because of || larry stylinson || cz

10.

Harry

Bylo asi půl osmé ráno a já stál v koupelně před zedcadlem a přemýšlel.
Moje vlasy.
Byly už hodně dlouhé, potřebovaly zkrátit.
A taky jsem přemýšlel, že bych si je nechal ostříhat na krátko, jenže to mi Louis výslovně zakázal.

Zamrkal jsem a přestal tupě zírat na svůj odraz v zrdcadle a vydal se zpátky do pokoje.
Venku už začínalo být teplo a tak jsem mohl konečně zase nosit oblečení, co prostě křičelo... já.
U nás na škole se to nijak neřešilo, hlavně proto, že tam byl každý druhý gay a taky proto, že všichni se pohybovali v okolí bizarních a bohatých lidí.
Normální.

Oblékl jsem si béžové volné kalhoty a černou košili, u které jsem si rozepl pár knoflíčků, takže teď byla vidět moje tetováni a řetízek, co se mi houpal na krku.
Vykasal jsem si její rukávy k loktům.
Sebral jsem batoh a sešel jsem dolů.
Pozdravil jsem mamku, která už se s Robinem vrátila.

Rozhodl jsem se, že překvapím Louiho a rozešel jsem se přes ulici k jeho domu.
Zazvonil jsem a o pár sekund později se už otevíraly dveře.
Zpoza dveří vykoukla asi patnácti letá holka s blonďatými vlasy.
„Ahoj." Pozdravila mě.
„Ahoj, uh..." Zasekl jsem se, protože jsem absolutně netušil, která z jeho sester je která."
„Lottie." Usmála se na mě.
„Lottie, um no, já jsem Harry, Louiho kamarád." Řekl jsem to takhle, protože jsem nevěděl, jestli se Louis zmínil?
„Já vím." Zasmála se.
„Asi jdeš za Louim, že?" Zeptala se a otevřela dveře a pokynula mi, abych šel dál.
Kývnul jsem s vešel, do velké chodby, docela dost podobné té naší.

Lottie mi ukázala, kde má Louis pokoj a já jsem jí s úsměvem poděkoval.
Louiho rodiče očividně jezdili dost brzo do práce a nebyli hodně často doma, dost podobné u mně.
Malinko jsem otevřel dveře do Louiho pokoje a...
tohle bylo kurva úplně ikonické místo!
Měl to tady tak nádherné.

Louis stál před zrdcadlem a kriticky si prohlížel svůj odraz. Byl otočený tak, že mně nemohl vidět.
Na sobě měl volné  černé džíny s dírou na koleni a tmavě modrou mikinu s nějakým potiskem na zádech.
Jak to dělá, že vždycky vypadá tak nádherně?

(Pokud je v tomhle příběhu moc volných kalhot, tak se omlouvám, ale yk miluju volný kalhoty :DD)

Pomalu jsem k němu přešel.
„Vypadáš nádherně, lásko." Zašeptal jsem mu do ucha a objal ho zezadu kolem pasu.
Louis sebou silně trhnul, ale jak uviděl mně, zasmál se.
„Jseš normální Harolde? Co tady děláš?" Nepřestával se smát.
„Chtěl jsem vidět svoji lásku." Začal jsem ho líbat na krku.
Louis naklonil hlavu, aby mi udělal lepší přístup, což se mi líbilo a spokojeně jsem zavrněl.

„Notaak." Naklonil hlavu zpátky a tím mi zamezil přístup, když jsem kůžičku na jeho krku  skousnul a on slabě zavzdychal.
„Tohle si nech na víkend, půjde to vidět." Mrknul na mně.
„Máš ty vůbec tušení, co se mnou děláš Louisi Tomlinsone?" Zavrněl jsem mu do ucha.
Ucítil jsem jak se trhaně nadechnul, když se můj horký dech otřel o jeho pokožku.

Otočil jsem si ho k sobě čelem a zdíval jsem se do jeho pomněnek.
Byl to Louis, kdo spojil naše rty v polibek plný lásky k tomu druhému, která pohlcovala nás oba od hlavy až k patám.
„Měli bychom jít." Promluvil jsem s úsměvem na rtech, když jsme se odpojili.

Vyšli jsme před dům ruku v ruce.
Nestyděl jsem se, i když jsem byl... 'známý'.
Ušli jsme pár kroků a na rohu ulice uviděli stát kluky.
Jakmile nás a naše spojené ruce uviděl Niall, začal se hrozně smát a vítězně se podíval na Zayna.
„Ale však děcka ve školce se taky drží za ruku a hned spolu nemusí chodit!" Zayn se tvářil umm... uraženě?