Bledý odraz vzpomínek

2.kapitola

Spal neklidně. Postel byla pohodlná, ale připadala mu cizí a trápily ho sny, kterým nerozuměl. Byly tam tváře, které nepoznával, i když si byl jistý, že by měl, a z jednoho snu do druhého ho následovalo podivně známé dítě.

Probudil se trochu mimo a nechtělo se mu sejít dolů a čelit Potterovi. Nevěděl, co mu nadcházející den přinese, ale byl si jistý, že bude lepší, když zastrčí hlavu pod peřinu a zůstane tam celý den. Nepřicházelo to však v úvahu, to věděl, a tak se hodlal postavit svému osudu.

Osprchoval se a oblékl do šatů, které našel v šatníku, a s potěšením zjistil, že jeho styl se nijak výrazně nezměnil, ale jeho rozpočet očividně ano. Měl hlad, protože večer předtím vynechal večeři, a tak se rozhodl, že nejlepší bude obstarat si snídani.

Byl znechucený sám sebou, že je tak zbabělý, ale kdyby se dokázal Potterovi za každou cenu vyhnout, udělal by to. Měl tušit, že takové štěstí mít nebude, a když sestupoval po schodišti, slyšel, jak se chodbou vznáší mužův hlas.

Když Severus žádnou jinou osobu neslyšel, předpokládal, že Potter telefonuje, a když se přiblížil k obývacímu pokoji, viděl, že tomu tak je. Muž k němu stál zády a Severus ho poslouchal.

„Je v pořádku? Myslím tím, jestli je –"

Někdo na druhé lince něco řekl a Potter si povzdechl. „Výborně, díky. Já jen... nevím, co mám dělat, aby bylo nejlíp. Musí to vědět, ale nevím, jak mu to mám říct. Je to... je toho moc. Víš, jaký je, jak jsou si ti dva blízcí. Myslím, že to nepochopí.„

Potter naslouchal odpovědi a Severus sledoval, jak se opírá hlavou o zeď a drží si telefon těsně u ucha.

„Jo, jo, máš pravdu. Tak tedy zítra, ano? Ty... ty budeš vědět, co říct. Pozdravuj ho ode mě a obejmi ho za mě. Řekni mu, že mi chybí.„

Potterův hlas zněl smutně a toužebně a Severus nevěděl, s kým mluví, ani o kom to mluví. Ať tak či onak, bylo mu to nepříjemné z důvodů, které nedokázal pochopit, odkašlal si, aby Pottera na svou přítomnost upozornil.

Potter nadskočil, otočil se a stále si držel sluchátko u ucha. „Merline, jsi jako posraná kočka," vydechl. „Hm? Ale ne, ty ne, Rone. Já – nevadí, promluvíme si později.„

Zavěsil a řekl: „Už dlouho ses tu takhle neplížil.„

„Neplížil jsem se," bránil se Severus. „Já prostě nevidím důvod, proč dělat hluk jako hipogryf.„

Potter si odfrkl a řekl: „Bože, mluvíš jako své staré já, své opravdu moc staré já.„

„To jsem teď opravdu tak jiný?" Zeptal se Severus s úšklebkem.

„To by ses divil," odpověděl Potter s povzdechem. „Dáš si snídani?„

„Ne, děkuji. Teď nemám moc chuť k jídlu," odpověděl a najednou měl pocit, že se mu jídlo v žaludku změní v popel. „Co chtěl pan Weasley?„

Potterovy oči zalétly zpátky k telefonu a jazykem si přejel spodní ret. „Hm... jenom se ptal na situaci. Není se čeho bát.„

Severus věděl, že lže, ale neměl takový zájem na to, aby se vyptával. Viselo mezi nimi neohrabané a nepohodlné ticho a bylo jasné, že Potter nemá ponětí, co by mu měl říci. V tom byli alespoň jako jeden muž.

„Takže," řekl Potter a poklepal si rukama o horní část stehen, „dneska budu pořádat různé věci. Mohl bys –"

„Jsem si jistý, že jsem víc než schopný se zabavit, Pottere.„