because of || larry stylinson || cz

1.

Harry

„Ahoj Harry." Ozval se ta mými zády až nechutně přeslazený hlas.
„Um, čau Scarlett, co chceš?" Zeptal jsem se s nezájmem a dodal k tomu tón, kterým jsem jasně vyjádřil, že se s ní nechci bavit, jelikož tahle holka mně nehorázným způsobem srala.

„No, jenom jsem se chtěla zeptat, jestli by jsi dneska odpoledne nezašel se mnou ven." Zahihňala se a obešla stůl a stoupla si přede mě.
Zvedl jsem oči od mobilu a pohled mi padl na vysokou blondýnu, která měla na obličeji asi tunu make-upu a výstřih až bůhví kam.
Hluboce jsem se nadechl, abych jí do obličeje nevmetl nějakou krásnou věc stylem 'Panebože jdi už někam'.
„Ne, promiň nemám čas." Falešně jsem se na ni usmál a zvedl se.

Bez rozloučení jsem ji tam nechal a šel na druhý konec třídy.
„Bože, zachraňte mě někdo." Sedl jsem si ke stolu a protočil oči.
„Ten tvůj výraz byl fakt něco." Zasmál se Zayn.
„Nialle, máš to video?" Zeptal se Liam blonďáčka vedle sebe.
„Jo, bože, tohle musíš vidět." Natáhl ke mně ruku s mobilem Niall.

Vzal jsem si od něj mobil a hned jsem vyprsknul smíchy, když jsem uviděl Scarlett, která vešla do třídy a když mě uviděla zacouvala zpátky za dveře.
Tam si rozepla výstřih asi o tři knoflíky a odněkud vytáhla zrdcátko a obtáhla si už tak tlustou vrstvu rtěnky ještě další vrstvou.
Potom se rozešla ke mě a co nejvíc vrtěla zadkem.
Zayn měl pravdu, celou dobu jsem se tvářil jako bych se měl na místě zneživit.

Když video skončilo, vrátil jsem Niallovi mobil zpátky.
„To mi musíš poslat." Uchechtl jsem se.
„Už jsem ti to dávno poslal."

„Co dneska odpoledne děláte?" Zeptal se Liam.
„No, já nemám čas, jak už jste si tady mohli všimnout." Uchechtl jsem se ironicky.
„Co kdyby jsme zašli do nějakýho baru?" Navrhl Zayn. Zayn a bar? Klasika.
„Ne, já dneska nepiju." Odmítl jsem. Dneska jsem fakt neměl náladu na pití.
„Fajn, tak co navrhuješ?" Otočil se na mě Niall.
„Co? Vy si klidně můžete jít pít. Já s váma ale nejdu."
Pokrčil jsem rameny.
„Kdo jseš a co jsi udělal s Haroldem?" Zasmál se Liam a lusknul mi prsty před obličejem.
„Co? To je tak těžký pochopit, že dneska prostě pít nechci?" Zasmál jsem se.

Zbytek dne už probíhal tak nějak stejně.
Akorát za mnou ještě dvakrát přišla Scarlett, jestli jsem si to odpoledne nerozmyslel.
Pokaždé jsem ji jen odbyl s tím, jestli je hluchá, že ne.
Normálně se takhle k holkám nechovám, ale tahle mě už svojí dolízavostí obtěžuje víc jak rok.
Navíc jsem na kluky. Nechci jí to ale říct, protože zrovna ona by to mohla vyzvonit po celé škole.

Po škole už jsem se jenom rozloučil s klukama, kteří asi šli k někomu a potom půjdou do toho baru.

Já jsem se rozešel směrem k ulici, ve které všichni bydlíme.
Došel jsem až před náš dům s velkou příjezdovou cestou a vytáhl si z batohu klíče.
Odemkl jsem si a uviděl boty, které rozhodně nepatřily ani mamce, ani Robinovi.
Vyzul jsem se a šel jsem do obýváku, kde jsem uviděl na gauči rozvalenou Gemmu.

„Co tady děláš?" Zeptal jsem se jí a položil batoh na zem a šel si k ní sednout.
Ona si už normálně sedla a dala mi ruku kolem ramen.
„Víš bratře, já nevím jestli jsi na to za ty dva dny, co jsem byla u Michaela zapomněl, ale..." Dramaticky se odmlčela.
„Já tady pořád bydlím." Bouchla mě do zad a zvedla se.
Uchechtl jsem se a taky se zvedl a zašel si do kuchyně pro pití. Napustil jsem si vodu a sedl si na stůl. Proč bych měl používat židli, stůl je blíž.

