because of || larry stylinson || cz

7.

*o týden později*

Louis

Od té doby co jsem před Harrym zmínil Sophii, se mnou prohodil sotva pár slov.
A to se ještě zhoršilo, když jsme s klukama šli hrát bowling a Sophii vzal sebou.
Absolutně nechápu, co s ním je.

Sophia je fajn holka. Mám ji rád, ale je tu někdo jiný.
Mnohem lepší někdo.

Harry.

Ehm, jo...
Prostě se mi nějak povedlo se zamilovat do Harryho haha.
Nevím jak se to stalo.... Neptat se mně.

Ale malý problémek je.... Harry to necítí určitě stejně.
I když vím, že je na kluky, (Ne, neřekl mi to, umm Niall se malinko prořekl?) určitě to nemůže cítit stejně.
Nikdy.
A navíc by to ani nešlo. Co by ho na mě mohlo přitahovat? Vždyť jsem ještě hnusnější než... No to je jedno.
Ty moje ženské boky a zadek? Fuj.

To, co se stalo minulý týden. Vypadalo to trochu, jakoby žárlil...
Ale to není možné.
Asi se mu vážně jenom udělalo špatně, nebo měl den předtím focení a tak byl unavený.
Je ale pravda, že když mě pokaždé bral do Starbucks, nikdy nevynechal.
A ta nechutná Scarlett, co za ním furt dolízá?! Argh fuj!
Argh co se to do háje děje?

Měl bych nad tím přestat přemýšlet.
Vím, že je to ode mně dost hnusný, ale se Sophií jsem začal "chodit" jen kvůli tomu, aby Harry začal.... co já vím žárlit?
Já vím, dost debilní nápad, ale prostě jediné, co chci je aby byl Harry můj a já Harryho.

Chci vědět, jaké to je, být jeho přítelem.
Chci vědět, jaké je líbat jeho rty.
Chci vědět, jaké je usínat po jeho boku.
Jenže o tomhle si můžu nechat tak akorát zdát.

Byl pátek odpoledne a já jsem ležel v takové té houpací kouli na naší obrovské verandě.
Bylo hezky a tak jsem si řekl, že si vezmu knížku a budu si venku číst.
Ale no.... Tak nějak to nedopadlo protože jsem si uvědomil, že tu jednu a stejnou stránku čtu pořád dokola a nevnímám ani slovo z toho, co se tam píše.

„Louiiiii!" Zakřičel někdo z útrob obrovského domu.
Zvedl jsem se a odšoural jsem se dovnitř.
Dolů do kuchyně spojené s obývákem seběhla po chodech malá Daisy.
„Copak potřebuješ?" Usmál jsem se na ni a zvednul jsem si ji do náruče.
„Učesal by jsi mi culík prosíííím?" Obmotala mi ruce kolem krku a udržovala se mnou oční kontakt.
„To víš, že jo." Zasmál jsem se a vyběhl s ní pořád v náručí schody nahoru.

Vešli jsme do jejího pokoje a tam jsem ji položil na postel.
„Tak ukaž." Natáhl jsem ruku, do které mi hned strčila hřeben.
Uměl jsem hodně účesů, co normálně kluci neumí.
Byl jsem už skoro hotový, když do pokoje přiběhla Phoebe.

„Daisy, Daisy pojď si- Jé Louis uděláš mi taky culík?" Vypískla.
Jenom jsem se zasmál a Daisy stáhl culík gumičkou.
Daisy sesedla z postele a pustila na její místo Phoebe.

***

Ticho prořízlo otravné bzučení mobilu, který byl bůhví kde.
Pomalu jsem otevřel oči a hned mě do nich udeřilo silné slunce.
Nespokojeně jsem zamručel a posadil se.
Co sakra můj mobil dělal pod komodou? Netuším.

Překvapeně jsem zamrkal, když jsem zjistil, že už jsou dvě hodiny odpoledne.
Zvedl jsem už asi čtrnáctý hovor od Sophie. ( Tu miliardu zpráv jsem úspěšně ignoroval.)

„Uhm?" Dostal jsem ze sebe a protřel si oči.
„Ahoj lásko!" Zapištěla Sophie z druhé strany.
„Ahoj." Odpověděl jsem jí.
„Jak se máš?" Wow, kde ta holka bere tolik energie.
„Skvěle." Řekl jsem a v mysli se mi vybavil Harry.
Začal jsem se usmívat jako idiot.
Z mého zasnění mě ale znovu vyrušila moje "přítelkyně".

„No, chtěla jsem se zeptat, nechtěl by jsi dnes přijít, rodiče jeli pryč." Zahihňala se.
„Uhh, víš..." Zamumlal jsem.
„Dobře! Tak ve čtyři u mně! Pa lásko!" A než jsem stihl cokoliv říct, ozvalo se mi u ucha otravné pípání oznamující, že Sophia zavěsila.

