Bledý odraz vzpomínek

14.kapitola

Když se Severus probudil po vydatném spánku, cítil se odhodlanější než před chvílí. Vstal brzy, zatímco Harry a Gabe ještě leželi v posteli, a rozhodl se, že se půjde projít do okolní krajiny.

Byla polovina srpna a Británie zažívala něco jako vlnu veder. Severus nemohl říct, že by ho vysoké teploty nějak zvlášť zajímaly, ale v ranních hodinách to bylo opravdu docela příjemné. Měl o čem přemýšlet, a tak se procházel v klidu a snažil se uspořádat si myšlenky.

Harryho poslední vzpomínka mu dala hodně podnětů k přemýšlení. Vidět jeho odhodlání a opatrnost navzdory touze, kterou zjevně cítil, bylo nejen pokořující, ale i poučné.

Harry si ve vzpomínce, které byl svědkem, nekladl na city žádný zákaz, ba naopak, ochotně je vítal. Vyjádřil se, jak je důležité, aby vše fyzické bylo doprovázeno citem, a Severusovi bylo jasné, že to, co s Harrym sdílí, je hluboké a významnější než pouhá přitažlivost.

Zdálo se, že cesta vpřed nevede přes úplné potlačení jeho fyzických reakcí na toho muže, ale přesměrování jich do něčeho cudnějšího. Cítil k Harrymu náklonnost, jistě by pro něj nemělo být příliš velkou výzvou ji projevit. Potřeboval obnovit blízkost mezi nimi, znovu vytvořit hluboké pouto, které spolu sdíleli.

Když se vrátil do domu, našel Harryho v kuchyni s rozkošně rozcuchanými vlasy. Rozhodl se, že není vhodnější chvíle, aby svou strategii uskutečnil, přešel místnost, ovinul Harrymu ruku kolem pasu a jemně ho políbil na tvář.

"Dobré ráno," řekl a snažil se nesmát Harryho překvapenému výrazu.

"Dobré ráno," odpověděl Harry a přitažlivě zrudl.

"Žádný Gabe?" Zeptal se Severus a stáhl ruku, ale zůstal blízko.

"Nechal jsem ho v posteli. Má trochu zvýšenou teplotu a necítí se moc dobře."

"Můžu něco udělat?" Zeptal se Severus znepokojeně.

"Ne, jen ho nechám chvíli spát. Nejspíš je to jen letní nachlazení."

Severus přikývl a řekl: "Jestli mu do večera nebude lépe, uvařím mu lektvar na snížení horečky."

"Díky," řekl Harry s úsměvem a Severus si uvědomil, kolik potěšení může čerpat jen z toho, že je mu nablízku. Harry říkal, že jsou velmi fyzický pár, že si Severus vždycky najde způsob, jak se ho dotýkat, a Severus to teď chápal. Touha být mu nablízku byla ohromující.

"Jaké máš na dnešek plány?" zeptal se, opřel se o kuchyňský stůl a nedokázal se ubránit tomu, aby natáhl ruku a uhladil Harrymu divoké vlasy.

"Ehm... musím se připravit... musím napsat projev," odpověděl Harry zdánlivě rozrušeně.

"Projev?"

"Jo... pro studenty třetího ročníku Londýnské školy umění. Bůh ví, proč chtějí, abych mluvil."

"Možná proto, že jsi prvotřídní umělec," reagoval Severus suše.

Harry mávl odmítavě rukou a řekl: "Bla bla bla. Co máš v plánu ty?"

Severus se usmál nad Harryho skromností a řekl: "Musím si udělat výlet do Příčné. Dochází mi několik zásob a také musím navštívit podnik pana Longbottoma. I když mě to bolí přiznat, kvalita jeho zásob je o hlavu lepší než u ostatních."

Harry se zasmál a řekl: "S tím ses už dávno smířil."

"To je jistě ta nejnepravděpodobnější věc ze všech." Podíval se na hodiny a řekl: "Už bych měl jít. Měl bych se vrátit na oběd."