because of || larry stylinson || cz

5.

Louis

Vyšel jsem z domu s trochu menším zpožděním.
Koukal jsem do mobilu, ale byl to hlasitý smích, co mě donutil od něj odtrhnout pohled.

Na rohu ulice stál Harry s ostatníma klukama.
Rozešel jsem se k nim.

„Čau borciii!" Vykřikl jsem a jedním skokem jsem byl u nich.
Vždycky jsem byl tak nějak extrovert, takže jo, tohle k mé povaze totálně sedělo.
„Jé, čau Louisi." Objal mě Niall kolem ramen
Nějak jsem se s nimi seznámil už včera ve škole, umm takže teď nějak příště počítám s tím, že jsou to mí kámoši.

„Jdeš s náma do školy předpokládám." Ušklíbnul se Zayn.
„Umm, vlastně víš co? Ne. Já jsem sem totiž přišel ožírat klacky." Utrousil jsem ironicky s úšklebkem.
Zayn jenom protočil očima.

Zachytil jsem na sobě Harryho, už dlouho trvající a intenzivní pohled.
Otočil jsem se na něj a usmál jsem se.
Harry na mě chvilku zíral a pak rychle zamrkal a váhavě se na mě usmál taky.
Aww to bylo roztomilý.

Kluci se už rozešli ke škole a tak jsme se s Harrym rozešli za nima.
„No, a jak často fotíš?" Zeptal jsem se, protože no, co si budem, zajímalo mě to a modeling mě vždycky tak nějak lákal a zajímal.
„Ehm, t-tak dvakrát do měsíce, záleží na tom, co to je, jestli je to kolekce..." Odpověděl s pohledem upřeným do země.

Co se s ním stalo? Včera byl tak... jiný. Usmíval se a vypadal, že mu nedělá problém se s lidmi bavit.
Celou dobu co jsme spolu seděli se smál mým trapný vtipům a dalším hovadinám.

„Harry? Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se ho a jemně mu položil svou ruku na jeho rameno.
On sebou až neznatelně trhnul a zvednul ke mně pohled.
Samozřejmě, že jsem se staral. Bral jsem ho jako kamaráda i ostatní kluky, jak už jsem řekl.
Koneckonců jsem tady nikoho jiného neznal.

„Eh, cože? Jo, jo jsem v pohodě." Usmál se na mě.
Zkoumavě jsem se na něj podíval.
Bylo mi jasné, že něco není v pohodě, ale na druhou stranu chápu, že asi nemá důvod mi to říkat, známe se ani ne týden.

Dohnali jsme kluky, kteří nám za tu dobu co jsme si povídali pěkně zdrhli.
Vešli jsme do školy a všechno otravování ubohých životů studentů nekompromisními a jak shnilé sračky tvářícími se učiteli, mohlo začít.

Celý den probíhal tak nějak... normálně...
Snažil se, povídat si s Harrym, který na mě buď jen tupě zíral a nevnímal, nebo koukal jinam do blba a souhlasně zamručel, když jsem něco řekl.
Co s ním je? Celý den se topil ve svých vlastních myšlenkách.

No
Takže tahle kapitola je extrémně krátká...
Ale v příští už se pomalinku začne něco dít :DD

So hope you enjoyed

loads of love and tpwk🪩🤍
-Natkaa