokýval hlavou.
„Běž si někam sednout." Otočil se na Louise, který se rozhlédnul po třídě a hledal si místo.
Když si všiml jednoho vedle nás s Niallem, vydal se tím směrem a posadil se za stůl vedle nás.

„Ahoj Harry." Usmál se na mě a já jsem si byl jistý, že kdybych neseděl, podlomila by se mi kolena.
„A-ahoj." Dostal jsem ze sebe a úsměv mu opětoval.

„Vy se znáte?" Šťouchnul mě do ramene Niall.
„Nialle, ty pako, ty sis ani nevšiml, že máme nové sousedy?" Zasmál jsem se.
„Ne." Pokrčil rameny Niall.
„Bydlí naproti nám." Dodal jsem ještě, ale Niall nevypadal, že by ho to nějak zajímalo, protože od někud vytáhl balíček nějakých křupek, či co a teď se tím začal cpát.

„Dej mi takyyy." Udělal jsem na něj psí oči.
„Hmmm." Odvětil mi a to jsem bral jako souhlas a tak jsem si jednu křupku vzal.
No a co, že byla hodina, nikomu to nevadilo.
Když jsem si chtěl vzít druhou, Niall mě plácl přes ruku.
Já jsem ji stáhl k sobě a už se nepokoušel, si žádnou vzít.

Celou hodinu jsem se snažil tak nějak nenápadně pokukovat po Louim.
Byl tak neskutečně moc nádherný.
Ten jeho úsměv, při kterém se mi zatemňuje myšlení.
Ta jeho nádherná postava, kterou by mu záviděla každá.
I to jak se choval, když jsme k němu přišli, byl tak hrozně milý. Nebo to jak mě dneska pozdravil!
Aww je tak kurevsky dokonalý.

Vím, že ho neznám nějak převratně dlouho, ale bože!
Z přemýšlení mě vytrhl Niall.
„Harry, už zvonilo, jdem." Poplácal mě po zádech.
Otočil jsem k němu hlavu a lechce kývnul.

Vstal jsem a šel za Niallem, ke kterému se už mezitím připojili kluci.
Louis už ve třídě nebyl a tak jsem usoudil, že šel s těmi, co vychází jako první.