Bledý odraz vzpomínek

9.kapitola

"Vypadá to dobře," řekla Ginny a pečlivě zkoumala holografický snímek Severusova mozku, který se před ní pohupoval. „Jsem ráda, že nedošlo k žádnému poškození.„

Seděla vedle Severuse, zatímco on ležel zády opřený o polštáře. Gabe seděl vedle něj, zatímco Harry stál v nohách postele se zkříženýma rukama.

„Co bolest?" Zeptala se a švihnutím hůlky nechala zmizet snímek.

„Trochu lepší. Co to způsobuje?„

„Druh neuralgie. Nervy jsou skřípnuté, což bude způsobovat tu intenzivní, bodavou bolest. Můžu ti na to něco předepsat.„

„Co se mu stalo?" Zeptal se Harry a jeho obavy byly zcela zjevné.

„Ta kletba trochu zeslábla. Uvolnilo se pár vzpomínek.„

„Bude se to dít dál?" Zeptal se Harry s nadějí v hlase.

„Myslím si, že ano. Pracovala jsem na systematické demontáži, ale tyhle věci nějakou dobu trvají. Řekla bych, že je bylo slibné."

Harry se očividně snažil netvářit se příliš potěšeně a Severus zjistil, že se na muže konejšivě usmívá. Nechtěl mu dávat falešnou naději, ale to, že si na něco vzpomněl, bylo jistě dobré znamení.

Bylo to zvláštní; dívat se na tu vzpomínku bylo jako dívat se na film. Měl o tom naprosto jasnou představu, a přesto to bylo jako dívat se na někoho jiného. Neměl k němu žádné citové pouto; byl toho svědkem, ale stále si nedokázal vzpomenout, že by ten okamžik prožíval na vlastní kůži.

"Jaká to byla vzpomínka, tati?" Zeptal se Gabe a Severus si uvědomil, že už není tak otřesné slyšet, jak ho tak oslovuje.

„Když ses narodil," řekl s úsměvem.

„Opravdu?" Zeptal se Gabe a rozzářil se na něj.

Snažil se na Harryho nedívat, nebyl si jistý, jestli se mu dokáže pořádně podívat do očí. Právě byl svědkem možná nejintimnějšího okamžiku jejich společného života a připadalo mu zvláštní si to přiznat.

Každý den měl před sebou živý, dýchající důkaz o synovi, ale vidět ho při jeho narození byl podivně protichůdný zážitek.

„Byl jsem roztomilý?" Zeptal se Gabe s úsměvem.

„Rozkošný," řekl Severus s pomalým úšklebkem a Gabe se zachichotal.

„No, za pár dní za tebou přijdu a zkontroluju tě. Pro dnešek klid na lůžku, prosím, žádné hádky," řekla přísně Ginny a vstala.

„Vyprovodím tě," řekl Harry.

„Ne, to je v pořádku, lásko. Ty zůstaň tady. Uvidíme se za pár dní.„

Poslala Gabeovi pusu a než odešla, stiskla Severusovi ruku, její parfém se při chůzi lehce vznášel ve vzduchu.

„Tati, můžeš mi číst?" Zeptal se Gabe a přisunul se blíž.

„Tvůj otec má odpočívat," pokáral ho Harry jemně.

„To je v pořádku," ujistil ho Severus. „Nebude mě to nijak zvlášť zatěžovat. Běž si pro svou knihu," řekl Gabeovi a chlapec udělal, co mu bylo řečeno.

„Tak vás dva nechám o samotě," řekl Harry s úsměvem.

„Proč tu s námi nezůstaneš?" Řekl Severus, když odcházel. Nebyl si jistý, proč to řekl, a Harry vypadal stejně nejistě jako on.

„Ach... dobře," řekl a rozpačitě se usadil na konec postele. „Jak se cítíš?„

„Jsem unavený a hlava mě pořád bolí, ale jinak v pořádku.„