because of || larry stylinson || cz

9.

Harry

Pomalu jsem otevřel oči.
Bože, on to vážně nebyl jenom sen?!
Zjistil jsem, že s Louim ležíme ve stejné poloze, jako jsme usnuli.

Cítil jsem tak neskutečné štěstí.
Včera to byl nejlepší den za celý můj život.
Dal jsem Louimu pusu na čelo a snažil se pomalu dostat z jeho sevření.
Chtěl jsem tomu zlatíčku udělat snídani.

Když už jsem se z jeho objetí dostal, Louis nespokojeně zamručel nad ztrátou tepla a začal rukama šmátrat na místě, kde jsem ještě před chvílí ležel.
Awww, jak někdo může být tak roztomilý?
„Spinkej zlato." Zašeptal jsem a dal mu pusu na čelo.
On se uculil a znovu se zachumlal do dek.
Awww.

Podíval jsem se na mobil a zjistil jsem, že bylo půl jedenácté.
Neuniklo mi ani několik zmeškaných hovorů od kluků a několik zpráv.

Payno: harolde kde jseš?

Payno: a nevíš kde je louis? nezvedá mi to

Me: zítra ti to řeknu :))

S tímhle jsem mobil odložil a vydal se do kuchyně s plánem udělat na snídani lívance.
Jak jsem si všimnul, nikdo pořád nebyl doma.
No, momentálně mi to vůbec nevadilo.

Připravil jsem si věci a dal se do dělání snídaně.
Když jsem měl hotovo, dal jsem nám nahoru ještě nějaké ovoce, co jsem věděl, že má Lou rád.
Dal jsem to na malý dřevěný tácek a odešel zpátky nahoru za mojí láskou.

Musel jsem se zasmát, když jsem našel Louiho přituleného k mojí peřině.
Byl tak hrozně roztomilý. Kurva by měli zakázat takovou roztomilost, co dokáže zabíjet.

Položil jsem tácek na noční stolek a skočil za Louim na postel.
Ten hned otevřel oči a vypísknul.
Začal jsem se hrozně smát, protože tohle bylo hrozně vtipný a roztomilý.
„Harreeh! Co děláš? Víš jak jsem se tě leknul?" Zabořil hlavu do polštáře.
„To byl účel zlato." Mrknul jsem na něj.
On nad tou přezdívkou okamžitě zčervenal.
Aweee!

„Aww jsi roztomilý, když se červenáš." Uculil jsem se a lehnul si vedle něj.
„Nejsem." Brouknul.
„Ale jsi." Dal jsem mu pusu na spánek.
To se mu očividně líbilo a tak se znovu přitulil ke mně.
Začal vdechovat moji vůni, což bylo hrozně roztomilý.
„Nefetuj mě." Zasmál jsem se.
„Nemáš tak hezky vonět." Odpověděl a jako naschvál se nadechl ještě silněji a hlasitěji.

„Harry?" Ozval se po chvíli ležení Louis.
„Ano zlato?" Vím, že se mu líbí, když mu tak říkám.
„Jak to teď s námi je no... chodíme spolu... nebo..." Zvedl ke mně pohled.
„Oh, promiň, asi jsem se nevyjádřil dost jasně." Zasmál jsem se a Louis nechápavě nakrčil jedno obočí.
„Louisi, budeš můj přítel?" Zeptal jsem se ho s úsměvem.
„Ano, ano, ano!" Vypísknul a skočil mi kolem krku.
Obmotal jsem ruce kolem jeho malého tělíčka, které se mi vyhouplo na klín.

Cítil jsem se tak zatraceně šťastně.
Tak málo a přitom neskutečně moc mi stačilo ke štěstí.

Mazlili jsme se a vyměňovali si polibky plné lásky.
Oba jsme cítili to neskutečné štěstí, co nám dávala jen ta přítomnost toho druhého až do té doby než...

„Lou?" Řekl jsem když jsme seděli na gauči v obýváku a mazlili se a já Louiho chvílemi líbal na krku.
„Uhm?" Odpověděl a položil si svou hlavu do mého klína.
„Dneska ve čtyři mám focení." Řekl jsem.
„Fakt? Mohl bych jít s tebou prosiiim?" Vystřelil vzhůru.
Překvapeně jsem vykulil oči nad jeho reakcí.
Byl jak natěšené dítě, co se těší na pouť.