Bledý odraz vzpomínek

10.kapitola

Harry vešel do komnaty nejvyšší potřeby, zadýchaný a s pocitem, že má potíže. Snape na něj čekal se založenýma rukama a svrchním hábitem přehozeným přes nedalekou hromadu haraburdí.

„Já vím," řekl Harry a zvedl ruku. „Vím, že jdu pozdě. Omlouvám se, byl jsem –"

„Nechci výmluvy," řekl Snape příkře. „Víte, v kolik hodin vás tu čekám.„

„Já vím, ale –"

„Řekl jsem žádné výmluvy," zavrčel Snape a Harry právě včas dokázal odvrátit omračující kouzlo, které po něm Snape mrsknul.

Když podlehli intenzivnímu tréninku, už nepadlo ani slovo. Harry zapomněl na všechno, na co myslel, než vstoupil do místnosti, a soustředil se jen na souboj se Snapem.

V jejich trénincích byl Snape úplně jiný člověk. Byl brutální a nesmlouvavý, nepřipouštěl žádné chyby a nedělal žádné ústupky. Harry se rozhodl stát se mu rovným, dosáhnout bodu, kdy nebude dělat chyby, za které by ho Snape mohl kárat.

Frustrovalo ho, že tráví tolik času obranou. Začínal být velmi zkušený v blokování a štítech, dokonce dokázal úspěšně odrážet Snapeova vlastní kouzla, ale těžko hledal příležitost, jak vypálit vlastní kletbu.

Když to udělal, často nebyly dost silné a Snape je dokázal s minimálním úsilím zablokovat. Věděl, že má moc, zatraceně dobře viděl její fyzický projev, ale nedokázal ji usměrnit tam, kam potřeboval.

„Au! Do prdele!" Zaklel Harry, když tělem narazil do zdi, když mu selhal štít a srazila ho Snapeova kletba.

Aniž by se zastavil, aby se přesvědčil, zda je v pořádku, Snape vystřelil znovu. Harry se sehnul, odkulil se z cesty a pak na muže vystřelil ochromující kletbu. Škráblo ho to jen nepatrně, ale rychle se vzpamatoval a vyslal salvu ohně Harrymu do cesty.

Snape byl stejně vynalézavý duelista jako úspěšný a Harry se musel snažit předpovídat jeho pohyby i na ně reagovat. Na dosah ruky měl bohaté znalosti a k dispozici celý arzenál magických zbraní. Byl to jeden z důvodů, proč Harry tak soustředěně studoval teorii; chtěl, aby se jeho znalosti vyrovnaly se Snapeovými.

„Merlinovy posrané koule!" Zuřil Harry, když se pokoušel staré staré rumunské kouzlo, o kterém četl, ale nepodařilo se mu to.

"Výborné nadávky, otřesná kletba," řekl Snape a na chvíli si vyhrnul rukávy.

"Ten posranej pohyb hůlky," zavrčel Harry a odhrnul si vlhké vlasy z očí. „Myslel jsem, že to mám.„

„Musíte být přesnější," odpověděl Snape a Harry si dal chvilku na to, aby se nenaštval, že Snape ví, o kterou kletbu se jedná, a přesto mu ji ten člověk nepředvedl.

„Jsem přesný," odpověděl Harry nedůtklivě, unavený a otrávený.

„Ne," namítal Snape. „Musíte mít ruku s hůlkou pevně přitisknutou k tělu.„

„Měl jsem ji–"

"Proboha, Harry, poslouchej mě," zafuněl Snape a dlouhými kroky přešel místnost.

Obešel Harryho a postavil se za něj. Jedna ruka zamířila k ruce s hůlkou, pevně mu sevřel předloktí a druhá mu zakotvila na boku. Hruď měl přitisknutou k Harryho zádům a Harry cítil, jak mu na krku přelétla husí kůže ze Severusova dechu.

Bože, ale bylo to dokonalé. Harry se snažil ze všech sil, aby nezavřel oči a nepřimáčkl se k němu, i když nic víc nechtěl. Nikdy předtím k němu neměl tak blízko, a i když to bylo nevinné, připadalo mu to rozhodně nabité.