because of || larry stylinson || cz

14.

Harry

Probudil jsem se do rána, kdy se po pokoji procházely sluneční paprsky.
Louis vedle mě ještě spokojeně oddechoval a tisknul se ke mě jako malé koťátko.
Jak ten kluk dokázal být tak roztomilý?

Spánek jsem mu ale nehodlal už moc dlouho dopřát, protože se mi zrodila v hlavě myšlenka na nadcházející volno, co mělo začít za týden.
Chci ho někam vzít a dneska mu to řeknu.

Došlo mi ale, že je úterý a tak jsem vyletěl z Louiho postele a vzal do ruky jeho mobil.
Úsměv se mi rozšířil, když jsem uviděl, že má na tapetě mě.
Kouknul jsem se kolik je hodin a bylo za deset minut šest.
To znamená, že Louiho sestry pravděpodobně ještě spaly a rodiče už hnali pracovníky své firmy někde uprostřed LA.

„Lou, lásko, vstávej." Pohladil jsem ho ve vlasech, do kterých jsem mu následně věnoval i pusu.
Louis nespokojeně zamručel a přetočil se na druhý bok a přitáhl si k sobě peřinu pevněji.

S úsměvem na tváři si povzdech a pokračoval v buzení toho mého zlatíčka.
Přelezl jsem po čtyřech nad něj a začal mu polibky obsypávat obličej.
Louimu se zvedly koutky a to, že už je vzhůru jsem poznal v momentě, kdy di rukama zakryl obličej.

„Harryyy." Zasmál se a ruce oddělal.
„Copak?" Ušklíbnul jsem se.
„Pojď musíme vstávat, dneska je škola." Zasmál jsem se nad jeho nechutí při představě, že by se měl v nejbližší době vyhrabat z měkoučkých dek,

Vyhrabal jsem se z postele, kterou jsem následně obešel a vzal Louiho ruce do těch svých.
Zatáhl jsem za ně a tím ho posadil.
On zase nespokojeně zamručel, jakmile ztratil teplo postele.

„Budu muset jít Lou." Sedl jsem si vedle něj.
„Dobře, tak se vidíme zas v čtyřicet pět." Usmál se a věnoval mi pusu na líčko.
„Jo." Taky jsem se usmál, ale vzhledem k tomu, že mi jediná pusa na líčko nestačila, přitáhl jsem si ho do polibku.

Oblékl jsem se a s posledním úsměvem a pusou jsem opustil Louiho pokoj.
Šel jsem potichu, abych nikoho nevzbudil.
Došel jsem do kuchyně spojené s obrovským obývákem a měl v plánu se vydat do chodby a odejít když...
„Věděla jsem, že využijete prázdný dům."

Otočil jsem se na vlastníka těchto slov a uviděl Lottie, jak sedí rozvalená na velkém gauči s MacBookem opřeným o stehna a miskou cereálií v ruce.
Na tváři jí pohrával úšklebek, když se pronikavýma modrýma očima dívala na mě.

„Kdo by nevyužil že?" Ušklíbnul jsem se zpátky.
Lottie jsem měl rád, byla to fajn holka a asi nejlepší z Louiho sester.

„Běž prosimtě." Zasmála se, když jsem tam jenom tak stál.
Uchechtl jsem se a rozešel se do chodby, kde jsem si nazul boty, které jsme s Louim schovali, vlastně ani nevím proč, jeho rodiče věděli, že má přítele.

Odemkl jsem si dveře a hodil boty do botníku.
Vešel jsem do kuchyně s tím, že se najím.
„Dlouhá noc?" Skvělé.
„Náhodou jo." Zasmál jsem se a hodil mikinu po Gemmě, co seděla na barové stoličce a něco dělala na mobilu.

„Kdy máš vůbec v plánu představit Louiho mamce s Robinem?" Zeptala se mě chvíli potom, co mi vynadala za to, že jsem jí hozenou mikinou málem vylil kafe.
„Uh, no asi někdy tenhle týden." Blbá voda musí mi vždycky zaskočit?

„Ok." Bylo jediné, co mi na to řekla.
Nadzvedl jsem jedno obočí a dál to neřešil.
Šel jsem do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby a umyl obličej.

Stojím před skříní a absolutně netuším, co si vezmu na sebe.
Nakonec jsem se rozhodl pro béžové kalhoty a bílé tričko k tomu, co jsem si do kalhot zastrčil.