Bledý odraz vzpomínek

18.kapitola

Severus se podíval na spící postavu, která se mu rozvalovala na klíně, a usmál se. Četl Gabeovi Lva, čarodějnici a skříň, zatímco se chlapec rozvaloval po celé pohovce, a nakonec ho tiché chrápání upozornilo, že jeho syn usnul. Když knihu odložil, spokojeně se posadil a vychutnával si klid a ticho.

Prsty prohrábl Gabeovy inkoustově černé vlasy a očima přejížděl po jemných rovinách synovy tváře. Nepamatoval si Gabeova první slova ani první krůčky, nepamatoval si bezesné noci v kojeneckém věku ani záchvaty vzteku v batolecím věku, ale přesto ho miloval.

Něco hluboko v Severusově nitru reagovalo na Gabea, uznávalo to dítě jako své vlastní na nějaké základní úrovni. Cítil se s ním tak ochranitelsky spojený, že mu to někdy úplně vyrazilo dech. Vzpomínky na jeho syna tam někde byly, jakkoli hluboko byly pohřbeny, a jakákoli ztráta paměti nenahrazovala to, co k chlapci cítil.

Jeho pozornost upoutal pohyb ode dveří a on naklonil hlavu, aby spatřil Harryho, jak se opírá o rám dveří, hrnek přiložený k hrudi a shovívavý úsměv na rtech.

"Kolikrát jsem vás takhle našel," zašeptal tiše a Severuse zarazilo, jak neuvěřitelně krásný jeho manžel je.

Natáhl k němu ruku a Harry k němu tiše přešel. Jejich ruce se propletly a Harry se posadil vedle něj, zatímco Severus zkroutil horní část těla, aby se k němu naklonil a jemně ho políbil. Snažil se Gabea neprobudit, natáhl volnou ruku a něžně Harryho pohladil po čelisti, zatímco se jejich rty pohybovaly v dobře nacvičeném tanci.

Stejně jako něco hluboko v něm reagovalo na Gabea, reagovalo to i na Harryho. Tohle byl muž, kterého miloval šestnáct let, muž, s nímž tvořil svůj život, muž, s nímž stvořil jejich krásného syna, a on věděl, že víc než cokoli jiného je jeho život s ním.

"Fuj," ozval se Gabeův hlas a Severus přerušil polibek, aby viděl, jak k nim chlapec vzhlíží s pokrčeným nosem.

"Měl bys mít zavřené oči," řekl mu Severus s úsměvem.

Gabe se vyškrábal do sedu a znechuceně si rodiče prohlížel. "Jste hrozný" řekl s odfrknutím.

"Taky jednou budeš hroznej," řekl mu Harry s líným úsměvem.

"Doufám, že ne, vypadá to hrozně," odpověděl Gabe pohrdavě a Severus si pobaveně odfrkl. "Můžu jet do vesnice na kole?" zeptal se a svou otázku směřoval na oba.

Od doby, kdy Severus ztratil paměť, přenášel Gabe všechny podobné otázky na Harryho, zatímco Severus se v otázkách rodičovství držel zpátky. Bylo načase, aby se znovu ujal své otcovské role, a Gabe si to zřejmě také uvědomoval.

Když viděl, že Harry rád přenechá otázku i jemu, Severus přikývl a řekl: "Dobře, ale vrať se do pěti hodin, prosím, a žádné sladkosti z obchodu."

"Ach, tati."

"Žádné hádky. Tak běž."

"Měl jsem tě radši, když sis nic nepamatoval," zabručel Gabe a odšoural se z pohovky, když Harry vyprskl smíchy.

"Každým dnem je ti podobnější," řekl Severusovi s úsměvem.

"Merlin nám pomáhej," odpověděl Severus, když se usadili na pohovce a Harry se elegantně přitiskl k Severusovi. Severus ho něžně objal, zavřel oči a naslouchal veselému zpěvu ptáků, který se nesl otevřenými dveřmi na terasu.

Dokázal si představit, co je čeká v Gabeově pubertě. V necelých osmi letech už byl chlapec předčasně vyspělý, měl v sobě všechnu Harryho nebojácnost a Severusovu chytrost. Pomyšlení na to, že se mu už nikdy nevrátí vzpomínky na Gabeovo dětství, bylo bolestné, ale byl připraven vytvořit si s manželem a synem nové.