Jen jsem si povzdech a mobil hodil na postel.
Odšoural jsem se do koupelny, kde jsem si vlezl do sprchy a pustil na sebe studenou vodu.
Spokojeně jsem vydechl.

Tak nějak jsem se snažil ze sebe udělat člověka.
A zbylou hodinu a půl jsem věnoval psychickému připravování na další odmítnutí sexu se Sophií.
Neberte to tak, že by mi Sophia nějak extrémně vadila.
Mám ji rád, ale předstírat "vážný vztah" s někým, koho nemiluju je docela fuška.
A co se toho sexu týče? Ne. Jedno a velké ne.
Ale tak co, sám jsem si to vybral, i když je to asi zbytečné. Harry to nikdy neuvidí a žárlit nebude.

*

Zhluboka jsem se nadechnul a nasadil falešný úsměv.
Zazvonil jsem a čekal, než mě navoněná koule hustých dlouhých vlasů vtáhne do objetí.
Dveře se rozrazily a v nich se objevila Sophie.
„Louisiii!" Vypískla a přesně jak jsem očekával si mě vtáhla do pevného objetí.
„Ahoj." Políbil jsem ji na líčko. Ona se zahihňala a už mě za ruku táhla dovnitř.

„Co kdyby jsme se koukli na film?" Otočila se na mě.
„Klidně můžeme." Odpověděl jsem a sednul si na pohovku. Ona skočila přímo vedle mě a přikryla nás velkou huňatou dekou.
Našla na Netflixu nějaký film, který jsem v životě neviděl a obmotala si ruce kolem mého pasu a svoji hlavu mi zabořila do krku. Jednu ruku jsem si dal kolem jejích ramen, ale toť bylo všechno.

Když byl film tak v polovině, ucítil jsem na svém krku malé a mokré pusinky.
Než jsem stačil cokoliv udělat, Sophia se vrhla na mé rty.
Chvíli jsem nic nedělal, ale po chvíli jsem začal spolupracovat.
Představoval jsem si, že na jejím místě sedí Harry.
Uhh... no co, nemůžu si pomoct copak to nikdo nedělá?

Sophia mě vášnivě líbala a já jsem si ani nevšiml, že jsem skončil bez trička. Rukama jsem jí sjel na zadek a jemně ho zmáčknul, načež se ona zahihňala.

Ale v momentě kdy mi začala rozepínat kalhoty jsem ji od sebe odstrčil, možná až moc silně.
„Louisi, co to sakra-?!" Začala, ale já ji přerušil.
„Promiň Soph, ale já už dál nemůžu." Dostal jsem he sebe udýchaně.
„Cože? Jak jako nemůžeš? To už pro tebe nejsem dost dobrá?! Co?!" Vřískala jako smyslů zbavená.
„Ne, Soph, tak to není-" Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale ona mě znovu přerušila.
„To už tě nijak nepřitahuju?! To už ti nestojím ani za ošukání?!" Řvala dál a já jenom dokázal kulit oči.

„Víš, možná kdyby sis to nechala vysvětlit a neřvala po mně, řekl bych ti to." Trochu jsem zvýšil hlas, ale ne moc.
Sebral jsem si svoje tričko ze země a natáhl si mikinu a odešel z domu.

Fuj, no konečně už to mám aspoň za sebou.
Ale musím to Harrymu někdy říct, sakra musím jinak mě to asi zabije.
Zítra. Zítra mu to řeknu, i když tím riskuju to, že už to po tomhle nikdy mezi námi nebude jako dřív.

Ale chci, aby to věděl. Musí to vědět.

Došel jsem domů, kde mě čekala mamka na gauči.
„Louisi! Kde jsi byl?" Zvedla pohled od televize.
„U Sophie." Utrousil jsem.
„Aha, no a nechceš ji vzít jednou k nám na večeři?" Pokračovala dál.
„Ne, rozešel jsem se s ní." Řekl jsem, jakoby mě to vůbec nezasáhlo, což co si budem byla pravda.
„Aha... to je mi líto." Snažila se mě uklidnit.
„To je v pohodě, asi už půjdu spát." Došel jsem k ní a dal jí pusu na líčko.
„Dobrou mami."
„Dobrou Boo."

Ještě jsem si vytáhnul mobil, kde na mě čekala hromada zpráv od Sophie o tom, že jsem ji zklamal, že se se mnou rozchází a další kecy.
Odhodil jsem mobil na sedací pytel a svalil se do až moc velké postele.

Oi oiii lasky máme tu kapitolku,
po které se už začne něco konečně dít :DD

Pokud budu mít náladu, možná ji vydám už dneska bcs mám extrémně moc času, což se stává málokdy haha.

No každopádně, byla bych hrozně ráda za nějakou zpětnou vazbu, protože nevím jestli je to úplná sračka, nebo je to aspoň trochu dobrý :))

No doufám, že jste si díl užili a vidíme se možná ještě dneskaa ))

loads of love and tpwk🪩🤍
-Natkaa