because of || larry stylinson || cz

16.

Louis

Jeden den. Přesně tolik zbývalo do našeho odletu do Londýna. Harry dneska nešel do školy, protože musel jet ještě něco zařídit. A tak jsem tu teď seděl s Niallem a Zaynem na španělštině a snažil se neusnout.

Pořád dokola děláme to stejný. Číslíčka, barvičky... jsou nám copak tři?
Harry mi jasně řekl, že s ním jet nemůžu, i když jsem to moc chtěl. Docela mě to štvalo, protože co zní líp? Sedět na prdeli ve škole, nebo jít s Harrym. Samozřejmě, že jít s Harrym.

„Lojzo?" Broukl Niall s plnou pusou křupek a já se na něj vražedně podíval.
„Jak jsi mi to sakra řekl?" Zamračil jsem se a to pako se rozesmálo. „Lojzo, kdy odlítáte do toho Londýna." Zeptal se a ruku plnou drobků si otřel do kalhot. Světlých! Panebože to je prase.

„Zítra." Pokrčil jsem rameny a chtěl jít zase přemýšlet. Měli bychom třeba v Londýně čas navštívit část kde jsem bydlel, než jsme se přestěhovali sem?
„Aha, tak už vím proč Harry..." Vykulil oči a zarazil se. Vypadalo to, jakoby řekl něco, co říkat neměl.

„Nialle? Harry co?" Zeptal jsem se ho s nakrčeným obočím. Oni mi něco tají! Já toho Harolda přerazím!
„Nic, nic, zapomeň na to." Snažil se z toho vykroutit.
„Ne! Nialle řekni mi tooo." Pověsil jsem se mu na rameno, div že nespadl ze židle, na které seděl.

„Ne, nic ti neřeknu, stejně to dneska zjistíš sám." Zasmál se a setřásl mě ze sebe.
Nabručeně jsem si odfrkl a už to neřešil, jestli to mám dnes sám vidět, tak fajn, jsem zvědavý.

***

Ležel jsem doma v posteli a čekal až mi Harry zavolá.
Včera mi slíbil, že až se vrátí, tak mi zavolá a byly už čtyři a pořád nic. Místo toho jsem ale uslyšel zvonek, ale ani to se mnou nehlo. Zásadně nechodím otevírat.
Slyšel jsem Fizzy, jak si s někým povídá a potom kroky nahoru po schodech.

„Loui, máš tady svýho manželaaaa!" Zakřičela Fizzy a já jsem pobaveně nadzvedl obočí. Tak manžela? Ne, že bych si stěžoval, tohle se mi moc líbilo.
Než jsem stihl cokoliv říct pomalu se otevřely dveře do mého pokoje a mě spadla brada až na zem.

Zíral jsem na něj jak idiot. Teď už jsem věděl důvod, proč mě nevzal s sebou. To přece nemohl udělat!
„Harry." Vydechl jsem, jakmile jsem se trochu vzpamatoval. Harry se usmál a zavřel za sebou dveře, přešel ke mě a posadil se za mnou na postel.

„Cos to udělal?" Zašeptal jsem a prohrábl rukou jeho, stále vlnící se, teď už krátké vlasy. Nebral mě s sebou, protože věděl, že bych mu to nikdy nedovolil. On si ty vlasy, které jsem tak moc miloval jednoduše ostříhal!
„Byly už moc dlouhé, Lou a stejně, už mě to ani nebavilo česat." Zasmál se a pokrčil rameny.

„Tak jsi je mohl zkrátit jen trochu a česal bych ti je klidně já." Pořád jsem nechápal, jak si tak nádherné vlasy mohl ostříhat. Jak mi to mohl udělat?

„Vypadáš... starší a taky ti to moc sluší." Vydechl jsem a položit svou dlaň na jeho příjemně teplé tváře. Byl jsem naprosto ohromen jeho krásou a to jsem si myslel, že nic krásnějšího, než dlouhovlasý Harry neexistuje.
Očividně ano. Všechny verze Harryho byly tak moc nádherné, že každému braly dech.

„Děkuji." Usmál se a přitáhl si mě za zátylek do polibku.
Vyhoupl jsem se na jeho klín a rukama mu zajel do vlasů. Pořád nebyly tolik krátké na to, abych za ně nemohl tahat, ale bude mi chybět, když jsem mu mohl dělat ledabylé drdoly a česání.