Bledý odraz vzpomínek

13.kapitola

"Postupně na mě padala únava, občasná otupělost, která mě přepadala i uprostřed mých hrůz, až se dostavil spánek a já jsem ve své mořem pohlcené mušlí ležel a snil o domově a starém admirálu Benbowovi."

Severus zavřel knihu a pohlédl na Gabea, který byl stále vzhůru, jak Severus očekával. Vypadal ospale, ale přesto se zeptal: "Můžeme si dát další kapitolu?"

"Už jsi měl o jednu víc, než jsme se dohodli," řekl Severus a snažil se vypadat přísně, ale obával se, že vypadá jenom zamilovaně.

"Ale já chci vědět, co se stane," namítl Gabe a potlačil zívnutí.

"Osazenstvo Ostrova pokladů na nás bude čekat ještě zítra večer," řekl Severus a položil knihu na Gabeův noční stolek. "Musíš jít spát."

"Ale tati -"

"Gabrieli Potter-Snape," řekl Severus a snažil se nesmát. "Nehádej se. Jsi až příliš po svém otci."

"Říká, že jsem po tobě."

"Chudáčku," řekl Severus suše. Naklonil se dopředu a políbil Gabea na čelo, překvapený, jak snadné mu to gesto přišlo. "Teď jdi spát."

"Zloune," zabručel Gabe, ale stejně se zachumlal pod peřinu.

"Máš strašně těžký život. Dobrou noc."

"Dobrou, tati."

Pořád bylo zvláštní slyšet, jak mu říká "tati", ale rozhodně mu to přirůstalo k srdci. Zdálo se, že s Gabem ho pojí něco víc než pouhá vzpomínka. Na nějaké základní úrovni věděl, že Gabe je jeho, že je jeho povinností ho chránit a starat se o něj. A jako šťastný bonus bylo, že měl to dítě vlastně rád.

"Přesvědčil tě, abys přečetl další kapitolu, že?" Zeptal se Harry, když se Severus vrátil do obývacího pokoje.

"Ach... ano, ano, přesvědčil," odpověděl Severus s rozpačitým úsměvem.

"Stejně jako to dělal tento týden každý večer?" Podotkl Harry pobaveně. "Ty jsi takový měkkota, když přijde na Gabea. Já musím být vždycky ten, kdo ho vychovává."

"Tomu se mi nechce věřit."

"Je to pravda," trval na svém Harry. "Jsi naprostý cíťa, Gabe si tě vždycky dokázal omotat kolem svého malého prstu."

"Léta jsem držel na uzdě spoustu neposlušných dětí," připomněl mu Severus.

"A vlastní syn z tebe udělal naprostého hlupáka," řekl Harry s poněkud zádumčivým úsměvem. "Vždycky jsi se o něj... dost staral."

"Je to báječné dítě," řekl Severus a Harry se prakticky rozzářil.

"Já... měl jsem takové obavy, že pro tebe bude těžké být s ním, ale... nevím... jako by to pouto mezi vámi nějak převážilo," řekl Harry a bezděčně tak zopakoval Severusovy předchozí myšlenky.

"Je... dost těžké pochopit, jak jsme se dostali až sem... vzhledem ke vzpomínkám, které jsem si prohlížel," řekl Severus. Nedokázal si představit, jak se vůbec mohli dostat za hranice té strašné doby a svého vlastního otřesného chování.