because of || larry stylinson || cz

12.

Louis

Nikdy jsem si nemyslel, že sex může být něco tak úžasného.
Měl jsem za to, že z toho všichni dělají jenom obrovské haló.
Samozřejmě, že jsem věděl, že to bude dobré, ale ne, že to bude až tak skvělé!

Byl jsem vzhůru už asi patnáct minut.
Pozoroval jsem spícího Harryho z pohodlí jeho hrudě.
Vypadal tak nádherně.
Hruď s jeho tetováními se pravidelně zvedala jak dýchal.
Cítil jsem, jak mu bije srdce. Byl to tak krásný zvuk.
Miluju jeho tetování, jsou tak jednoduchá a přece vypadají tak složitě, jakoby mělo každé pod vrstvou inkoustu ukryté svůj příběh.

„Ty mě pozoruješ, když spím?" Pokojem se ozvalo uchechtnutí.
Podíval jsem se Harrymu do očí, ve kterých byly ty jiskřičky, které jsem tak moc miloval.
„Hmm." Zavrněl jsem a přitulil se blíž k jeho krku.
Harry se zasmál tím jeho nádherným smíchem a přitisknul si mě k sobě blíž.

„Harry?" Brouknul jsem do jeho krku po chvilce mazlení.
„Uhuh?" Zamumlal mi do vlasů.
„Víš, no, moje mamka se mě pořád ptá, kam to chodím spát." Řekl jsem.
„No, řekl jsem jí, že za svou přítelkyní." Pokračoval jsem a jakmile jsem větu dořekl, Harry vyprskl smíchy.
Harryho smích, ahh. Nevydržel jsem a vyprsknul smíchy taky.

„Promiiň, ale ona neví, že jsem bisexuál." Ono na tom jako nebylo nic vtipného, ale to nevadí.
„Jo, v pohodě." Harry si setřel slzu, která mu při smíchu stekla po tváři.

Ono to fakt nebylo vtipný. Já nevím, co nám hrabe.

„No, každopádně-" Chtěl jsem pokračovat, ale copak to sakra šlo, když jsem se podíval na Harolda a ten se tvářil, že měl co dělat, aby znova nevyprskl smíchy.
„Hej, co je?" Uchechtl jsem se.
„Já fakt nevim." Dal mi dětskou pusu na líčko.

„No, prostě mi řekla, ať ji dneska přivedu na večeři, v šest." Usmál jsem se.
„Okay." Usmál se Harry nazpět. Z nějakého důvodu jsem si myslel, že ho bude mnohem těžší ho přesvědčit, aby šel.

„Měli bychom vstávat." Políbil jsem Harryho na lícní kost.
„Musím se taky někdy ukázat doma." Zasmál jsem se.
„Až moc dobře víš, že bych si tě sem nejradši nastěhoval, ale máš pravdu, měl bys jít." Zasmál se taky.
Chtěl jsem vstát z postele, ale v tom...
„Au." Sykl jsem a radši si sednul zpátky na postel.
Harry se začal nekontrolovatelně smát a já měl chuť po něm něco hodit.
„Nesměj se mi." Hodil jsem po něm vražedný pohled a pokusil se znovu vstát.

Oba dva jsme se oblékli.
„Můžu ti učesat vlasy?" Vypískl jsem, když jsem uviděl, jak si Harry bere do ruky hřeben, aby si je učesal.
Harry se zasmál a hřeben mi podal.
Sedl jsem si na postel a Harry přede mě.

Česal jsem mu je jemně, aby ho nic nebolelo.
„Můžeš i míň jemněji, nebolí to." Harry otočil hlavu ke mně.
To určitě, až hude vlasy někomu česat on, ať si to dělá, jak chce, jenže teď tady vlasy češu já.
Jenom jsem se ušklíbl a česal ho stejně, jako doteď.

„Jdu." Harry mě naposledy políbil, když už jsme stáli ve velké chodbě a já se chystal jít domů.
„Pa, lásko." Řekl jsem a usmál se na něj a otočil se k odchodu.
Otevřel jsem dveře a s posledním úsměvem věnovaným Harrymu jsem vyšel z domu.
Neušel jsem ani pět kroků, když jsem uviděl na příjezdové cestě rychle se přibližující stín.

Než jsem se stihl otočit, Harry mě plácl po zadku a hned na to běžel zpátky do domu.
Zasmál jsem se nad tím, jaké jsme byli oba dva ještě děti.