Bledý odraz vzpomínek

22.kapitola

Severusovi chvíli trvalo, než si uvědomil, kde je, když se probudil. Okny dovnitř proudila měkká záře slunce a v pokoji bylo příjemně teplo. Byl ve své ložnici, v jeho a Harryho pokoji, ve své posteli a Harry dřímal vedle něj v křesle.

Několikrát se zhluboka nadechl a zadíval se do stropu, než se mu na tvář pomalu vkradl úsměv. Vzpomněl si. Pamatoval si všechno a ta náhlost ho ohromila. Zavřel oči, když na něj zaútočilo nesčetné množství emocí, jak se mu vrátilo posledních sedmnáct let života.

Vzpomněl si, jak se do Harryho zamiloval, jak se poprvé políbili, jak se poprvé milovali. Vzpomněl si, jaké to bylo, když se mu narodil syn, na jeho první krůčky a na to, jak ho chlapeček poprvé oslovil "táta". Měl v paměti všechny vzpomínky na minulé Vánoce a narozeniny, na odřená kolena a návštěvy nemocnice, na objetí a mazlení po noční můře a na odpoledne strávená hraním.

Vzpomněl si na přátelství s Ronem a Dracem, na to, jak byl pyšný na jejich svatbě, jak moc si je oba za ta léta zamiloval. Vzpomněl si na nespočet večerů, které strávil s Ginny, když spolu vedli zuřivé debaty o magii duše nebo se neustále rozčilovali nad lahví dobré whisky.

Měl svůj život, zatraceně dobrý, a snažil se zůstat co nejpasivnější, když mu to všechno docházelo. Když si prohlížel Harryho vzpomínky, dávaly mu určitý náhled, ale pořád to bylo, jako by mu někdo vyprávěl děj knihy, aniž by ji skutečně četl. Teď už věděl všechno a cítil závrať z obrovského náporu vzpomínek a emocí.

Znovu otevřel oči a podíval se na Harryho, muže krásnějšího, než kdy byl. Málem o něj přišel, málem hrozilo, že jejich manželství zahodí, že zruší život, který si tak tvrdě vytvořili. Ale nestalo se tak; i přes všechno, co se stalo, se do Harryho znovu zamiloval. Kdyby byl člověk, který má sklony k romantickým představám, možná by se odvážil tvrdit, že jsou si s Harrym souzeni bez ohledu na okolnosti.

Odhrnul pokrývku postele a rychle zkontroloval, zda je vše v pořádku. Nezdálo se, že by byl nějak zraněný, a rozhodl se, že Ginny zařídí to nejlepší poděkování, jaké se dá za peníze koupit.

Došel ke křeslu a chvíli se kochal pohledem na svého manžela, než k němu natáhl ruku a jemně s ním zatřásl. Harry sebou trhl a protáhl se, pak rozespale zamrkal a Severus se musel zarazit, aby ho na místě nepolíbil.

"Seve?" zašeptal. "Jak to, že jsi vzhůru? Měl bys být v posteli." Vyškrábal se na nohy a řekl: "No tak, lehni si. Ty ne..."

"Harry," řekl Severus tiše a natáhl ruku, aby ho pohladil po tváři. "Vzpomínám si."

Harrymu se rozšířily oči, než se vrhl dopředu, objal Severuse kolem krku a držel se ho jako o život. Severus ho pevně objal, zabořil nos do Harryho vlasů a vdechoval jeho úžasně známou vůni. Chtěl toho muže držet v náručí navždy, držet ho a už nikdy nepustit.

"Seve," zamumlal mu Harry do hrudi. "Panebože, chyběl jsi mi. Byl jsem tak vyděšený. Nedokázal jsem snést pomyšlení, že bychom mohli ztratit celý náš společný život."

Harry vzlykal do jeho košile, zatímco ho Severus pevně objímal a dával mu najevo všechnu bolest a frustraci, kterou v posledních měsících cítil. Severus ho nechal, hladil ho po vlasech a uklidňoval, zatímco se v něm mísila bolest s úlevou.

"To je v pořádku, lásko. Jsem tady," konejšil ho a vzpomínal na všechny ty chvíle, kdy Harryho držel, když byl rozrušený, jak ho utěšoval ve chvílích bolesti.

Vzpomněl si, jak Harryho držel v náručí, když celou noc proplakal poté, co byl Gabe poprvé hospitalizován kvůli srdeční vadě. Vzpomněl si, jak spolu seděli při výročí finální bitvy, zatímco Harry vzlykal nad Hermionou a Charliem a Severus ho držel u sebe a zaháněl démony.