„No a jak ses měla?" Zeptal jsem se jí, abych přerušil to ticho.
„Jo, fakt super. Co ty?" Zvedla ke mně pohled od hrnku s čajem, který si stihla udělat nevím kdy.
„Jo já fajn, až na Scarlett, zase otravovala, jakoby tomu někdy bylo jinak." Povzdechl jsem si a protočil očima.
Gemma o Scarlett věděla. Věděla v podstatě všechno i to, že jsem gay věděla jako první. Jako první říkám, jelikož to ví ještě kluci, i máma s Robinem.

S Gemmou mám skvělý vztah, vždycky mi pomáhala a vlastně pořád pomáhá. Ať už je to cokoli.

„A co kluci? Jaktože nejsi s nimi?"
„Šli do baru, řekl jsem jim, ať jdou sami, že dneska nepiju." Pokrčil jsem rameny.
„Jakto?" V jejím hlase zaznělo trochu překvapení. To se jako budou všichni divit nebo co?
„Prostě dneska nemám chuť." Odpověděl jsem, popravdě nevím, proč jsem tam nešel.

„A co kluci?" Hrabe jí? Však teď se mě na to ptala.
„Teď jsem ti odpověděl." Uchechtl jsem se.
„Bože, ty víš jak to myslím." Ušklíbla se.
„Tak zaprvé, pořád mi můžeš říkat Harry, zadruhé, co jako?" Hezky Stylesi, tohle byl vtip na úrovni.

„Trapnější vtip jsem neslyšela." Uchechtla se.
„No, co jako? Nelíbí se ti někdo? Nezamiloval se náš Harold?" Pokrčila rameny s úšklebkem na tváři.
„Ty si fakt myslíš, že bych tohle stihl za dva dny?" Vyprskl jsem smíchy. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled.

„Co já vím, u tebe je možný všechno." Pokrčila rameny a upila čaj z hrnku.
Protočil jsem očima a seskočil ze stolu.
„Nevíš kdy se vrátí mamka s Robinem?" Ještě jsem se na ni otočil.
„Ne." Odpověděla prostě.
„Fajn." Odvětil jsem a sebral batoh ze země a vyšel schody do dalšího patra, kde byly pokoje a dvě koupelny.

Vešel jsem do svého pokoje a hodil batoh někam do rohu. Pravděpodobně bych se měl učit, ale seru na to, kdo taky ne že jo.
Svalil jsem se na postel a zavřel oči.
Nevím jak dlouho jsem tam takhle ležel, ale z přemýšlení mě vytrhl hlas mojí mamky.

„Harry!" Ani jsem jí neodpovídal a šel dolů, protože kdybych na ni něco zařval zpátky, zařvala by na mě, ať neřvu a jdu dolů.

„Co je?" Zeptal jsem se, jakmile jsem vešel do předsíně a uviděl ji, jak nosí dovnitř tašky s nákupem.
„Odnes to do kuchyně." Ukázala na tašky a ve vteřině běžela k autu pro další.

Vzal jsem do ruky pár tašek a šel s nimi do kuchyně.
„Běž taky něco vzít." Křikl jsem po Gemmě, která zas byla rozvalená na gauči a něco dělala na mobilu.
Ta jenom protočila oči a zvedla se.
Otočil jsem se a chtěl jít pro další tašky, ale Gemma se na mě zezadu pověsila. Nečekal jsem to a tak jsem se na ni s vyjeknutím svalil dozadu.

„Tak jseš úplně blbá?" Dostal jsem ze sebe v záchvatu smíchu a slezl z ní.
„Je to dost možný, co si budem." Vyhrkla Gemma taky v záchvatu smíchu.
V tu chvíli přišla znovu do domu mamka.
„Bože, co to mám za děti." Byla jediná věc, kterou na to řekla.
To mně i Gemmě přišlo nehorázně vtipný a tak jsme se ještě víc rozesmáli.
Kdyby sem teď někdo přišel, na sto procent by řekl, že jsme zhulení.

Když jsme se uklidnili, vzali jsme ty tašky a odnesli je do kuchyně.
„Chceš meloun." Zeptala se mě Gemma, která ten meloun teď vytáhla z jedné tašky.
„Bože, jo prosím." Moje malá závislost na melounech se právě projevuje. Fakt jenom malá. Jo.
Dala mi kousek a já se do něj s chutí zakousl.

„Dobrý, dík, tak čau." Řekl jsem jí, absolutně nevím proč, ani jaký tahle věta měla smysl.
Znovu jsem zamířil k sobě do pokoje a znovu se svalil na postel.
Zavřel jsem oči a po chvilce jsem usnul.

No, takže tohle je první díl Because of...
Doufám, že to dává alespoň nějaký mysl a že se to bude někomu líbit haha.

Kapitoly by měly mít něco okolo 1500 slov.
Měly by vycházet ve středu, někdy možná i častěji, podle toho jak budu mít čas.

loads of love and tpwk🪩🤍
-Natkaa