because of || larry stylinson || cz

8.

Louis

Probudil jsem se zase až něco kolem druhé odpoledne.
Co je? Nikdy jsem takhle pozdě nevztával.

Ufff, no dnešek bude fakt zajímavej, vzhledem k tomu, že se Harrymu chystám říct, co k němu cítím.
Musím si užít pravděpodobně poslední den, co to mezi námi nebude divné.

Cítím se hrozně a tak skvěle zároveň.
Rozhodl jsem se, že k Harrymu půjdu jakože na návštěvu a potom no... se to nějak stane.

Vyhrabal jsem se z postele a šel ze sebe udělat člověka do koupelny.

Jakmile jsem byl hotový, hodil jsem na sebe béžové volné kalhoty a ležérní černé tričko.
Zašel jsem ještě za Lottie, ať holkám udělá oběd, když jsem si všimnul, že rodiče tu nejsou.

Vyšel jsem z domu a zamířil do nejbližšího Starbucks, jak jsem měl ve zvyku.
Věděl jsem přesně, co mám Hazzovi koupit.

Když jsem vycházel ven, v ruce jsem měl jedno Frappuccino a jednu Matchu pro Harryho.
Nevím, co mu na tom tak chutná, však je to hnus.
Došel jsem zpátky k nám na ulici a začínal jsem být čím dál tím víc nervózní.
Měl jsem největší chuť se na to celé vysrat a Harrymu to nikdy neříct. Ale ne.

Všiml jsem si, že před Harryho domem je jen jeho auto, takže Gemma i jeho rodiče byli pryč.
Což bylo asi dobře...
Zazvonil jsem na zvonek a čekal.

Harry

Seděl jsem v obýváku a pracoval na nějakých disainech pro moji kolekci, kterou mi Gucci spolu s nimi dalo možnost udělat.
Je to fakt velká věc a jsem za to strašně rád.
Všude okolo mně byli rozházené papíry a tužky a uprostřed toho všecho stál můj Ipad, na kterém stejně byla většina věcí.

Vyrušilo mě zvonění zvonku.
Vstal jsem a přešel jsem ke dveřím.
Otevřel jsem je a vynořila se v nich siluleta Louiho, který vypadal tak kurva nádherně.
„Harrísku!" Zanotoval a usmál se tím jeho krásným úsměvem.
„Čau Lou, co potřebuješ?" Taky jsem se usmál a pustil ho dál.

„No, nic, jenom jsem za tebou prostě přišel." Pořád s úsměvem na tváři pokrčil rameny.
„Oh, děkuji, miloučké." Ušklíbnul jsem se.
Miluju to, jaký jsme měli s Louim vztah.

Louis protočil očima a vrazil mi do ruky Matchu ze Starbucks.
„Zase?" Pobaveně jsem se ušklíbnul.
„Neříkej, že ti to vadí." Mrknul na mě.
Ty. Vole. Uh to bylo kurva sexy.
Rychle jsem zamrkal a pozoroval Louiho jak se hrne do obýváku a vydal jsem se za ním.

„Oh, promiň, nevěděl jsem, že navrhuješ, můžu přijít jindy." Podíval se na mě.
„Ne, v pohodě, stejně už jsem chtěl končit." Usmál jsem se a svalil se na druhou stranu gauče kde nebyly papíry.
Louis skočil na místo vedle mě.
„Nezahrajem si něco?" Navrhnul jsem.
„Můžem." Usmál se Louis a upil si ze svého kafe.
Nachystal jsem Playstation a podal mu jeden ovladač.

Hráli jsme už tak hodinu, když jsem si všimnul, že na mně Louis visí pohledem.
Otočil jsem k němu hlavu a on hned uhnul očima jinam.
Samolibě jsem se pro sebe ušklíbnul.

Stopnul jsem hru a Louis se na mně překvapeně podíval.
„Louis, ehm já.... Potřebuju ti něco říct." Vysoukal jsem ze sebe.
„Ano?" Usmál se na mně.

Fajn teď nebo nikdy. Do prdele. Do prdele. Do prdele!

Z hluboka jsem se nadechnul.

„Víš Louisi, už od první chvíle, co jsem tě uviděl, jak jsi sem přijel hned první den...." Na chvilku jsem se odmlčel. Tohle bylo kurva těžký!!
„Věděl jsem, že pro mě znamenáš něco víc, věděl jsem že jsi něčím speciální.
Vypadal jsi tak neskutečně moc nádherně, že jsem jen dokázal stát s otevřenou pusou a moje tělo zapomělo jak se dýchá.
Ten druhý den, co jsme za tebou přišli s Liamem, nebylo to kvůli nabídnutí pomoci, nebo teda z úplně malé části ano, ale bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem tě potřeboval znovu vidět.
Potřeboval jsem zjistit tvoje jméno, potřeboval jsem se znovu podívat do těch tvých hlubokých oceánů, co mě posílají do kolen.
Potřeboval jsem znovu vidět ten tvůj nádherný a dechberoucí úsměv.
Potom jsi začal s námi chodit do školy a já z tebe nemohl spustit oči.
Přijde mi, že jsi snad každým dnem krásnější a krásnější.
Ten tvůj nezbedný rozcuch, který ten tvůj sladký obličej, už tak roztomilý, dělá ještě roztomilejším.
Když mě obejmeš, znamená to pro mně život, tak moc to pro mně znamená.
Mám tě rád Louisi, neskutečně moc, ani si nedokážeš představit jak.
Rvalo mi srdce to, jak jsi mluvil o Sophii a to nemluvím o tom, jak jsi ji přivedl na bowling.
Bolí mně to, jak zamilovaně o ní mluvíš.
Vím, že s tím nemůžu nic udělat a že nemám žádné právo ti něco říkat.
Vím jak moc ji miluješ, ale chci abys to věděl.
Nedokážu si představit, co bych dělal, kdyby ses tady nikdy neukázal.
Díky tobě zažívám pocit takového štěstí, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že bych ho mohl cítit.
Děláš mě tím nejšťastnějším klukem na planetě Lou.
Miluju tě Louisi Tomlinsone a navždy budu."